DRBNA HISTORIČKA: Jak se pilo pivo ve staré Olomouci? Pivovary stály na každém rohu
Posezení u piva není jen oblíbenou volnočasovou aktivitou dneška, ale už ve středověku bylo takzvané posezení v truňku, tedy s alkoholickým nápojem, nedílnou součástí městského života. Pivo se však nevařilo ve velkých pivovarech, ale v právovárečných domech, které by se dnes daly nejlépe přirovnat k současným populárním minipivovarům.
Olomouc nebyla výjimkou. Nic s tím nenadělalo ani sídlo biskupství. Zatímco ve světském životě bylo popíjení piva nedílnou součástí života, církev se na holdování alkoholickým nápojům dívala velmi nelibě. Opilství totiž spadalo pod jeden ze smrtelných hříchů. I víno bylo vždy považováno za boží dar, ovšem jeho nemírné užívání, stejně jako v případě piva, spadalo pod hřích obžerství, proti čemuž církevní kazatelé agilně vystupovali. Ještě horší bylo vydat se zasednout s žejdlíkem v době nedělní bohoslužby. Jelikož se v neděli nepracovalo, posezení u piva se nabízelo jako alternativa k účasti na bohoslužbě.
Ve městě, jako je Olomouc, měšťané zpravidla nemuseli za osvěžujícím mokem daleko. Právovárečné domy s právem šenku byly ve městech na každém rohu a Olomouc nebyla výjimkou. V domě, kde se pivo mohlo vařit, se zpravidla i konzumovalo, takže středověké minipivovary byly zároveň hospodami. V tomto ohledu se od dnešních minipivovarů nelišily.
Ovšem zatímco dnes navštěvují minipivovarské restaurace turisté často i z velké dálky, četné právovárečné domy spoléhaly především na štamgasty ze sousedství, kteří se dobře znali i s pivovarníkem, šenkýřem. Ten s nimi v truňku také neváhal posedět a poveselit se. Ještě pikantnější bylo, když šenkovala pivovarníkova manželka, což byla typická dělba práce. Během dlouhých večerů plných popíjení se totiž mohlo dít ledacos a na nevěru bylo zaděláno.
A kam se v Olomouci za bujarou zábavou s žejdlíkem piva chodilo už od dávného středověku? Je nabíledni, že především do domu číslo 1. Dům v Pavelčákově ulici byl první za městskými hradbami a byl také prvním očíslovaným domem, ale to už se tam dlouhá desetiletí pivo vařilo. Už v 16. století se používalo pojmenování Starý pivovar, což nás vede k tomu, že se dost možná jedná o nejstarší právovárečný dům v Olomouci. Dnes stojí za povšimnutí zejména kamenný portál viditelný z ulice. Autorem je slavný olomoucký architekt a kameník Václav Render, který stál i za sloupem Nejsvětější trojice. Památka na seznamu UNESCO byla jeho životním projektem, jehož dokončení se nedožil.
Ačkoliv Starý pivovar lákal k posezení už při vstupu do města zejména pro návštěvníky z Brna a Prostějova, hned za rohem byly další domy, kde se vařilo a šenkovalo pivo. Patřil k nim honosný dům U Zlatého jelena na spojnici mezi Horním a Dolním náměstím, ačkoliv v něm sídlil nejbohatší olomoucký patriciát, pivo zde teklo proudem. Na Dolním náměstí se pak šenkovalo například v domě U Černého koníčka, prokazatelně již v roce 1438. Další právovárečný dům se nacházel v Panské ulici na č. 9. Celkový výčet by čítal desítky adres.
S dnešním počtem hospod si tak středověká Olomouc nezadala a to zde žila sotva desetina obyvatel. Nočním životem byla Olomouc pověstná i poté, když ztratila punc hlavního města Moravy po třicetileté válce, díky vojákům a na ně navázaným lehkým děvám, ale o tom zase někdy příště.
