DRBNA HISTORIČKA: V Olomouci se psala historie české železnice. Město ukradlo propojení Vídně s Prahou Brnu
Dnešní umístění Olomouce na hlavním železničním koridoru má své jasné historické kořeny. Z hanácké metropole vyrážely první vlaky propojující Prahu s centrem Rakouska-Uherska ve Vídni. První státní dráha z Olomouce se zde napojovala na nejstarší Severní dráhu císaře Ferdinanda.
Praha v časech intenzivní industrializace Rakouska-Uherska v 19. století stála trochu stranou zájmu Vídně. Největší dopravní novinka v podobě parostrojní železnice se při pokládání kolejí a pražců českému hlavnímu městu vyhýbala. První železnice, jakožto symbol nové průmyslové éry, vedla z Vídně do Ostravy přes Břeclav, kam dojela první parní lokomotiva 6. června 1839. Měsíc na to si mohli tento výstřelek moderní techniky prohlédnout i v Brně, kam byla zprovozněna první odbočka hlavní tratě. Šlo při tom o jednu z prvních drah na evropském kontinentě. V průkopnické Velké Británii už technologie fungovala nějaký čas.
Stranou necháváme úplně první železnici koněspřežnou spojující Linec s Českými Budějovicemi. Tak či tak Praha zůstává mimo hlavní trať, ale ne na dlouho. Na Severní Ferdinandovu dráhu se postupně připojují odbočky do významných moravských a slezských měst. Kromě Brna se dalo odbočit do Opavy a taky do Olomouce. Mezi tradičními moravskými rivaly tak mohl vypuknout další spor. Kudy povede trať do české metropole?
Místní lobbisté dobře věděli, jak enormně vysoké částky se do výstavby železnice investují. Šlo o bezkonkurenčně nejdražší byznys své doby a možná překvapí, že ve své první fázi železnice stavěli soukromí investoři.
Jenže právě finanční náročnost výstavby celou akci zdržovala, tudíž vláda rozhodla o výstavbě první státem financované dráhy do Prahy. Ačkoliv Brno velmi stálo o vybudování přímého spoje s Prahou, z infrastrukturních důvodů bylo rozhodnuto o výstavbě Státní severní dráhy mezi Olomoucí a hlavním městem českého království. Výstavba zabrala tři roky mezi léty 1842-1845. Brněnští při tom nemuseli příliš dlouho zoufat. Napojení na základ současného koridoru mezi Brnem a Českou Třebovou se začalo stavět už v roce 1843, ale jeho výstavba se oproti hlavní trati z Olomouce protáhla až do roku 1849.
V tomto období najdeme i odpověď na otázku, proč má Olomouc své nádraží tak daleko od centra. V polovině 19. století držela status vojenské pevnosti a muselo se podřídit vojenským plánům a před hradbami bylo nutné ponechat volný prostor. Ačkoliv už v té době bylo zcela jasné, že reálný význam takovéto městské pevnosti pro moderní vojenství je velmi malý, dráha se situaci musela podřídit a nádraží má Olomouc tam, kde ho má.
V rané fázi železnic nešlo o žádnou mimořádnost. Hlučné stroje u tehdejších lidí vzbuzovaly nedůvěru. Kromě náboženských obviňování z hříšnosti strojů existovaly i požární rizika, neboť obzvláště v malých městech byla stále řada dřevěných budov a různých přístaveb, nebezpečí požáru tudíž měli všichni stále na paměti.
Nádraží z 19. století si dnes však neprohlédneme. Velký význam tratě propojující Olomouc s Prahou vedl k výstavbě moderní nádražní budovy na konci 30. let 20. století, které musela stará budova z nejstarších časů tuzemského železničářští ustoupit. Další kuriozitou, kterou odvál čas, jsou první plakáty informující o možnosti cestovat vlakem, kde se píše o jízdě Olomoucem. Feminum „ta Olomouc“ totiž přivály až modernější časy.
