Olomoucké ulice jak je (ne)znáte – Schweitzerova
Ulice dlouhá skoro dva kilometry je spojnicí centra města s kdysi samostatnou zemědělskou obcí Povel. Dnes je pojmenována po významném teologovi a lékaři a v jejím okolí se ukrývá drobná kaple z druhé poloviny 18. století.
Ulice vznikla v roce 1916 a po dobu prvních tří let nesla pojmenování Hötzendorfova. To po rakouském polním maršálovi, náčelníkovi generálního štábu, jehož rodina pocházela z Moravy. Byl přesvědčen, že mezi rakouskými Němci a slovanskými národy musí dojít ke konfliktu. Kdy vypukla první světová válka, navrhoval Hötzendorf často obrovské nereálné plány, a to bez ohledu na to, v jaké terénu či klimatických podmínkách se měl realizovat. Navíc také podceňoval sílu nepřátel. Jedná se však o rozporuplnou osobnost, protože je na jedné straně označován za vojenského génia, ale na straně druhé pod jeho velením padlo velké množství mužů.
Od roku 1920 se na delší dobu označovala ulice jako Horní Povelská a ve válečných letech se jednalo o Novopovelskou. Oba názvy vychází ze jména městské části Olomouce Povel, která dříve bývala samostatnou obcí. V roce 1945 se název ulice změnil na Churchillovu po siru Winstonu S. Churchillovi, bývalém britském premiérovi, který byl také spisovatelem, historikem a žurnalistou. Je považován za velikána své doby, protože v čase války zachránil svou vlast. Po třech letech byla ulice přejmenována na Marxovu, po německém filozofovi, politickém publicistovi, který byl také teoretikem dělnického hnutí a založil filozofický a ideologický směr marxismus.
Ulice ale byla v roce 1990 ještě jednou přejmenována, a to na dnešní Schweitzerovu. Albert Schweitzer byl německý teolog, lékař, filozof i misionář a také vynikající varhaník. Narodil se roku 1875 ve Francii, jako syn protestantského faráře, což také ovlivnilo jeho kariéru. Vystudoval filozofii a teologii a stal se kazatelem a vikářem ve Štrasburku. Po pár letech zásadně mění svůj život a jde studovat medicínu. Po studiích odjíždí do Afriky a z vlastních prostředku zakládá v Lambaréné hluboko v pralese nemocnici. Zde se léčili lidé, kteří do té doby žádnou lékařskou péči neměli a mnohdy trpěli vážnými nemocemi. Albert Schweitzer získává v roce Nobelovu cenu za mír a za peněžní odměnu, kterou společně s ní obdržel, využívá na vbudování vesnice pro oběti lepry.
Dnešní část města Povel, německy Powel, skrze kterou ulice vede, je od centra města vzdálená přibližně jeden kilometr. Původně šlo o obec, která se do roku 1918 označovala jako Povl a rozléhala se kolem potoka Povelky, který vtékal do jednoho z ramen Moravy pod městskými hradbami. Ves majetkem velehradského kláštera, od něj pak přešla do panovníkova vlastnictví. V roce 1268 daroval král Václav II. Povel svému kaplanovi a lékaři Jindřichovi, který ho později daroval olomoucké kapitule. Ta zde zřídila hospodářský dvůr.
Povel tehdy sahal skoro až k centru města, a to v prostorách dnešních Smetanových sadů. Tato část byla označována jako Německý Povel a jižnější část zase jako Český Povel. Německý Povel byl ale v polovině 18. století v rámci budování olomoucké pevnosti zbourán a nové sídliště vrostlo u Českého Povlu. V té době zde také vznikla kaple.
V roce 1850 se Povel stal samostatnou politickou a katastrální obcí a přestal být závislý na olomoucké kapitule. Na úplném konci 19. století si obec postavil vlastní školu, aby žáci nemuseli docházet do ústavu v Nové Ulici. Svého času v obci fungoval i lihovar nebo také strojní zámečnictví. Samostatnost obce končí rokem 1919, kdy se připojuje k Olomouci. Původní přízemními domky jsou tak postupně nahrazovány panelovým sídlištěm.
Barokní kaple Neposkvrněného početí Panny Marie vznikla v roce 1773 na místě původní kaple z roku 1715, která byla stržena. Novou kaple vznikla podle návrhu místního zednického mistra F. Morbitzera a postavili si ji sami místní obyvatelé. Na počátku 19. století byly do kaple dokonce umístěny malé varhan, ale jen na 30 let. Dnes je kaple schovaná v zástavbě panelových domů a odkazem k ní je autobusová zastávka na Schweitzerově ulici U Kapličky.
