Sklepení s netopýry i ohromné sály se zdobenými stropy jsou chloubou, kterou skrývá Klášterní Hradisko.
Blízko centra Olomouce na levém břehu řeky Moravy stojí na skalnatém pahorku Klášterní Hradisko. Dnes sice v jeho prostorách sídlí vojenská nemocnice, ale od 11. století, kdy vzniknul, zde byl klášter, a proto je stavba plná zdobených sálů, ale i tajných chodeb. Příležitostí do nich nahlédnout byla úterní exkurze.
Za vlhkého a zamračeného dopoledne 7. března jsem se společně se skupinkou 23 historiků a nadšenců shromáždila před budovou Klášterního Hradiska v Olomouci, abychom podnikli do tamních prostor exkurzi a dověděli se něco zajímavého o jedné z významných olomouckých staveb. Každý zaplatil symbolický poplatek za vstup a dostal jsme i materiály v podobě map a plánků Hradiště z různých vývojových období a listu s doplňujícími historickými informacemi. Několik minut před desátou se ujala slova Jana Oppeltová, která působí v sekci archivnictví katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a se skupinkou studentů je hlavní organizátorkou prohlídky.
Krátkým výkladem nám přiblížila, jakými stavebními procesy celý objekt vzniknul. Že je rozdělen na dvě hlaví části, z nichž první byla veřejně přístupná a druhá sloužila jako sídlo místí komunity. Vysvětlila také symboliku soch na vrcholu přední části budovy. U některých z nich sice dodnes není jasná, ale například andělíčci, kteří jsou zde vyobrazeni, drží v ruce zrcadlo, aby odráželi slávu nebes na zemi. O blízkém stavení hospodářského dvora jsme se dozvěděli, že dříve navazoval na zahradu a šlo o poměrně luxusní prostor, kde byl například i kulečník a kam si opat zval své hosty.
S odbitím desáté hodiny si pro naši skupinku návštěvníků přišel správce nemocnice Květoslav Cupák a po přivítání nás rovnou vedl do vnitřních prostor. Nejdříve jsme zamířili do suterénu. Procházeli jsme tmavým sklepením, které vede pod hlavním nádvořím. Zde se kdysi skladovalo uhlí, uchovával se stavební i vojenský materiál. Jedna z místností byla vytesaná do skály a sloužila dříve dokonce jako nádrž na vodu. Dnes jsou to jen vlhké kamenné stěny. Některé sklepní prostory byly uzpůsobeny prohlídkám, na zdech visely informační tabule i historické fotografie. Našla se zde i výzdoba v podobě pavučin a papírových netopýrů.
Po prozkoumání suterénu jsme pokračovali vrchními patry Hradiska. Procházeli jsme spoustou spletitých chodeb, po schodištích nahoru, jinde zase dolů, bylo třeba si dávat pozor na hlavu, protože často byly stropy poměrně nízké. Procházeli jsme i kolem jídelny a dostali jsme se i do chodeb, které připomínaly spíše vojenský bunkr. Další zastávkou byla expozice nalezených historických předmětů, mezi které patřily například úlomky z kachlových kamen, nádobí objevené pod okny jídelny, pracovní pomůcky a náčiní, ale i objekty denní potřeby.
Poté jsme pokračovali na andělské schodiště. To nese tento název proto, že na zábradlí dříve místo světel byli andělé symbolizující světlonoše. Nahlédli jsme také do bývalé kaple Panny Marie Sněžné, která byla svého času jádrem života kláštera. Normálně je nepřístupná, neboť se jedná o lékařskou ordinaci, ale zrovna v ní probíhá restaurace stropních maleb, a tak jsme měli možnost nejen nahlédnout dovnitř, ale i vidět tři historičky při práci.
Dále jsme pokračovali chodbami a schodišti a už jsme se dostávali do běžných prostor Hradiska, které slouží jako nemocnice. Procházeli jsme kolem ordinací, sálů a mezi pacienty čekající na vyšetření či nějaký zákrok. Specifický zápach nemocničního prostředí se tak mísil se vůní historických maleb a starých knih a vytvářel tak docela netradiční prostředí.
Při vstupu do knihovny, která byla naší další zastávkou, jsem si pomyslela, že tohle je tedy něco. Obrovský zdobený strop, police plné svazků. Zajímavostí této místnosti je, že ještě do roku 1966 byla největším pokojem pokoj místního kožního oddělení, až poté zde nastěhovali knihy. Jenže pokud jsem si myslela, že knihovna byla monumentální, co bych pak mohla říct o Slavnostním sále, či jeho předsálí? To na mě osobně zapůsobilo z celé prohlídky nejvíce. Obrovský otevřený prostor, kterému dominovala bílá a zlatá. Nádherný vysoký strop, zdobený jen jednoduše v těchto dvou barvách, schodiště s masivním zábradlím a ve stěnách sochy se zlatými atributy, jež jsou alegoriemi víry, naděje, lásky, síly, moudrosti a uměřenosti.
Vzhledem k tomu, že čas rychle utíkal a jedenáctá hodina, kdy měla exkurze končit, už byla dávno pryč, jsme jen ve spěchu prohlédli další pár místností. Byla jimi Opatova kaple, dále takzvaný Paradezimmer, kde prý přespávala Marie Terezie, která Klášterní Hradisko navštívila, a na závěr taky kapli svatého Štěpána.
Před dvanáctou hodinou byla exkurze u konce a tak nezbývalo než poděkovat a jít. Ze záplavy historických informací jsem jich už většinu zapomněla, ale rozhodně si odnáším zážitek z prohlídky, protože bych nečekala, jaké nádherné prostory může Klášterní Hradisko skrývat.
Čtěte více:
