„Toto bych chtěla umět.“ A tak nakoupila vše potřebné a začala se učit malovat kraslice. Řeč je o paní Heleně, které je úctyhodných 75 let a bravurně, i přes svá zdravotní omezení, ovládá zdobení vyfouknutých vajíček. Narazila jsem na ni náhodou, díky inzerátu na Facebooku. Je natolik skromná, že si nepřeje uvést svoje příjmení. Tato „babička“, jak se sama nazývá, a která teď bydlí u své dcery, je naší další (Ne)obyčejnou.

Maryna Kovalova je studentka z ukrajinské Oděsy a na Cyrilometodějské teologické fakultě studuje etiku a kulturu v médiích. Ve svém volném čase pomáhá ukrajinským uprchlíkům a promlouvá na shromážděních na podporu Ukrajiny.

Štěpán Pecha ze Sobotína daroval kostní křeň, která zachránila život pacientovi s leukémií. Podstoupil všechna potřebná vyšetření a musel si píchat hormony do břicha. Kostní dřen daroval ze žíly. Kdyby bylo potřeba, vše by ochotně absolvoval znovu.

Jednadvacetiletá Aneta Lešikarová z Přerova poslední dva roky bojovala s rakovinou měkké tkáně. Po první operaci se zdálo, že už bude všechno v pořádku, rakovina se však vrátila. Svůj boj vyhrála i po druhé, ale vážná nemoc jí stále komplikuje život. Nemůže najít práci.

Kristýna Dvořáčková je dvaadvacetiletá dívka, která od narození bojovala s cystickou fibrózou plic. Tato nemoc je dědičná a smrtelná. Musela tak podstoupit transplantaci, protože její nemocné plíce přestávaly fungovat. Tím ale její boj s osudem neskončil. Darované plíce se ji „pokoušely udusit“, a tak musela absolvovat re-transplantaci. O svém životním příběhu se rozpovídala v dalším díle seriálu (Ne)obyčejní na Olomoucké Drbně.

Osobu Vladimíra Šmicera netřeba dlouze představovat. První český vítěz Ligy mistrů ve fotbale, Slávista a dlouholetá opora klubů jako Lens nebo Liverpool v dubnu oznámil kandidaturu na předsedu fotbalové asociace. Po necelém měsíci vzal své rozhodnutí zpět a podpořil Petra Fouska, proti němuž se tak 3. června na valné hromadě v Nymburce postaví pouze Karel Poborský. O tom, co český fotbal potřebuje jsme si v dalším díle (Ne)obyčejných povídali právě s Vladimírem Šmicerem.

V soukromém životě podniká v právu a nemovitostech. Denně se schází s řediteli velkých firem, s nimiž dojednává obchody. Jakmile ale z práce přijde domů, odhodí počítač do kouta, nasadí batoh, připraví fotoaparát a vyráží do celého světa prozkoumávat opuštěné objekty. Kvůli unikátním snímkům se urbexerka Alex klidně nechá prohnat smečkou zuřivých psů.

O sbírce Šťastné a chlupaté jste od nás už určitě slyšeli, protože vás o ní každoročně informujeme. Za organizací této dobročinné akce stojí skupinka mladých dobrovolníků nejen z Olomouce. Jak ale tato sbírka, zaměřená na čtyřnohé chlupáče, vznikla? A kdo je jejím iniciátorem? Usměvavá a vždy pozitivně naladěná paní se srdcem na pravém místě a touhou stále pomáhat tam, kde si někteří lidé myslí, že to mnohdy ani není potřeba. Řeč je o Lucii Balvínové, rodačce z Přerova, pro kterou pejsci znamenají víc, než jen němé tváře. Proto se snaží pomoct zejména těm chlupáčům, kteří nenašli štěstí v rodině a jejich domovem je útulek.

„Táto, k narozeninám nechci dárek. Chci registračku a boxovat!“ Těmito slovy začala závodní kariéra sedmnáctileté boxerky Claudie Tótové. Otec vicemistryně Evropy nejprve nechtěl, aby boxovala. Ale polevil. A vyplatilo se. Ring je pro olomouckou rodačku doslova domovem.

V životě je důležité si pomáhat. Tímto pravidlem se řídí osmnáctiletý boxer Petr Řezníček, který jarní nouzový stav strávil pomáháním starším lidem nejen s nákupem. Na začátku září zase uspořádal BENEFICI boxu v Olomouci, kde šel výtěžek dětské onkologii. V budoucnu s ním nabídneme i samostatný rozhovor především o boxu!