S cestovatelem a profesionálním fotografem Jardou Zaoralem si dáváme sraz na Karlově mostě, zahraniční turisté ho stále nezaplnili úplně, a tak máme při západu slunce klid na příjemné povídání o tom, jak Jarda během 361 dní zdolal pětačtyřicet nejvyšších vrcholů sedmačtyřiceti evropských zemí.

Kenny má jednu z nejznámějších tváří v Olomouci. Pokud je vám podle fotky povědomý, ale pořád tak nějak nevíte, kam ho zařadit, možná vám ho přiblížím hláškou „Mějte se a smějte se,“ kterou zopakuje během dne nesčetněkrát. Čtyřiatřicetiletý Václav Plesnik je jedním z bezdomovců v Olomouci. Povídali jsme si o jeho životním příběhu, ale i o tom, proč nenávidí přezdívku Čáp a přeje si, aby mu lidi říkali vždycky jenom Kenny.

Určitě už jste je někde potkali taky. Naboso chodí nejen v přírodě či v městských parcích, ale taky třeba na vlakovém nádraží, po kostkách na náměstí nebo dokonce do bank či jiných institucí. Říkají si bosochodci, chodí na společné výlety, pořádají mezinárodní setkání a pojí je jedna věc – k životu už obyčejně nepotřebují boty.

Jakub Vamberský už odmalička věděl, že by jednou chtěl dělat něco kolem počítačových her. Jako jeden z mála si svůj dětský sen splnil a před pár lety začal pracovat ve vyhlášené brněnské firmě, která se zabývá vývojem mobilních her. Zdálo se, že osud ke Kubovi nemohl být vstřícnější, ta největší cesta ho ale ještě čekala.

Jiří Ďuriš se živí už dvacet let jako grafický designer, interiérový návrhář a nyní jako produktový designer a pedagog. To by už samo o sobě stačilo, aby se Jiří objevil v naší rubrice (Ne)obyčejní, vždyť navrhoval i třeba nový interiér známé olomoucké Hanácké hospody. Jiřího jsme ale do rubriky zařadili kvůli něčemu jinému – navrhuje a vyrábí totiž optimistické rakve.

Vít Hradil je rodilý Olomoučák, už dlouhou dobu ale pravidelně cestuje za prací na různá místa v republice i do zahraničí. Společným jmenovatelem jeho práce je film – Vít se totiž živí jako režisér, kameraman či střihač. Jak se ke své práci dostal a ačkoli je neustále kvůli práci mimo Olomouc, co ho táhne zpátky do svého rodného města?

Maturita, přijímačky na střední školu nebo náročná látka ve škole. To všechno pro některé děti bývají obtížné překážky. Jakub Rakušan ale ví, jak je překonat co nejlépe! Před čtyřmi lety v Olomouci založil Školu Populo, toho času Etiam, a společně se svými lektory doučuje žáky i studenty po celé České republice.

Dvaatřicetiletý René Planka sedává v olomouckých ulicích a hraje na kytaru. Nejčastěji ho můžete potkat u drogerie Teta na Dolním náměstí, u bývalého mekáče na Horním náměstí, na náměstí Republiky anebo u Lomené galerie naproti Muzea umění.

V životě potkáme spoustu lidí. Někteří jím pouze proběhnou bez následků či povšimnutí, někdo nám v něm naopak už zůstane. A pak jsou tu i tací, u kterých stačí, že je vidíme pouze jednou jedinkrát, ale zanechají v nás nesmazatelnou stopu. Právě takto na mě zapůsobila i Terez Wrau, nespoutaná buskerka s jiskrou v očích, hudbou v srdci a s až neuvěřitelně klikatým životním příběhem.

Dnešní díl rubriky (NE)OBYČEJNÍ je o street artu a graffiti scéně v Olomouci. S jedním z jejích nejuznávanějších členů Oliverem Hellerem jsem si povídal o graffiti legálním i nelegálním, o historii i budoucnosti graffiti anebo o nově vzniklém portrétu Tomáše Garrigua Masaryka v Bezručových sadech, který maloval právě Oliver.