Vzdělání, očkování, věk. Výzkumníci z Univerzity Palackého analyzovali reakce na zprávy o covidu a Ukrajině
S dotazníky od tisícovky respondentů vypracoval výzkumný tým z olomoucké Univerzity Palackého a agentury STEM/MARK analýzu postojů veřejnosti k aktuálnímu zpravodajství. Výzkum se týkal zejména informování o covidové pandemii a válce na Ukrajině. V obou případech tyto zprávy rozdělují společnost na skupiny, které výzkumníci pojmenovali Nedůvěřiví, Nezúčastnění, Podporující a Obávající se. Společné rysy u nich statisticky hodnotili také podle věku, pohlaví, dosaženého vzdělání i absolvování očkování proti covidu.
Podle výzkumníků z katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci projevila důvěru v oficiální zdroje během pandemie, stejně jako pozitivní ohlas na formu zpravodajství o válce na Ukrajině nejvýrazněji skupina Podporujících. Tu tvořili zejména bezdětní lidé s vyšším vzděláním. Členové této skupiny byli válečným zpravodajstvím vysoce motivováni k tomu, aby se zapojili do finanční pomoci a dobrovolnických aktivit, a převládal u nich zcela evidentní pocit odporu k Rusku.
Naopak nižší vzdělání indikovalo nedůvěru k odborným a oficiálním zdrojům jak v souvislosti s nemocí covid-19, tak s ruskou invazí na Ukrajinu. Právě skupina Nedůvěřivých, tvořící něco málo přes pětinu zkoumané populace, většinově označila válečné zpravodajství za neobjektivní a zmatené, což vedlo k vyjádření jejich nedůvěry k mainstreamovým médiím. „Členové a členky Nedůvěřivých vykazovali značný zájem o alternativní zdroje informací, které tvořily opozici oficiálnímu mainstreamovému zpravodajství. Projevem toho je pak jejich nesouhlas s blokací takzvaných dezinformačních webů nebo například strach z příchodu uprchlíků,“ vysvětluje Jakub Ketman, výzkumník z katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP.
Na začátku pandemie i války na Ukrajině zažila česká společnost vlnu solidarity, kterou jako sociologický jev zmiňuje v souvislosti s výzkumem Jan Burianec z agentury STEM/MARK. „U obou případů došlo v prvotním okamžiku k efektu, který nazýváme semknutí se kolem vlajky. Tedy, že v okamžicích sdíleného pocitu ohrožení se dokážeme stmelit a být solidární. V počátku pandemie se to projevilo šitím roušek a teď obrovskou solidaritou s válečnými běženci. Vnímám zde silnou roli mediálního obrazu, který je určující pro tvorbu veřejného mínění. V demotivaci či pocitu odcizení pak mohou pomoci pozitivní případy,“ podotkl sociolog Burianec.
Znepokojení z případných důsledků válečného konfliktu se nejvíce projevilo u skupiny Obávajících se, tvořené především ženami s nižším vzděláním. Pandemické i válečné zpravodajství vyvolávalo u lidí z této skupiny například výraznější omezení osobních kontaktů, kvůli válce na Ukrajině pak obavy z uprchlíků a ekonomických dopadů imigrační vlny.
Při zkoumání postojů hledali výzkumníci i souvislost s očkováním proti covidu a názory na zpravodajství. Asi 40 procent neočkovaných respondentů tvrdí, že zpravodajství o válce na Ukrajině bylo neobjektivní, zatímco u očkovaných je těchto respondentů pouze 17 procent. U hodnocení objektivity koronavirového zpravodajství se respondenti a respondentky téměř shodují, že tyto zprávy objektivní nebyly - v tomto případě takto informace z médií hodnotí 52,8 procenta neočkovaných a 46,9 procent očkovaných.
Výzkum se zaměřil také na oblíbenost a důvěru vůči politikům. Březnové šetření porovnávalo výsledky také s daty z roku 2020. Tým z mediální katedry vyhodnotil, že oproti předchozím výsledkům si obecně všichni politici pohoršili. Zásadním zjištěním je podle zástupců univerzity naměřený pokles důvěry v prezidenta. Už v době první vlny pandemie vyjadřovala prezidentovi podporu pouze čtvrtina zpravodajského publika, po vypuknutí války na Ukrajině Zemana kladně hodnotilo jen 14,1 procenta konzumentů zpráv.
