DRBNA HISTORIČKA: Bohatou historii má v Olomouci i káva. Historii nápoje zde psali Italové

Kávová zrna mají svůj původ v africké Etiopii, odkud se pěstování kávy nejdříve rozšířilo na blízký východ. Do Evropy přivezli kávu benátští kupci na začátku 17. století, tehdy už se Evropané nevěnovali jen popíjení alkoholických nápojů, které má na starém kontinentě dlouhou tradici, ale také si pochutnávali na čaji nebo čokoládě. Tyto dva nápoje kávu předběhly v Evropě zhruba o 100 let.

Italové, nebo také “Vlaši”, jak se jim v Česku historicky říkalo, byli průkopníky vaření a pití kávy i v Česku a nejinak tomu bylo v Olomouci. Káva se původně nenabízela ve stylových kavárnách jako dnes, ani nevařila v domácích kuchyních. Prodávali ji pouliční obchodníci, kteří ji obvykle nosili uvařenou ve vědrech a naběračkou distribuovali mezi zájemce, které potkávali na trzích nebo jen tak na ulici. Zpravidla se tomuto byznysu věnovali italští přistěhovalci. A Italové žili tradičně i v Olomouci. Nešlo jen o rodiny bohatých magnátů, jakými byli slavní Primavesiové, ale i o prosté obchodníky například právě s kávou.

Není důvod pochybovat o tom, že káva se v Olomouci nejdříve prodávala tímto způsobem. Dost možná pro popularitu pouličního prodeje si troufl Jeroným Franciscony z Vicenzy roku 1785 otevřít první moderní kavárnu v Olomouci. Co se týče kavárnictví Olomouc předstihlo Brno, jelikož právě v rivalském městě vznikla vůbec první kavárna v celých Čechách. Založil ji Turek Ahmed v roce 1702, toho času již křesťanský konvertita.

První olomoucká kavárna sídlila v budově Salmova paláce, rohového domu u sloupu Nejsvětější trojice. Pro ještě větší přiblížení, nacházela se zhruba v prostorách, kde před několika lety sídlila provozovna McDonald's. Podle dalšího majitele se posléze vžil název Stabelova kavárna. 

V 18. a 19. století získaly kavárny svou popularitu a byly význačné tím, že se do nich vracela stejná klientela. Měly funkci jakýchsi kluboven, kde o samotnou kávu příliš ani nešlo. Lidé zde chodili zahálet, posedávat a diskutovat. V prvních kavárnách nesměl chybět kulečník a dostatek čtiva pro hosty. Čtení novin bylo esencí kavárenského života a i Stabelova kavárna nabízela hostům k zapůjčení řadu tiskovin a čerstvé noviny z celého světa v různých jazycích.

Jazykové prostředí rozdělovalo i návštěvníky kaváren. Zpočátku v Olomouci byly kavárny především v rukou německého obyvatelstva. Kromě Stabelovy kavárny i kavárna Hirsch, dnešní Caffe Opera, byly německými podniky. Roku 1888 se dočkali Olomoučané české kavárny v nově vystavěném Národním domě na dnešní ulici 8.května. Díky pestrému společenskému životu se stal Národní dům velmi populární adresou a začala ho navštěvovat i řada Němců, kterým šlo spíše o dobrou společnost a zábavu, než o nacionalistické půtky mezi Čechy a Němci. Pro české vlastence však bylo otevření Národního domu velkou událostí, na jeho zřízení přispěl nemalým obnosem skladatel Antonín Dvořák a pozvánky na slavnostní otevření maloval Mikoláš Aleš.

I když v budově, kde sídlila kavárna Hirsch nebo i v Národním domě najdeme i dnes kavárny, tradice kaváren 19. století je v nich již zapomenuta. Ještě v časech socialismu provozy povětšinou pokračovaly pod taktovkou státního podniku Restaurace a jídelny, ale v 90. letech se v objektech začaly objevovat jiné provozovny. Od prodejny kol v Opeře po zmíněný McDonald, až po opuštění Národního domu, kam se ale před několika lety kavárenský provoz vrátil. Ovšem v moderním střihu dnešní doby a tradice starých kaváren tak zůstala v Olomouci minulostí.