DRBNA HISTORIČKA: Na Hradisku je pochován nejhezčí Přemyslovec. Hanácký Escorial má i další unikát

Přemyslovci na českém trůně vymřeli kvůli nedostatku potomků mužského pohlaví a nejinak to bylo u posledního Přemyslovce z opavské větve, Valentina Hrbatého (potomek levobočka Přemysla Otakara II. zemřel až v roce 1521). V raném středověku se však jednalo o velmi rozvětvený rod.

Těžko říci, jestli Ota I. Olomoucký svou krásou mezi příslušníky nejvýznamnějšího českého rodu skutečně tak vyčníval, nicméně to napovídá v pramenech opakovaně používané přízvisko Sličný.

Právě on se zasadil o založení nejstaršího z mnoha klášterů v Olomouci a okolí. Klášter Hradisko je zároveň po klášteře v Rajhradě druhým nejstarším na Moravě. Založení takovéto instituce svědčí o výrazné pozici Oty v mocenské hierarchii tehdejší doby. Olomoucký úděl byl největším panstvím raně středověkého Přemyslovského státu a jeho kníže byl po pražském vládci druhým nejmocnějším. Ota I. Sličný se však před svým vstupem do Olomouce musel krčit v Praze u dvora knížete Spytihněva v podivné roli velitele kuchařů a pekařů.

Zatímco reforma říšských kurfiřtů z pera Karla IV. učinila z českého krále vrchního číšníka na dvoře říšského vládce a měla znamenat nejčestnější funkci v největší blízkosti krále, Otova role se podobné úctě nejspíše netěšila. Po Spytihněvově smrti usedl na trůn pozdější první český král Vratislav a ten Otovi přidělil olomoucké léno.

Kláštery byly klíčovými institucemi pro pokrok ve společnosti raného středověku. Skrze mnichy, kteří do nich přecházeli, se šířila nejen latinská vzdělanost, ale také nejvýznamnější vynálezy. Ze západu tak právě skrze kláštery putovaly do českých zemí například klíčové zemědělské inovace.

Zemědělství se mniši intenzivně věnovali na svých pozemcích. K majetku kláštera Hradisko, název se ustálil až později a původně byl označován podle sv. Štěpána, patřil také rybník, aby mniši nestrádali veganskou stravou v postních dnech.

O Otově významném postavení dále svědčí ražba jeho vlastních mincí a také jeho manželka, kterou se stala uherská princezna Eufemie. Takováto partie byla dostupná jen nejvýznamnějším středoevropským feudálům. Jen pohledná tvář olomouckého vladaře by asi nestačila.

Historie sličného Oty a jeho manželky se nedopsala v 11. století, kdy v Olomouci spolu žili. V roce 2018 byly objeveny jejich ostatky v klášterním komplexu. Hradisko už klášterem dlouhá léta není, ovšem v kostele sv. Štěpána byly starobylé tělesné ostatky stále uloženy. Časově jsou takřka stejně staré jako nejstarší ostatky pražských Přemyslovců a zároveň se jedná o jediné dochované ostatky moravských Přemyslovců u nás. Ty po těch brněnských, znojemských ani opavských nalezeny nebyly.

Poslední Přemyslovec z vedlejší větve Valentin Hrbatý sice má svůj hrob, ale ten se nachází v Polsku, jelikož před svou smrtí panoval na ratibořském panství. S Otou I. Sličným se tak stále pojí historický unikát, i kdyby náhodou nebyl nejkrásnějším členem mocného rodu středověkých knížat a králů.