DRBNA HISTORIČKA: Karel Amerling byl olomoucký lékař a profesor, který zachránil Edvarda Beneše
S počátky lékařské fakulty na obnovené Univerzitě Palackého v Olomouci je jednoznačně spjato jméno jejího prvního univerzitního profesora, kterým byl lékař původem z Prahy, Karel Amerling. Jeho život provází řada kuriozit a také neobvyklých dobrodružství v čele s převedením Edvarda Beneš za hranice za 1. světové války.
Pozdější profesor Karel Amerling se znal s druhým československým prezidentem z mládežnických let a to zejména díky společnému působení ve fotbalové Slavii. Amerling se narodil na Královských Vinohradech a s Edvardem Benešem ho pojilo blízké přátelství.
To vyvrcholilo v situaci, kdy se kolem Beneše, který tehdy vedl odbojovou organizaci Mafie, začala stahovat smyčka rakouské policie. Nejbližší spolupracovník Tomáše G. Masaryka věděl, že musí svého mentora následovat do exilu. Ovšem ve válečných časech hranice nebyla zcela prostupná.
Amerling se v těch časech roku 1915 nacházel v pozici vojenského lékaře v Aši. Právě tam byl poslán kvůli podezření, že napomáhá právě členům Mafie. Amerling se měl například zasloužit o lékařský posudek, kterým udělal cukrovku a neumožnil odvedení Aloise Rašína do armády. Vydávání falešných diagnóz byla jedna z jeho obvyklých metod. Podezření se však nevyhnul a rakouská moc se domnívala, že v Aši nebude moci škodit a využije jeho lékařské profese, která byla ve válečných časech pochopitelně velmi žádaná. Jenže trochu se přepočítali.
V Aši ho totiž vyhledal sám Edvard Beneš s žádostí o pomoc při překonávání hranice. Ta byla velmi dobře střežená trojím kordonem rakouských a bavorských pohraničních stráží. Beneš však nemohl narazit na lepšího spojence než na tehdy ani ne třicetiletého lékaře. Amerling totiž znal velmi dobře střežené cesty za státní hranici. Jeho výpověď o situaci, kterou po válce sám sepsal, připomíná děj cimrmanovské divadelní hry.
Amerlingův vojenský sluha totiž miloval černé bavorské pivo a neustále přemlouval vojenského lékaře, aby s ním na něj chodil do bavorských hospod za hranicí. Amerling díky uniformě, propustce a lékařské autoritě hravě se sluhou procházel přes hraniční hlídky a oddávání se tamějšímu pivu mu bylo nejspíše taky velmi blízké. Cestu tak znal velmi dobře a věděl, že nejsnáze s Benešem projdou přes poledne, kdy si stráže dopřávaly polední odpočinek.
Po pečlivém naplánování cesty, kdy Amerling Benešovi maloval plánky kudy vede trasa, se oba vydali na cestu. Lékař šel padesát kroků napřed, aby v případě kontaktu s hlídkou mohl odlákat její pozornost, zatímco Beneš se měl schovat v lese.
Takováto situace pak i nastala, když se v dešti Amerling setkal s bavorským pohraničníkem, jenž se velmi divil jeho přítomnosti na místě ve škaredém počasí. Amerling se ho začal rychle vyptávat na jeden z hostinců v okolí, kam často chodíval, tím strážného zmátl a jak ho doprovázel, odvedl ho značný kus z cesty.
Nicméně s Benešem se už na hranicích neshledal. Až řadu let poté se dozvěděl, že budoucí prezident se rozhodl jednat na vlastní pěst, sám došel k plánovanému nádraží odkud pod falešnou identitou docestoval do Švýcarska za Masarykem.
Amerling se pak za svá hrdinství dočkal řady vojenských vyznamenání. Rakouských, československých a francouzských. V odboji se angažoval i během 2. světové války, kdy prošel koncentračními tábory v Dachau, Buchenvaldu, a aby to nebylo málo, byl ještě vězněn v Kounicových kolejích v Brně.
Jen těžko dnes můžeme pochopit nadhled, který si k těmto událostem profesor Amerling zachoval. Dokládá ho jeho legendární průpovídka, kterou často přednášel studentům na lékařské fakultě, když vysvětloval příznivý vliv dietních opatření: "V koncentráku, pánové, to byla dietka, až nám kručelo v břiše, to byla pane superlehká strava. Ale jakoby zázrakem onemocnění žlučníku a ostatního zažívacího traktu mizela jako sníh na slunci."
