DRBNA HISTORIČKA: Prostějovské hradby vznikaly za Pernštejnů, před 160 lety začalo bourání

Fortifikační systém se skládal z velké vnitřní hradební zdi rozčleněné třinácti baštami, nižší parkánové zídky, dvou vodních příkopů rozdělených náspem, na něhož navazovala další nízká zídka. Do města se vcházelo čtyřmi branami – Plumlovskou, Brněnskou, Olomouckou a Kosteleckou. Objemově to byla největší prostějovská stavba. Spotřebovalo se na ni celkem 37 000 tun kamene. Pocházel z oblasti Kosíře z okolí Slatinic. Linie hlavní městské hradby procházela v linii nynějších ulic Šerhovní, Demelovy, Hradební, Knihařské a Školní.

K prvnímu zásahu do hradebního systému došlo ve dvacátých letech 16. století při stavbě zámku. Byla zbourána Kostelecká brána, která byla nahrazena fortnou (menší brankou pro pěší). Na devastaci hradeb se podepsala švédská vojska v roce 1643 a velký požár města 27. dubna 1697.

Hradby postupně v 18. století ztrácely reálný význam. V 19. století se staly překážkou v dopravním a stavebním rozvoji města. V roce 1838 byly brány rozšířeny odstraněním kleneb a pilířů. Bašty byly pronajímány na byty a skladiště, ale také na městské věznice, což byla bašta u Národního domu. Ve valech za zámkem se nacházely sklepy Winterova pivovaru. V roce 1801 byla na místě hradebních valů na severní straně města otevřena první promenáda. V roce 1825 byla upravena a doplněna akáty a gloriety. Na svazích valů se pěstovaly ovocné stromy.

Z poloviny 19. století je zachycena nehoda, která se stala v Olomoucké bráně. Tehdy zde procházeli dva důstojníci s dámami a proti šly čtyři dámy v širokých krinolínách. Srazili se a bránu zablokovali. Přivolání řezníci je prý museli „vysekat“ a ranhojič Seemann zase ošetřoval a obvazoval zraněné vojáky.

Obecní výbor vydal v prosinci roku 1865 usnesení o postupném zboření hradeb. Likvidace začala 29. prosince 1865 v oblasti Olomoucké brány a probíhala zde až do konce roku 1866 z důvodů obsazení města pruskou armádou. Na uvolněném místě byl postaven stavitelem Janem Pospíšilem honosný dům č. 217 (nyní Hlaváčkovo náměstí 1) a vzniklo zde nové náměstí.

V roce 1869 začalo bourání hradeb v Knihařské ulici a roku 1872 na východní, jižní a západní straně města včetně likvidace valů. Kámen získaný při likvidaci byl použitý na zasypání močálů, hradebních příkopů a dláždění cest. Uvolněné pozemky byly postupně zastavovány a vznikl vnitřní městský okruh (ulice Palackého a Blahoslavova). Výjimkou byla severní strana v ulici Vápenice, kde byl vybudován park nesoucí od roku 1892 název Jungmannovy sady (od roku 1935 Smetanovy sady). V této době existovaly ještě dvě přestavěné a snížené bašty –Trebalova a Grulichova (Reichstädterova) ve Fügnerově ulici. Obě byly zbourány před rokem 1907 kvůli výstavbě sokolovny.

Další zásahy do hradebního systému přišly v polovině šedesátých let 20. století, kdy bylo odbouráno asi sto metrů zdi kvůli výstavbě kina Metro 70. Poslední zbytky hradeb byly strženy v osmdesátých letech 20. století při přípravě staveniště pro kulturní dům v Komenského ulici.

Z rozsáhlého městského opevnění se dnes zachoval jen zlomek. Jedná se o nárožní pseudorenesančně zastřešenou polygonální baštu a k ní přilehlou třistametrovou zeď – kurtinu ve Školní ulici a baštu na jihozápadním nároží někdejšího opevnění v Knihařské ulici č. 5. Městské opevnění je od 3. 5. 1958 nemovitou kulturní památkou. Je zapsáno do ústředního seznamu kulturních památek pod číslem 34667/7 – 5727. Hradby a opevnění najdeme na vedutě Prostějova od Jana Willenbergera v knize Bartoloměje Paprockého Zrcadlo markrabství moravského (1593), na perokresbě Prostana od Františka Josefa Velehradského (1728) a na katastrálním plánu města (1833). Připomínají nám je i názvy ulic Na Baštách (nynější ulice Palackého), Šerhovní, Hradební a Dukelská brána.

A jak to bylo s Olomouckou bránou? Víme, kde se nacházela a jak vypadala? Pamětníci a písmáci uvádějí, že byla mezi Templem a protilehlými domy, byla kratší a vchod měla těsně u vchodu do Šerhovní uličky a u protilehlých jatek (tedy na severovýchodním nároží dnešní Zlaté brány). U vchodu při jatkách se nacházel rohlíkářský krámek.