DRBNA HISTORIČKA: Spaniův obelisk ve Smetanových sadech v Prostějově má dvě stě let

Najdeme na něm čtyři bronzové desky. Z jejich textu se dozvídáme, že v roce 1823 nechal městský syndik Jan Spanie na městských valech vysázet akátovou alej, jíž položil základ k těmto sadům, původně od roku 1892 nazývaných Jungmannovy a že prostějovští měšťané mu v roce 1825 věnovali tento obelisk jako zakladateli sadů. Dále zde čteme, že Spaniův obelisk byl na toto místo přenesen v srpnu 1934 a jeho původní místo bylo určeno pomníku Bedřicha Smetany.

Pojďme se nyní podívat na historii obelisku podrobněji. Pokusíme se přitom poukázat na nesrovnalosti a omyly. S označením Památník Spaniův nebo Spaniův obelisk se setkáme v literatuře a dokumentech až od dvacátých let 20. století. Předtím byl uváděn jen jako pískovcový obelisk či jen obelisk. V zápisech Sadařského a okrašlovacího spolku z roku 1923 byl uveden jako Památník návštěvy arcivévody Františka Karla.

Akátová alej vysázená v roce 1823 na části vysokého pevnostního valu před hradbou je považována za první organizovanou zeleň v severním úseku pevnostního obvodu města nikoliv za základ městského parku. Ten byl budován městem a Sadařským a okrašlovacím spolkem mnohem později až po zbourání hradeb (v letech 1874–1892). Byly to práce náročné zahrnující likvidaci hradeb, valů, příkopu, technické úpravy, výsadbu zeleně a stromů apod.

Nechceme ubírat zásluhy městskému syndikovi (tj. úředník, který měl na starosti městskou agendu) Janu Spanie, ale nemůžeme ho označit na zakladatele sadů. Nezaložil zde akátovou alej, ale v roce 1825 promenádu. Nechal ji vybudovat na rozkopaném valu v západní části sadů. Byl mecenášem střeleckého spolku a v souvislosti se stavbou střelnice v roce 1823 (nynější budova městské knihovny) byla založena i tato promenáda. Vedla od fortničky u zámku k baště a sahala od ovocné aleje na Vápenici po hradební příkop.

Památník v podobě obelisku z roku 1825 nebyl darem měšťanů Janu Spanie nebo pořízený na jeho počest, ale byl původně zhotoven k ozdobě promenády a jako doklad o výšce valu. V roce 1827 byla na jeho sokl umístěna kamenná pamětní deska připomínající návštěvu arcivévody Františka Karla Habsbursko-Lotrinského v Prostějově 31. srpna téhož roku.

V roce 1889 při dokončovacích úpravách sadů byl obelisk opraven kamenosochaři Janem Tomolou a Wilhelmem Drechslerem. Po opravě byly na něj instalovány čtyři zinkové tabulky s nápisy v němčině. Připomínaly návštěvu arcivévody Františka Karla, zásluhy syndika Jana Spanie, starostování Johanna Zajiczka a pomoc občanů při obnově obelisku a sadových úpravách v letech 1889–1890. Desky vyrobil prostějovský rodák a majitel slévárny ve Vídni Alois Winkler.

V roce 1919 byly odstraněny zbývající tři desky. V dalších letech se připravovalo zhotovení pomníku Bedřichu Smetanovi a hledalo se jeho umístění a jako čestné místo se jevilo právě místo v západní části sadů, kde se nacházel obelisk. Památková komise města s přemístěním obelisku nesouhlasila a navrhovala pro Smetanův pomník jinou lokalitu.

29. května 1934 vedení města rozhodlo o přemístění obelisku do východní části parku, kde je dosud. Při této příležitosti dostal obelisk čtyři bronzové pamětní desky. Jejich text připravila a sestavila památková komise a potom byl odsouhlasen radou města 10. října 1934. Desky byly zhotoveny prostějovskou firmou Vulkania a instalovány k 15. dubnu 1935. Smetanův pomník byl odhalen v červnu 1935 a sady dostaly od tohoto roku název Smetanovy sady. V době nacistické okupace byly desky sundány, znovu se sem vrátily v roce 1947.

Zvýrazněna byla osobnost Jana Spanie. Vznikla kolem něho i legenda a označení, že mu byl obelisk věnován už v roce 1825 a že byl postaven na jeho počest. Spanie založil promenádu v roce 1825 a ve stejné době vznikl i obelisk, což nebylo reálné, proto byl na desce uveden za zakladatele akátové aleje a nikoliv promenády.

Dnes je tento artefakt uváděný v literatuře i v památkovém katalogu jako Spaniův obelisk. Jedná se o štíhlý empírový obelisk. Na čtvercové základně je osazen dvoustupňový sokl ve dvou třetinách rozdělený mírně vyloženou římsou. Na čelní a zadní straně jsou osazeny čtyři bronzové obdélné desky s nápisy.

Na soklu je osazen vlastní obelisk, jehož základu tvoří lunetově tvarované výklenky s bosáží. Stěny pylonu jsou zdobeny hadem požírajícím si vlastní ocas, symbolizující věčnost. Od 3. května 1958 je kulturní památkou zapsanou v ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 13952/7-5730 a nachází se v městské památkové zóně. Naposledy byl restaurován v roce 2013 při revitalizaci Smetanových sadů.