Před barokním sloupem Nejsvětější Trojice v Olomouci se v květnu radoval šermíř Jakub Jurka s tátou a dědou z úspěšné kvalifikace na olympijské hry. Talentovaný sportovec z olomouckého šermířského rodu naváže v Tokiu na svého dědečka Jaroslava, který na hrách reprezentoval v letech 1976 a 1980.
Už cesta z kvalifikace do Tokia je pro dvaadvacetiletého kordistu z Hané úspěchem, který neplánoval. Před čtyřmi lety byl Jakub Jurka juniorskou světovou jedničkou, ale na olympijské hry v Tokiu se neupínal. „Tehdy jsme o tom neuvažovali, ale rok se s rokem sešel a najednou člověk jede na olympiádu," usmíval se před odletem speciálu na hry do Japonska.
Do Tokia se probojoval životním výkonem a vítězstvím v evropské kvalifikaci v Madridu. Podtrhl tím úspěšný přechod z juniorů mezi muže. „Progres je určitě znát. Posunul jsem se hodně především mentálně. A že jsem se dostal na olympiádu už teď, je toho důkazem," řekl šermíř z Dukly Olomouc a dodal: „Na turnaji budu jeden z nejmladších, a i kdyby to nevyšlo, tak bych měl před sebou další olympiády."
Výkonnostně talentovaný Jakub roste pod vedením svého otce Tomáše Jurky a zvládnutou olympijskou kvalifikaci bral i jako potvrzení jejich společného úsilí. „Práce, co děláme, má smysl. Má to hlavu a patu," věří Jakub Jurka.
V posledních týdnech před olympiádou absolvoval kemp ve Švýcarsku a doma. Po šermířském tréninku se zaměřoval i na video rozbor potenciálních soupeřů v olympijském turnaji. Jedním by mohl být Japonec Kazujasu Minobe, dva Korejci, nebo Nizozemec.
Jak nároční protivníci podle video rozborů na Jakuba Jurku čekají na olympijské planši? „Odvodili jsme z toho, že vlastně nic neumí," překvapil olomoucký šermíř a hned objasnil své tvrzení plné nadsázky: „Samozřejmě jsou to výborní borci, kteří umí šermovat. Například Japonec je bývalá světová jednička. Normálně má na to, aby to na olympiádě vyhrál, ale je na místě si z toho dělat trochu legraci, ať se z toho člověk nepo…"
Více než techniku šermu se snažil u soupeřů odhalit, jak kdo reaguje v různých situacích během souboje. „Moje síla je, že se nebojím jít do akce. Nečekám a nebetonuju na metru. Beru se jako útočník. Kdyby někdo měl říct, jak se chovám, jak reaguju, tak že jsem hodně výbušný, nestojím vzadu, ale spíš jdu dopředu," charakterizuje se kordista z Hané.
Na olympiádě naváže na dědu Jaroslava Jurku, účastníka her v Montrealu 1976 a Moskvě 1980. Rodinný odkaz ale nebral jako povinnost, že se musí na olympiádu dostat. „Je to nezpochybnitelná tradice, ale když jsem jel na kvalifikaci, tak mě podporovali. Vůbec jsem si nenechal do hlavy vlézt tu myšlenku: Co se stane, když prohraju. Já jsem si řekl, že když vyhraju, bude to super. Když prohraju, jdeme dál. Svět by přece neskončil,“ dodal.
Zpráva o postupu z extrémní konkurence olympijské kvalifikace rozbrečela v dubnu jeho dědu Jaroslava. V neděli 25. července se Jakub Jurka pokusí o další úspěch s kordem v ruce. Tentokrát pod pěti kruhy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
