Srdíčka a dřina od pěti od rána. Do olympijské trati se pustí i snowboardistka z Hané Vendula Hopjáková

Už několik dní prožívá talentovaná snowboardistka atmosféru olympijské vesnice v Číně. „Jsem strašně ráda už jen za to, že jsem v Pekingu. Rok a půl nominačního období pro mě byl hodně náročný jak fyzicky, tak i psychicky. Byla bych spokojená, kdybych odjela z olympijských her zdravá. V Koreji jsem si dávala cíle na umístění, ale pak jsem uviděla trať a psychicky jsem z toho byla hodně rozhozená. Teď to tak nemám, přijela jsem si to užít a vynahradit si minulou olympiádu. Chci jezdit dobře, aby trenéři se mnou byli spokojení a abych pak nemusela po návratu řešit zdravotní trable,“ přeje si při vzpomínce na hry před čtyřmi lety v Pchjongčchangu Vendula Hopjáková.

Tehdy pro ni závod skončil v monstrózní trati hned v úvodní části pádem a zraněním, které přibrzdilo její kariéru. Vášeň pro sport ji ale neopustila, a i přes řadu zdravotních komplikací dokázala absolvovat náročnou nominační pouť, která vyvrcholí souboji na sněhu v Číně. „Vybojovat si místo na hrách bylo opravdu těžké a asi i víc než minule, protože konkurence vzrostla a holky jsou mnohem lepší, než bývaly,“ míní sympatická závodnice.

Český snowboard cross zasáhly před hrami a také na jejich samotném začátku smutné zprávy o zraněních hvězdné Evy Samkové a týmového parťáka Venduly Hopjákové Jana Kubičíka. „Moc mě mrzí, co se jim stalo. Oba si vytáhli Černého Petra. Když na jejich situaci pomyslím, tak mám úplně husí kůži, protože vím, jak nepříjemné to je. Oba si olympiádu strašně moc zasloužili. Evka je nejlepší a počítalo se s tím, že bude zástupkyní České republiky v boji o medaile. Stavovala jsem se za ní než jsem odlétala na hry, dávala mi nějaké vitamíny, za to ji moc děkuji,“ pousmála se Hopjáková, která kromě ženského závodu při absenci „Johnyho“ Kubičíka vyrazí v sobotu do týmového klání společně se snowboardistou Radkem Houserem.

Po nespočtu testů a dodržování přísných opatření už vyhlíží první ostrý start na olympijské dráze. „Trať vypadá skvěle. V Pekingu je opravdu velká snaha zabránit šíření covidu-19. Český olympijský výbor se nám to snaží co nejvíc zpříjemnit, jsou tady super lidi, se kterými je sranda. Neskutečně se snaží, svoji práci dělají na jedničku a já jim za to moc děkuji. Každý tady má svůj sportovní sen, na kterém dlouho pracoval, ale ta smutná doba nás limituje,“ podotkla k aktuální situaci a přísným protiepidemickým pravidlům. Jako rizikový kontakt byl vyhodnocen i trenér snowboardcrossové reprezentace Marek Jelínek, který je tak v karanténě a jen vzdáleně přes počítač sleduje píli své svěřenkyně z Olomoucka.

Na dálku může rodačka z hanáckého města tvarůžků počítat i s velkou podporou od rodiny a přátel. „V Lošticích mi nejvíc fandí máma s tátou. Nebo táta s mámou? Teď nevím, koho bych dala na první místo, takže řeknu rodiče, ať doma nemám potom peklo,“ směje se s nadsázkou Vendula Hopjáková a dodává: „Ale myslím, že mě tam podporuje hodně lidí, protože je to malé městečko. Kdo o tom ví, tak věřím, že mi drží pěsti.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Vendula Hopjakova (@hopjakova)

Vřelý vztah k rodině symbolizují i talismany na výzbroji a výstroji usměvavé sportovkyně – do závodů vyráží se symboly lásky na snowboardu i oblečení. „Srdíčka samozřejmě nesmí chybět. Před pár dny jsem večer přišívala srdíčko na závodní bundu. Na prknech mám samolepky bohužel jen na některých, na nová mi je nestačili doručit. Tak doufám, že mi to nepřinese smůlu. Srdíčka pro mě symbolizují rodinu a tak nevadí, že její odkaz nebude vystavený. Hlavní je, že jsou právě u mě v srdci,“ vysvětluje olympionička.

Před hrami prošla Vendula Hopjáková náročným režimem, protože se nemůže z finančních důvodů soustředit pouze na sport a musí se věnovat také pracovním povinnostem. A to konkrétně hlídání dětí. „Momentálně hlídám u dvou rodin a jsou to miláčci. Tu práci bych nevyměnila ani za nic. Strašně mě to baví, dá se s tím skloubit skvěle trénink. I když je to někdy časově náročné, ale která práce není,“ říká snowboardistka ke své práci a pokračuje: „Celé jaro jsem vstávala ve 4:30 , abych ráno šla na trénink, potom jsem šla od sedmi do sedmi hlídat děti. A pak večer jsem měla posilovnu nebo atletiku. Příprava byla náročná, regenerace nebylo tolik, ale jinak to nejde. Mám skvělé sponzory, ale ještě si část peněz zkrátka musím vydělat,“ odhodlaně konstatuje energická dívka.