Včera odehrála Sigma poslední zápas sezóny, ve kterém už ale z jejího pohledu naštěstí o nic nešlo. Fotoaparáty na mobilech olomouckých fotbalistů cvakaly pod náporem mistrovských „selfíček“ s pohárem, medailemi a mokrými tričky od šampaňského už o týden dříve po utkání s Baníkem Ostrava. Postup hráči hanáckého klubu slavili dokonce ještě o další tři kola zpět ve Znojmě. Jaký byl pro Sigmu druhý rok o patro níž v krátké době?
Zpočátku, stejně jako před dvěma lety, bolestný. Mohlo to být podceněním nižší soutěže, zklamáním z předchozí sezóny, pomalou „aklimatizací“ nebo čímkoliv jiným, každopádně po třech zápasech měla Sigma jako favorit celé soutěže pouhé tři body. A to, kromě prvního zápasu s Opavou, hrála proti fotbalistům z Prostějova a Pardubic, kteří rozhodně nepatřili mezi aspiranty na druholigový titul.
Konec srpna, čtvrtý zápas sezóny ve Vlašimi. Běží 89. minuta, stav je 0:0 a Václav Jílek v tu chvíli sedí na pomyslné trenérské židli, která má jen tři nohy. Ty jsou navíc tak rozviklané, že jen pár minut dělí olomouckého lodivoda od pádu. Pak však přišla hlavička Jana Štěrby, Sigma vyhrála 1:0, a vše se rázem otočilo o 180°.
Od té doby zněl ze sigmácké šatny jeden vítězný pokřik za druhým. Olomouc sbírala body jak na běžícím pásu, vyhoupla se do čela Fortuna národní ligy a natahovala vítěznou šňůru. Ta praskla až po posledním říjnovém zápase ve Frýdku – Místku. To však vůbec nevadilo. Sigma se i přes to, že byl venku škaredý podzim, slunila stále na prvním místě. Pak ke všemu Olomouc odehrála dva zápasy, během kterých dokázala nastřílet 12 gólů. Kanonády odnesl Prostějov s Ústím nad Labem.
Drobným pošramocením skvělé jízdy byl poslední zápas podzimu proti Baníku na stadionu ve Vítkovicích, kde fotbalisté Sigmy poprvé v sezóně zažili pocit prohry, ovšem stále měla na svého největší konkurenta čtyřbodový náskok. A kdo se o toto příjemné přezimování zasloužil nejvíce? Jednoznačně třináctigólový záložník Jakub Plšek, který zastínil všechny útočníky ligy.
Tam kde v listopadu skončil, začátkem března opět začal. V Pardubicích Plšek přidal dva góly, další trefu zaznamenal hned v následujícím zápase s Vlašimí. Pak ovšem částečně došel hráči s šestkou na zádech střelecký prach a do konce ročníku vstřelil už „jen“ dva góly. Nicméně i pět gólů za jarní část je na středního záložníka nadstandard a celkových osmnáct tref něco neuvěřitelného.
Když to přestávalo střílet Plškovi, tak se naopak začal prosazovat vytáhlý útočník Tomáš Chorý. Ten má po třiceti kolech 16 gólů. Olomoucká dvojka tak skončila na prvních dvou místech tabulky střelců druhé ligy. Sami jste si určitě spočítali, že Plšek s Chorým se dohromady postarali o 34 gólů Sigmy, čili o více než polovinu všech olomouckých branek. Ještě je zajímavé srovnání s druhým Baníkem Ostrava, jehož hráči nastříleli dohromady 48 gólů.
Co se týká samotného průběhu druhé části soutěže, tak Sigma si celou dobu šla jistě za svým cílem. Jediné rozhození mohlo přijít po zápase s Táborskem, se kterým Hanáci prohráli 0:2, ovšem je nutné podotknout, že trávník v areálu Soukeník, kde jihočeský tým hraje, rozhodně na fotbal připravený nebyl. Tímto dílčím neúspěchem se ale Sigma vykolejit nenechala, ba naopak předváděla výsledkovou suverénní jízdu, která jí zajistila to, že už ve 26. kole mohla slavit návrat mezi elitu.
Když jsem v titulku psal „déjà vu“, tak to bylo především z toho důvodu, že v roce 2015 fotbalisté Sigmy slavili návrat do ligy rovněž několik kol před koncem. Tehdy to ale bylo „až“ v 27. kole, které se hrálo v Pardubicích. Kromě konce byl podobný i samotný start do soutěže. Z prvních tří zápasů na podzim 2014 vytěžila Olomouc jen tři body. Tehdy ale na začátku druholigového ročníku bylo ještě hůř, protože následující dva zápasy Sigmě přinesly jen bod…
Sigma Olomouc je tedy opět prvoligová a vypadá to, že najíždí na určitý algoritmus. Bylo by ale dobré, kdyby s koncem letošní sezóny skončil i on. Podle něj totiž sudý rok znamená sestup, a po paběrkování mezi nejvyšší soutěží a Fortuna národní ligou je čas na nějaké ustálení. Tak tradiční klub jako je Sigma, stejně jako ostravský Baník, prostě k první lize patří.
Minimálně příští sezónu tam také oba celky patřit budou. Otázka ale je jak dlouho. Například podle trenéra Baníku Vlastimila Petržely určitě déle než rok. „Olomouc a Baník by stoprocentně hrály uprostřed tabulky první ligy. O tom se bavit nebudu,“ řekl po vzájemném zápase Petržela. „První liga je pomalejší,“ dodal.
Podle výsledků a toho, kdy Sigma rozhodla o návratu do ligy, to vypadá, že sezóna, až na úplný začátek, probíhala bez problémů a kaněk. Zdání klame.
Celou sezónu se řešilo to, jestli Sigma bude mít zdroj financí pro následující sezóny či nikoliv, a i když se hráči mohli přemáhat, určitý tlak v tomto ohledu museli cítit a ještě asi cítí. V olomouckém klubu totiž končí dlouhodobý mecenáš Josef Lébr a pořádný sponzor furt ne a ne přijít. „Když spočítám peníze, které jsem tam dal nebo sehnal, tak jsem skoro na 300 milionech. Jen za akcie jsem v součtu zaplatil 97 milionů. Že bych z toho byl zrovna natěšený, to ne, ale respektuju, že to byl požadavek radnice,“ uvedl Lébr v květnovém rozhovoru pro rádio Impuls.
Ostudným okamžikem se „proslavili“ olomoučtí rádoby fanoušci, kteří po výhře 3:0 v Pardubicích rasisticky uráželi konžského záložníka Bidjeho Manziu, který si během zápasu na východu Čech odbyl premiéru v dresu Sigmy. Pokřik „Negr ven!“ je nepochopitelný, a je nepochopitelný ještě více, když přichází z vlastního kotle.
A dalším problémem jsou opět fanoušci, ovšem tentokrát v jiném smyslu. Zkrátka letos „nebyli“. Dá se pochopit, že druhá liga není žádným velkým lákadlem, ale průměrná návštěva pohybující se okolo 2 000 diváků je na takový tradiční klub ze statisícového města zkrátka málo. Smutné bylo také to, že když hrála Olomouc ve Znojmě a mohla si vybojovat postup, což se jí také povedlo, tak ji přijelo podpořit pouhých deset skalních fanoušků.
Tak snad budou příští sezónu chodit výrazně vyšší návštěvy, které uvidí finančně zabezpečený tým bojující v horní polovině tabulky…
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
