Léto plné nových poznatků a zážitků na vrcholných volejbalových akcích prožil s českou volejbalovou reprezentací žen trenér olomouckých volejbalistek Martin Hroch. Rodák ze Šternberku působí u národního týmu v pozici asistenta řeckého kouče Giannise Athanasopoulose. V příštím roce by s týmem mohl zamířit i na mistrovství světa.
Podle postupových koeficientů se český tým kvalifikoval na světový šampionát, který se uskuteční příští rok v Polsku a Nizozemsku. V případě předpokládaného prodloužení smlouvy realizačnímu týmu u toho bude i olomoucký trenér Martin Hroch. „Především je to úspěch celého českého ženského volejbalu. Je to obrovská motivace pro mládež, pro všechny, kteří jsou nějakým způsobem zaháčkováni k ženskému sportu pod vysokou sítí,“ myslí si zkušený kormidelník VK UP Olomouc.
V žebříčku volejbalových zemí je nyní Česká republika na 22. místě, na mistrovství zamíří 24 národních výběrů. „Jsme tedy mezi širší světovou elitou. A je na nás všech, jak se s tím porveme. Nejen mým přáním je zažít podobné volejbalové šílenství, jako naši muži letos v Ostravě při evropském šampionátu. Chlapi jdou každý rok dopředu, jejich vlak už se rozjel,“ podotkl bývalý reprezentant k situaci v českém volejbale.
Jako hráč nastoupil bývalý blokař a kapitán národního týmu ke třem stovkám zápasů. „Nominace na každý reprezentační sraz jsem si musel nejdřív obhájit doma, pak vybojovat ve škole a nakonec jsem prožil krásné období se spoustou kolektivních zážitků. Lidský mozek má totiž tu úžasnou vlastnost, že časem odmazává negativní vzpomínky,“ směje se trenér extraligového družstva z Hané a dodává: „Když mi bylo osmnáct, tak už jsem se ptát nemusel, ale od jednadvaceti jsem zase musel dostávat volno od manželky. Děkuji svým rodičům, kteří mi dali v mých kadetských a juniorských letech ,reprezentační volnost‘. Toto období se nedá ničím nahradit.“
Akce pod hlavičkou reprezentace jsou pro něj stále speciální. „Hráčky a trenéři mohou vidět, jak to funguje v jiných národních týmech, poznávat nové věci nejen po sportovní, ale i osobnostní stránce. Každá hráčka na takovýchto akcích je výrazná individualita. Dále je to šance účastnit se soutěží, které jsou řízeny jako švýcarské hodinky a podléhají přísným principům. Tyto soutěže se po dobu dvou až tří týdnů stávají povolenou drogou, kterou může každý konzumovat v té nejvyšší míře a bez omezení,“ uvažuje Martin Hroch.
S určitým znepokojením pak sleduje rozdíl v nasazení mezi chlapci a děvčaty v mládežnických výběrech. „U chlapů je vidět, že mládežníci takříkajíc ,žerou podlahu‘. Reprezentační dres je pro ně velkou motivací. A to až na výjimky, které potvrzují pravidlo, ale chlapský systém si s tím dokáže poradit. U ženských mládežnických reprezentací je situace trochu jiná. Vlaječka na prsou sice motivuje, ale ne tak, aby dívky vystoupily ze své komfortní zóny, nebo si ji alespoň rozšířily. Tento problém trvá už delší dobu,“ mrzí šternberského rodáka, který za svou kariéru detailně poznal volejbalové podmínky například ve Francii.
„Sledovat motivační boom ve Francii je téměř neuvěřitelné. Rozbuškou jsou letní olympijské hry v Paříži v roce 2024. To, jakým způsobem motivuje olympiáda zemi, která má sice mužské olympijské vítěze, ale ženský nároďák se nedostal na mistrovství světa, zavání až téměř vymýváním mozků. Holky jsou v zemi galského kohouta motivovány domácí olympiádou až tak, že dávají stranou závazky ke klubům, spoluhráčkám i oddílovým trenérům, jen aby nechyběly na sebemenším srazu pod hrozbou, že je už příště nikdo nepozve,“ doplňuje poznatek ze zahraničí Martin Hroch.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
