Volejbalistky Šternberka povede i nadále šternberský rodák, Martin Hroch. „Věřím, že to pro nás není konečná,“ říká k loňskému vyrovnání nejlepšího klubového umístění v extralize. Přibližuje změny, které potkaly jeho tým během pauzy a hodnotí přípravu. V níž opět zamířil do „jeho“ Francie, kde působil jako hráč dlouhých jedenáct let.
Smlouvu jste ve Šternberku prodloužil o dva roky. Znamená to, že jste v klubu spokojený?
Původně ta naše dohoda zněla na rok, ale potom byla prodloužena o dva. Poslední sezona byla pro nás nejúspěšnější a můžu říct, že i ten kolektiv, který se nakonec vykrystalizoval, tak měl výsledky. Víceméně jsme to po loňské sezoně nějakým způsobem vyhodnotili a obě strany to natolik uspokojilo, že jsme si plácli na další období.
Zmiňujete nejúspěšnější ročník pod vaším vedením, kterým jste se postarali o vyrovnání klubového maxima v podobě 7. místa. Nemuselo však zůstat pouze u něj, viďte?
Já věřím, že to pro nás není konečná. Máme ve Šternberku dvojí cíle. Zaprvé je to cíl výkonnostní, kterým se nevyrovnáme partnerské Olomouci hrající o medaile. Musíme však naši sportovní pozici obhájit, což znamená dostat se do play-off. K tomu je potřeba v základní části vyhrát dostatečný počet utkání, uspokojit diváky předváděnou hrou a také město Šternberk, které nás podporuje.
Můžete přiblížit i druhý cíl?
Druhým cílem je výchova mladých hráček, které by měly postupně přecházet do partnerského klubu.
Loni se Vám to dařilo, že?
Právě v loňské sezoně se nám podařilo tým skloubit tak, že jsme měli opravdu zkušené hráčky jako je například Soňa Nováková (hrála na dvou olympiádách, pozn. redakce) a mladé. Nastupující v extralize juniorek, ale zároveň je posouváme do ženské kategorie. Loni to byla Natálie Dudová, Denisa Kulová, Adéla Borovcová nebo Šárka Šenková.
Jak obtížné je plnit oba cíle zároveň?
V podstatě jsem šel do Šternberka s tím, že to takto nastavené dopředu. Respektuji to, ale hrajeme extraligu žen a každá dohoda musí mít svůj řád. Abych mohl dobře pracovat s kolektivem, který mám – tak se musím opřít o pevné základy. Věřím v to, že právě partnerstvím s Olomoucí jsou tyto základy vytvořeny. Pokud ta spolupráce funguje a plní se dohody, tak si myslím, že oba týmy z toho mohou těžit maximum.
Zmiňoval jste zkušené hráčky, ale dost jich po loňském ročníku na soupisce nenajdeme...
Odešla nám Lena Oborná, která odešla do francouzského Rennes. Do Frýdku – Místku odešla na hostování Adéla Borovcová. Již v průběhu ročníku vystřídala Janu Napolitano – Šenkovou na postu univerzálky Gabriela Orvošová – letos budou obě působit v Olomouci. Půlroční výpomoc skončila Sandře Onderkové. Další velkou změnou je konec dlouholetá kapitánky týmu a přihrávající smečařky Markéty Janečkové, která ukončila aktivní kariéru.
Nicméně vaše spolupráce s Markétou nekončí je to tak?
Ta naše spolupráce měla takový vývoj, že od nás - ode mě a vedení klubu jí bylo nabídnuto místo asistentky, protože za ty roky se osvědčila. Musím říct, že za první dva měsíce je to místo pro letošní sezonu správně obsazené.
Jak máte rozdělené role?
Zodpovědnost za celý tým mám já. Ovšem nerad funguji tak, že mám asistenta, který mi všechno odkývá. Naopak jsem rád, když je někdo v opozici a můžeme takhle najít společnou cestu – nejlepší pro tým. Markéta tyhle kritéria splňuje. Poslední tři roky působila jako kapitánka a mohla tak nějakým způsobem nasát moje fungování vzhledem k našemu kolektivu. Oživila přípravu a práci s týmem. Všechny indicie směřují k tomu, že by to mělo šlapat. Uvidíme, jaké bude hodnocení po sezoně.
Zpátky ke složení týmu, který opustily zkušené hráčky. Kdo po nich převezme vůdčí roli?
Dlouhodobě spoléháme na Evu Hudylivovou, která převzala roli kapitánky a měla by být opět oporou týmu. Vrátila se k nám smečařka Lucie Polášková, o kterou se chceme také opírat. Letos by měla stabilně nastupovat v základu Natálie Dudová – s tou počítáme na post blokařské dvojky. Z Českých Budějovic, které se pohybují dlouhodobě na špičce 1.ligy, přišla Sandra Kotlabová na post univerzálky a bude u toho studovat fyzioterapii. Do týmu se také posouvají nadějné mladé hráčky, které jsou mistryně republiky v kadetkách pod trenérem Drešlem. Jmenovitě to je Lucie Hanousková, Bára Oborná, Michaela Ambrožová a Anna Vrabcová. Počítáme i se zapojením Emy Kneiflové a nesmím zapomenout na Denisu Kulovou, která se vrací po operaci ruky.
Jak byste zhodnotil přípravu?
Závěr herní přípravy proběhl tradičně na turnaji v Olomouci. Zároveň jsme se museli popasovat s testovacím turnajem juniorek v Brně, který se hrál tentýž víkend a absencí Dudové, která vypomáhala Olomouci. Kvůli zranění nehrála Hudylivová a Ambrožová - turnaj jsme tak neodehráli v kompletním složení. Nicméně hráčky, které nastoupily, si odehrály svoje. Důležitý pro ně byl herní čas na hřišti, zvláště pro ty, které by toho za normálních okolností odehrály míň. Byla to pro všechny pozitivní zkušenost.
Na další turnaj jste zamířili do Francie. Měl jste už k dispozici kompletní kádr?
Chyběla nám pouze Soňa Nováková a zahraniční posila, o kterou chceme doplnit náš kádr. Vzhledem k tomu, že se Šternberkem hraje extraligu juniorek potažmo kadetek. Tudíž ho chceme mít širší.
Po kolikáté jste se tam vydali a jací soupeři na vás čekali?
Je to čtvrtý rok za sebou, co jsme na tento – pro nás, výborně obsazený turnaj jeli. Cestou na turnaj jsme odehráli přátelské utkání v Nantes, které má letos ambice hrát v domácí lize opět vysoko (loni skončilo po základní části na 4. místě – pozn. red.). Na samotném turnaji jsme se střetli s dalšími dvěma celky z nejvyšší francouzské soutěže – domácí Quimper a Evreux. Ty doplnilo belgické Charleroi, kterě chce letos postoupit do finále tamní ligy.
Jak je náročné všechno zařídit?
Mám tam kontakty z dob, co jsem tam hrával a stále se je snažím udržovat. Turnaj se plánuje půl roku dopředu, kdy probíhají první kontakty. Musíme také zajistit rozpočet – dvacet procent do něj přispívá klub, dalších dvacet si přispívají hráčky a zbytek jde od soukromých partnerů. Z nichž pravidelně někteří jezdí s námi. Za čtyři roky na to mám vlastně jen pozitivní ohlasy. Jak od hráček, tak i partnerů – kterým tímto ještě jednou moc děkuji.
A po výsledkové stránce to vypadlo jak?
Letos jsme dosáhli nejhoršího výsledku za čtyři roky, kdy se nám podařilo uhrát jediný set ve čtyřech utkáních. Nicméně v každém zápase na turnaji jsme prohrály dva sety tím nejtěsnějším možným rozdílem - o dva body.
Nicméně to není pouze o hře a výsledcích...
Má to nejenom herní význam, který by v podstatě splnil jakýkoliv turnaj v Čechách nebo okolí, ale pro mě jako trenéra to má obrovský význam v tom, že se formuje kolektiv po sociální stránce. Kdy tým odjede na týden pryč a není v kontaktu s rodiči ani partnery. Holky jsou v jednom kuse spolu, musejí si navzájem vyhovět, v lecčem ustoupit a najít řešení. Jestli fyzickou kondici nabíráme v srpnu, herní příprava je v průběhu září, tak jednoznačně je ten konec září směřován za formováním kolektivu a vytvářením rolí uvnitř našeho kolektivu.
Na co byste pozval šternberského fanouška?
Určitě budeme předvádět živý volejbal, který nebude opřen převážně o jednu hráčku, jak tomu bylo v minulé sezoně. Mám na mysli Napolitano – Šenkovou a Orvošovou, ale připravujeme pestrou hru, která by měla svou živostí uspokojit diváky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
