Olomoucké volejbalistky mohou už ve středu ukončit čekání na vysněný mistrovský titul, který naposledy získaly v roce 1996. Před utkáním, které začíná v 18 hodin, proběhne loučení s oporami – Janou Napolitano Šenkovou a Nikol Sokolovou, pro které se v případě vítězství Univerzity Palackého bude jednat o poslední utkání kariéry.
Když se Nikol Sokolová v srpnu 2016 vracela, po pěti letech strávených v Německu domů, měla v plánu hrát volejbal ještě rok a potom s ním skončit. Z jednoho roku se však staly tři.
„Když je skvělý kolektiv a volejbal je přece jen součástí vašeho života skoro celou dobu, tak je těžké udělat finální rozhodnutí,“ popisuje rodačka z Bílovce důvody, které zapříčinily odklad konce její kariéry. „Věřím, že už přišel můj čas a věřím, že to bude zlatý konec,“ doplňuje vzápětí Sokolová.
Finálová série se však musí obejít bez její přítomnosti na hřišti. Během tréninku si poranila kotník, který ji do boje o zlato už nepustí. „Samozřejmě mě to mrzí, že nemůžu zasáhnout do posledních zápasů a holkám pomoct na hřišti, ale i zranění ke sportu patří,“ říká smutně olomoucká blokařka.
Volejbalových momentů, které jí však zůstanou v paměti je mnoho. „Ráda vzpomínám na všechny vypjaté zápasy v reprezentaci, evropské poháry na klubové scéně a všechno to cestování s holkama. Byla to fakt sranda, kolikrát taková tragikomedie,“ říká s úsměvem bývalá reprezentantka Sokolová. Ve středu se bude před domácím publikem loučit. „Těším se, že přijde plná hala. Doufám, že se nám série podaří ukončit právě na domácí palubovce. Naši věrní fanoušci i my si zasloužíme slavit vysněný titul doma,“ říká na závěr Nikol Sokolová.
Nebude to však jediné loučení. Bohatou kariéru uzavře i legendární Jana Napolitano Šenková, které nikdo ve volejbalových kruzích neřekne jinak než Šena. „Nebude to jednoduché ustát, přece jen to hraju skoro třicet let. Rozhodovaní to je strašně těžké, ale skoro rok už pracuji na zkrácený úvazek. Práci nechci opouštět a dál už to nezvládám. Ráno práce, odpoledne na trénink a domů,“ říká Jana Napolitano Šenková. „Končím hlavně kvůli dětem. Uvědomuji si, že jsem hodně pryč a oni jsou vyloženě rádi za dny, kdy nemusím na trénink. Starší Marco hraje fotbal, trénuje třikrát týdně a nechci ho zanedbávat kvůli mému volejbalu. Chci si teď užívat jeho úspěchy i neúspěchy, aniž bych musela odjet z jeho zápasu, protože musím na trénink nebo zápas. O mladším Riccardovi ani nemluvím, to je mamánek,“ doplňuje rodačka z Uničova.
V Olomouci nastoupila poprvé za ženy v 16 letech. Později se mihla v pražském Olympu, aby zamířila do Itálie. Tam si kromě hraní volejbalu našla i manžela Bruno Napolitana. Po návratu z Itálie zamířila dlouholetá reprezentační kapitánka zpátky do Olomouce. I přes svůj pokročilý volejbalový věk patří mezi klíčové hráčky výběru trenéra Jiřího Teplého. Jako tomu bylo při zisku Českého poháru v roce 2017, který se jí vryl do paměti.
„Byl to nezapomenutelný zážitek. Po volejbalové stránce i ta atmosféra, která se během zápasu vytvořila,“ vzpomíná na epickou pětisetovou bitvu Napolitano, kdy před našlapanou halou skolily favorizovaný Prostějov.
Ve středu se před olomoucké publikum postaví naposledy. „Musím říct, že atmosféru v Olomouci nám naši fanoušci dělají fantastickou. V ženském volejbale jsou u nás bezkonkurenční. Moc jim za to děkuji, protože hrát v tomhle prostředí je moc hezké,“ říká „Šena“ Napolitano.
„Přála bych si ve středu vyprodanou halu. Doufám, že to s lidmi zakončíme titulem,“ říká Jana Napolitano Šenková. Vyprodáte jim halu?
