U příležitosti sto padesátého výročí narození vlastence, advokáta, literáta a dlouholetého olomouckého starosty Richarda Fischera vydala Vědecká knihovna Olomouc novou knihu s názvem Život je mnoho. Kromě publikace je významné osobnosti z Hané věnována i speciální výstava v prostorách knihovny.

Horní náměstí prošlo za všechna staletí mnoha proměnami. Dějiny tohoto místa jsou stejně staré jako samotné město Olomouc. Vedle staršího Dolního náměstí ve 13. století postupně vyrostla osada kolonistů a cizích kupců, která určila pozdější podobu Horního náměstí. Nejprve tedy jako trhová osada, postupně rozšiřovaná odsoušením bažinatého terénu, který byl na západ od budoucího náměstí. To se nahoře rozrostlo o řadu kupeckých domků (později Bohatých krámů), které propojily prostor obou náměstí ulicí Kramářskou, ve které stál románský kostelík a později kaple sv. Markéty.

Dnes si připomínáme nedožité devadesátiny vlastivědného spisovatele a editora Jaroslava Krempla z Věrovan. Byl nesmírně košatou osobností. Jeden z jeho kolegů jej nazval hanáckým světlonošem, který přinášel osvětu, historii, poučení, nadhled i určitou životní filozofii.

Výpovědi pamětníků, okamžik, kdy zde sprejeři malovali své poslední grafitti, nebo demolici přibližuje dokument dvojice olomouckých filmařů o bývalých kasárnách v Olomouci s názvem Velkomoravská: pohled za hranici. Snímek je nyní volně k vidění na internetu.

Z města Olomouce vedla cesta ke Klášteru Hradisko po staletí jen jedna. Vyšlo se Hradskou bránou, hned za mostem přes řeku Moravu se odbočilo doleva a kolem břehu se došlo až k Hradisku. Po stejné cestě se k němu ostatně dostaneme i dnes. Řeka Morava ale v dobách, kdy ještě neměla zpevněné břehy, tuto cestu často zalévala vodou a bahnem. Stávalo se tedy, že Klášter Hradisko byl i na několik týdnů od města odříznut. To se ukázalo být jako velký problém zvlášť po roce 1802, kdy se v opuštěném klášteře usídlila vojenská posádková nemocnice. Dlouhá a nebezpečná přeprava nemocných z městských kasáren často ohrožovala život vojáků, kteří potřebovali rychlou pomoc.

Jak to v minulých stoletích vypadalo v jihovýchodní části města, tam, kde končilo město samotné, ohraničené městskými hradbami? Na starém Dolním náměstí a jeho přilehlých ulicích, v trhové osadě kolem kostela sv. Blažeje, který stával na dnešním Blažejském náměstí, ale především na předhradí před zaniklou Blažejskou bránou? Právě tato městská brána a blažejská osada byly spojené se zásobováním města masem a s dobytčími trhy, proto tady od nepaměti panoval velice čilý ruch. Dříve než si ale tuto lokalitu podrobněji popíšeme, pojďme si něco říct o řeznících, kteří byli s těmito místy po staletí úzce spjati a pohybovali se zde asi nejčastěji ze všech olomouckých řemesel.

Pracovníci Vlastivědného muzea z Jeseníku začali sbírat příběhy, které se v kraji pod Pradědem staly, vypráví si je pamětníci nebo se jen tradují. Drobné historické události postupně mizí z paměti, proto je chce muzeum v unikátním projektu zapsat a uchovat pro další generace.

Více než sedmisetletou historii Šternberka na Olomoucku mapuje nová výpravná publikace, kterou pro město připravili odborníci z Univerzity Palackého v Olomouci. Tým historiků na knize Dějiny Šternberka pracoval více než čtyři roky. Publikace vyvrací některé mýty.

Vojenské stroje, sprejeři a nyní těžká stavební technika. Osud areálu na Velkomoravské ulici v Olomouci zmapovala dvojice dokumentaristů Marek Pešl a Jakub Plánka. Řadu let nevyužitá a zanedbaná oblast nyní prochází demolicí, má se stát novou městskou čtvrtí.

Ve starých dobách obklopovalo město Olomouc daleko více vodních toků, které byly mnohem členitější, s dalšími malými rameny, náhony, rybníčky. Proto se v přilehlém předměstí, ale i v širokém okolí nacházela celá řada vodních mlýnů. Jeden z dochovaných vodních ramen řeky Moravy kolem Olomouce si dokonce dochoval i původní název Mlýnský potok, který nám jasně říká, k čemu byl tento vodní tok dříve často využíván. A nejstarší vodní mlýn v Olomouci stával právě na Mlýnském potoku.