Nevšední peloton projíždí hanáckou krajinou: Šternberk hostí mezinárodní setkání lehokol

„Jéé, to je dobrý, dívej,“ upozorňuje žena svého partnera u kiosku šternberského autokempu, když se začnou před jejími zraky řadit první příznivci cyklistiky vleže. Oblast Hané budou jezdci z České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska i Dánska brázdit až do neděle.

Lehostroje nabízí rozmanité varianty, nejklasičtější je jednostopá varianta bez přídavného motorku, někdo preferuje tříkolku s motorkem a k vidění je dokonce i tandemová čtyřkolka. „Když to nějak nepřeháníte, tak na lehokole vydržíte delší dobu. Nebolí z něj záda, zápěstí, za krkem ani zadek. Jezdil jsem třeba dvě stě kilometrové výlety a to jsem vážil 130 kilo. Člověk může vidět pěkný kus světa a je to úplně něco jiného, než kdybych si s tou váhou sednul na běžné kolo,“ míní hlavní organizátor šternberského srazu Miroslav Štercl, který myšlenku na setkání lehokolistů poprvé uskutečnil v roce 2000. O dva roky později už se sraz v Olomouci zapsal s 19 účastníky do Guinessovy knihy rekordů. Od té doby měly společné vyjížďky i přes sto účastníků z řady států. Současná situace je ale podle Štercla složitá, i tak si desítky cyklovýletníků užívají srpnovou jízdu Olomouckým krajem.

Na páteční večer je v plánu i nevšední prezentace lehokol v centru Šternberku. Lehokolisté vyrazí okolo deváté hodiny na jízdu světel, stroje vybavené blikačkami a nejrůznějšími světýlky můžou nabídnout atraktivní podívanou. „Poté se vydáme na speciální prohlídku do Augustiniánského kláštera, kde bude i varhanní koncert,“ přibližuje program Miroslav Štercl.

Možnost poznat s pomocí vlastních sil či případnou asistencí elektromotoru spoustu zajímavých lokalit oceňuje i jeden z účastníků s přezdívkou Holfy. „Dokud jsem nejezdil na lehokole a na srazy, tak jsem nepoznal tolik zajímavých míst. Vždy nás místní organizátoři zavedou někam, kde by to běžný turista třeba nenašel,“ oceňuje lehokolista, který dorazil na sraz od Znojma.

V horizontální poloze jezdí na kole už patnáct let. „Vrátilo mě to k cyklistice. Měl jsem problémy s krční páteří a se silniční cyklistikou jsem musel skončit. Na lehokole mě nic nebolí, je to pohoda. Začátky byly krušné, kromě pár výjimek se to většinou každý musí naučit. Je to trochu jiné, rovnováha se drží jenom řídítky a hlavou. Na zábradlí, jak říkáme běžným kolům, je to celou horní polovinou těla,“ objasňuje Holfy, který během čtyřiadvacetihodinového závodu zvládl ujet na leháči 380 kilometrů. „Ale kamarádi jsou větší borci, jezdí i expedice přes celou Ameriku a podobně. Když jsem jezdil na silničce, tak jsem říkal, že neexistuje kopec, který bych nevyjel. Lehokolo mě naučilo, že říkám, že neexistuje kopec, který bych nevytlačil. Ale teď už jsem v důchodu, tak si někdy pomůžu i motorem. Musíte si to užívat,“ dodává s úsměvem.

Po čtvrteční jízdě do olomouckého muzea automobilových veteránů zamířil v pátek peloton lehokol do Loštic. Páteční večer ozvláštní jízda světel a v sobotu cyklisté zamíří na Svatý Kopeček u Olomouce.

Historie lehokol sahá do počátku minulého století, kdy se vyvíjela souběžně s běžným jízdním kolem. Mezinárodní cyklistická federace se ale tehdy usnesla, že lehokola nesmí na závody. Lehokola od té doby přestala být pro firmy zajímavá, protože se nemohla nijak prezentovat. Malá obroda lehokol začala kolem roku 1980, kdy se na kola začaly masivně montovat převody a bylo k dispozici více nových součástek. Na výrobu lehokol se v Evropě nyní specializuje několik firem.

„Důvody proč mají lidé jízdu na lehokole rádi, jsou různé. Buď zdravotní, nebo se chce někdo i zviditelnit. Nebo třeba posílit a zhubnout, kdo jezdí pravidelně, tak mu jdou kila dolů, to vím z vlastní zkušenosti. Nepomáhá tam gravitace, spíš škodí. Docela si na tom máknete,“ uzavírá Miroslav Štercl.