Je toho na mě moc a síly ubývají, smutní vdova z Litovle po povodňové katastrofě
Jednou z nejhůře zasažených oblastí v Litovli se při povodni z neděle na pondělí stala ulice Javoříčská, ležící těsně vedle hlavního ramene řeky Moravy. Voda s bahnem zasáhla desítky objektů, mezi nimi i dům Zdenky Dvořáčkové. Postarší žena prožila hrůznou noc a se zoufalstvím pozoruje poničené obydlí, ve kterém se devět let starala o vážně nemocnou maminku.
Menší pozemek takřka na konci Javoříčské ulice v Litovli je zepředu zašpiněný blátem, za patrovým domkem je místo zahrady laguna znečištěné vody. Na omítkách je dobře patrné, že rozvodněná Morava vystoupala v obytných místnostech až nad jeden metr. U branky stojí zkroušená žena. Uplynulé hodiny byly noční můrou.
„Šílela jsem, už když se voda valila, protože člověk neví, kolik toho bude. Maminka, o kterou jsem pečovala, je v léčebném ústavu Paseka. Nevím, jak to budu zvládat, jestli mi někdo přijde pomoct, jsem tady úplně sama,“ říká se slzami v očích Zdenka Dvořáčková.
V rodinném domě zasáhla záplava tři místnosti a garáž. Poškodila plynový kotel, nábytek i spotřebiče. „Něco začnu sama odklízet, ale moc těžkých věcí neodnesu,“ říká paní Zdenka. Stejný problém byl i před příchodem velké vody, na vyklizení přízemí sama nestačila. „Některé věci jsem odnesla nahoru, ale co je těžší to už nedám,“ posteskla si.
Povodeň jí připomněla těžké časy z roku 1997, kdy bydlela s manželem v Olomouci a v domě v Javoříčské ulici ještě žili její rodiče. „Vody bylo tentokrát o něco míň, ale zkáza stejně přišla. Ještě večer, než se setmělo, tak jsem byla u Moravy a nezdálo se, že by se řeka měla rozlít. V jedenáct v noci se ale začala valit voda. Šlo to rychle, během hodiny jsme byli zaplavení. Kdybych chtěla dům v takové lokalitě třeba časem prodat, tak bude mít asi po těchto zkušenostech mizivou hodnotu, nebo to bude neprodejné. Co má potom člověk dělat,“ ptá se rozesmutněle jedna z obyvatelek zatopené ulice.
Přírodní katastrofu zažívá podruhé, ale teď je její situace o mnoho těžší. „Je to dům rodičů. Bydlím tady devět let, starala jsem se o maminku, nyní je ve zdravotnickém zařízení. V roce 1997 jsem bydlela v Olomouci Na Letné, tam jsme byli taky zatopení, ale byli jsme na to dva s manželem a v Litovli na to také byli oba rodiče a pomáhali jsme jim. Před devíti lety mi zemřel manžel, tři týdny po pohřbu měla maminka těžkou mrtvici a trpí demencí, je upoutaná na lůžku. Starám se o ni sama, nemám děti ani sourozence. Zemřel i její manžel, měl 94 let. Je toho na mě strašně moc, síly mi ubývají a nevím, jak to zvládnu,“ trápí se při představě obtížného období paní Zdenka.
Pomoci by jí mohli dobrovolníci, město či lidé z okolí, odstraňování škod jde postupně, v Litovli prošla povodňová vlna přes 80 procent katastru. V noci na středu začala voda i v Javoříčské ulici postupně klesat, místní z některých oblastí odváděli vodu i svépomocí s menšími čerpadly. Na místo podle starosty mířili i hasiči. „Musím doufat, že mi někdo přijde pomoct, každý má ale teď dost svých starostí. Nemám internet, nemůžu teď někam chodit. Dvě noci jsem nespala, měla jsem horečku a zimnici. Je mi špatně od žaludku, ze zatopené haly jde smrad do zbytku domu. Mám tam ještě starého pejska. Doufám, že vydrží, neměla bych ho ani kde pohřbít,“ uzavírá s pohnutím v hlase.
