Nebeská nádhera na Hané i na severu kraje: fotky polární záře zaplavily internet

„Polární záře je velmi silná, velmi dynamická. Přechodně viditelná i z větších měst,“ komentovali před pondělní půlnocí meteorologové z Českého hydrometeorologického ústavu.

Pro pozorování v tuzemsku nepříliš častého jevu tentokrát skutečně nebylo nutné vyrazit do odlehlé oblasti bez světelného smogu. Lidé fotili polární záři přímo z měst a obcí. Fotky nebeského divadla sdíleli čtenáři a čtenářky například z Lipníku nad Bečvou, Klopotovic, Lobodic, Zlatých Hor, Oskavy i z Olomouce.

V Česku bývají polární záře obvykle velmi slabé, nezkušení pozorovatelé si je mohou splést i se světelným znečištěním nebo červánky. V noci na úterý ale byl nebeský jev nezaměnitelný.

„Jedna z nejpěknějších nebeských podívaných se nám zjevila v pondělí krátce před 23. hodinou. Ticho, chlad a nad hlavou světla, která člověk zná spíš z vyprávění než z vlastní zkušenosti. Připomínka, že příroda si pořád umí vzít slovo – a že stojí za to se občas zastavit, zvednout hlavu a jen se dívat,“ napsal Roman Janas z České Vsi.

ANKETA: Chrám v Olomouci má nové nasvícení: zářivá krása nebo znečištění noční oblohy?

Čtvrtek, 16. října 2025, 15:16ZprávyZ kraje

Nedávná modernizace dekorativního osvětlení katedrály svatého Václava v Olomouci přinesla nejen přesnější nasvícení památky a energetickou úsporu, ale i kritické ohlasy. Část veřejnosti se pozastavila nad podobou zeleného ozáření historické chlouby...

Polární záře – na severu Aurora Borealis, na jihu Aurora Australis – je barevné světélkování na noční obloze. Objevuje se hlavně v polárních oblastech, ale při silných slunečních bouřích ji lze vidět i u nás. Jde o jeden z nejkrásnějších přírodních úkazů, který lidé pozorují už tisíce let.

Slunce neustále vypouští proud nabitých částic, který se označuje jako sluneční vítr. Když je sluneční aktivita silnější, částic přiletí víc a rychleji. Zemské magnetické pole tyto částice většinou odkloní, ale u pólů je slabší, takže částice proniknou do atmosféry. Tam narážejí do atomů kyslíku a dusíku, které se po nárazu „rozsvítí“ – podobně jako plyn v neonové trubici. Výsledkem jsou barevné světelné pásy, závěsy nebo paprsky, které se pohybují po obloze. Barvy polární záře závisí na tom, s jakými částicemi se sluneční vítr srazí a v jaké výšce. Nejčastější je zelená záře, která vzniká při srážkách s kyslíkem ve výšce kolem 100 km. Ve vyšších vrstvách atmosféry se zbarvuje do červena, při srážkách s dusíkem v nižších oblastech se projevuje fialově či růžově.