Glosa: Jó, dezolátům na Dolňáku, těm je hej...
Teploty přes den se pomalu ale jistě udržují nad dvacítkou, a krom toho, že se na Dolním náměstí začínají objevovat čím dál kratší sukně a čím dál zaplněnější zahrádky restaurací, budeme tu také častěji potkávat starou dobrou partu, na kterou jsou všichni krátcí...
Sluníčko svítí, Dolní náměstí náměstí křižují davy lidí spěchající za prací nebo do domácí pohody. Kdo je však nucen byť jen trochu pomaleji přecházet Dolní náměstí, či dokonce na někoho nebo něco čekat poblíž paprsky vyhřátých laviček (a je jedno, jestli u Jupiterovy kašny nebo u Morového Sloupu), pravděpodobně se nevyhne kontaktu či rovnou konfrontaci s jejími zdejšími obyvateli. Pojďme jim říkat třeba "dezoláti", čímž ovšem nechci kategorizovat, či nikterak urážet, jistě mi ale dáte za pravdu, že je to označení celkem trefné.
Pro mne je pobyt těchto lidí na Dolním náměstí vskutku nepříjemný, možná i proto, že mi povykují dennodenně pod okny kanceláře. Rozumějte, nemám nic proti lidem bez domova, nikdy totiž nevíte, jak se do nezáviděníhodné situace dostali. Vadí mi jiné věci – opilecké pokřikování na kolemjdoucí, pomočování laviček či prostoru kolem nich, občasné bitky, které provázejí vskutku nelidské zvuky, nebo koupání oblečení či dokonce sebe sama v Jupiterově kašně. Pokud jsou takovéto nespolečenské projevy v historických jádrech měst v pořádku, existují nějaké páky, jak tyto lidi alespoň přimět, aby ostatním lidem nebyli svým chováním na obtíž?
Odpověď budeme hledat jen stěží. Městská policie bohužel na tento problém již dávno rezignovala. K bitce sice přijedou hned tři auta městské policie, což čítá nejméně šest uniformovaných policistů, málokdy ale dojde k něčemu většímu, než jen k uklidnění situace. Pokuty zde nepomůžou, více městští strážníci bohužel dělat nemohou.
Na tento problém jsme se v redakci i chytrých hlav na radnici v naší politické koridě, odpovědi byly však vesměs stejně bezzubé, jako papírové pokuty od strážníků. Padala různá tvrzení, jako "jsou jako holubi, nic jim nedávejte, nebo se přemnoží", přes ubytování v azylových domech a poradenství, až po vybudování kontejnerového městečka za Olomoucí. Jsou ale takové odpovědi reálné?
Podle mého názoru ještě bohužel neexistuje způsob, jak takové lidi přimět se alespoň chovat tak, aby neobtěžovali kolemjdoucí. Paradoxně by jen toto stačilo, aby lidé začali brát tyhle "táborníky" ne jako špinavé, smradlavé neandrtálce, ale třeba se i zamysleli nad tím, jak tento problém doopravdy vyřešit.
Protože kde je vůle, tam je cesta. Obávám se ale, že první krok musí udělat kluci a holky z laviček...
