Zažili to asi všichni ti, kteří již šli přes centrum Olomouce. V lepším případě se dotyčnému podaří projít kolem skupiny bezdomovců, asociálů či nepřizpůsobivých občanů bez toho, aniž by jeden z nich vstal a oslovil ho. Dost často se ale stává to opačné. Jak se na celou problematiku obléhání míst v centru těmito lidmi dívají jednotlivé zastupitelské kluby?
Dolní náměstí, olomoucké přednádraží, náměstí Republiky. Nejen na těchto místech hojně pobývají lidé bez domova, asociálové a nepřizpůsobiví občané. Jak by se mělo město postavit k tomuto problému? Vadí Vám pobyt těchto lidí na místech výše zmíněných?
Otázka byla položena předsedovi zastupitelského klubu e-mailem v pátek 22. dubna v 14:00, předsedové či jejich zástupci měli čas odpovědět do pondělí 25. dubna, do 12:00.
Je potřeba rozlišit skupinu lidí bez domova (bezdomovce) a skupinu nepřizpůsobivých asociálů. Pro bezdomovce je potřeba zajistit celodenní ubytování s hygienickým zázemím (přespávání na Charitě je nedostatečné) a samozřejmě je třeba je zapojit do pracovního procesu, aby neztratili pracovní návyky. Uvažoval bych „o městečku“ z obytných kontejnerů na okraji města (např. v lokalitě Neředín, Řepčín, Holice) v blízkosti průmyslových zón.
Druhá skupina představuje obrovský problém. Tito jedinci nerespektují žádné zákony a vyhlášky, nařízení policie,… Pokuty jsou nevymahatelné, pouze zatěžují správní orgány. Kdo vyřeší tento problém, navrhnu ho na cenu města. Samozřejmě, je to parketa především pro městskou policii a její zákonné represivní nástroje.
Ano, pobyt nepřizpůsobivých občanů nejen na výše uvedených místech mi vadí, nedělá to dobrou reklamu pro naše krásné, historické město.
Myslím, že každému normálnímu občanovi, který dodržuje zákony a společenské normy, tito lidé vadí. Budí fyzický odpor, mnohdy nahánějí strach a svým chováním často obtěžují. Jenže i v tomto případě platí příslovečné "ale". Ale - žijeme ve svobodné společnosti a pro její určitou část je ignorace sociálních a ekonomických standardů (bohužel) svobodná volba. Ale - i tito lidé mají zákonem zajištěna práva a vyhnat je z lavičky, kde celý den zevlují nebo je odvézt bez důvodu daleko za město do polí zkrátka jen tak nelze. Lze jim předpisy zakázat žebrat, pít alkohol na ulici apod., ale - je otázkou, kolik městských strážníků si může město dovolit zaměstnat, aby je kontrolovali a (bez výsledku) pokutovali. Důležitá je role občanů, kteří by měli častěji městské policii oznamovat případy, kdy tito lidé "táboří" na veřejných prostranstvích a odpadky nebo svým chováním zamořují okolí. Stejně jako u holubů ve městě platí, nic jim nedávejte, jinak se přemnoží. I mě se občas honí hlavou celá řada "radikálních nápadů", jenže jako politik a veřejná osoba znalá práva a ústavy je musím nechat odeznít a přistupovat k problému racionálně a bez emocí.
Za možná důležitejší však považuji, aby se do této skupiny nedostávali ti, kteří si takový způsob života nevybrali dobrovolně. Nárůst lidí ohrožených sociálním vyloučením např. v platební neschopnost, exekuci, lidí závislých nebo osaměle žijících seniorů, je alarmující. A tady je role státu, samosprávy i neziskového sektoru financovaného z veřejných zdrojů nezastupitelná. Tady je třeba pomáhat.
Vadí – nevadí… Jak pro koho, to není jednoduchá otázka! Pro některé je to problém vzdálený, pro někoho hodně blízký díky osobním zkušenostem. Od roku 1990 se v ulicích a na dalších místech města objevují lidé bez domova, mladí, starší, staří. Další města ve světě se s problematikou bezdomovectví potýkají delší dobu než my, řešení nenašla, resp. nevyřešila je. Ne všichni lidé žijící na ulici působí problémy ostatním. Vím ale také, že na ulici jsou lidé, působící problémy druhým, obtěžují, žebrají, znečišťují prostředí.
Jaká řešení jsou nyní k dispozici? Město se snaží řešit nejen pořádek na konkrétních místech prostřednictvím Městské policie, ale také podporu prostřednictvím poradenství, v některých případech ubytování v Azylových domech. Finanční podpora organizacím poskytujícím sociální služby lidem bez domova tyto problémy řeší částečně.
Město samo problém bezdomovectví nevyřeší, pouze zmírní nebo sníží zátěž na některých místech. Nastavená spolupráce s dalšími subjekty ve městě, ať již s neziskovými organizacemi nebo s Policií ČR je důležitá, ale také role státu je nezastupitelná. Stát připravuje koncepci bydlení, může však také nastavit postupy pro všechny konající v této oblasti, protože má na to nástroje (právní normy, finanční prostředky). Věřím, že by se situace v ulicích města změnila.
Odpovím od konce: Samozřejmě, že mi pobyt takových osob na frekventovaných, společensky či turisticky významných lokalitách vadí. A vadí hned z několika rovin. Z prosté osobní roviny mi to je nepříjemné, setkávání s nimi nese s sebou nepříjemné zážitky, prožívání obav, strachu a také agrese. Obzvláště, když jdete s malým dítětem za ruku či v kočárku. A pak mi to vadí z hlediska odborného, nelze přehlížet reálná mnohočetná rizika, která se s tímto jevem spojují. Od rizika agresivního, násilného jednání, přes jednání obtěžující, jako je žebrání, až po rizika zdravotní a hygienická.
Co se však týká postoje města k tomuto problému, tak jsem přesvědčen, že je velmi praktický, reálný a před problémem oči nezavírá.
Víte, výskyt bezdomovců a podobných osob je totiž svým způsobem důkazem, že se Olomouci daří. Stahují se sem, protože jim to život Olomoučanů a výskyt turistů umožňuje. Z kontejnerů a ze žebroty a malých krádeží si docela dobře žijí. Proto tyhle lidi potkáte v každém prosperujícím městě po celém světě.
Žádný jednoduchý a fungující a přitom demokratický a lidská práva respektující recept, jak se toho jevu zbavit, neexistuje.
Olomouc zvolila dle mého dobrou cestu. Snažíme se rozlišit problém bezdomovectví jako sociálního jevu, který vyžaduje jistý respekt a řešení, od problematiky rizikového jednání bezdomovců, které nelze tolerovat. Snažíme se o podporu těch z nich, kteří o to mají zájem a mají k tomu ještě schopnosti a na druhé straně se snažíme, zejména Městská policie, důrazně omezovat nevhodné jednání. Chybí ale dostatečné "páky". Ukazuje se, že opatření "proti bezdomovcům" spíše postihují a omezují běžné občany. Třeba ta vyhláška zákazu pití alkoholu na veřejných místech.
Město výrazně podporuje terénní práci s bezdomovci, podpořilo projekt Housing First, který dává šanci stáhnout se z ulice. Jenže velká část bezdomovců si to, jak žijí, buď zvolila a vyhovuje jim to nebo je to důsledek jejich závislostí či psychopatologie a někteří už nejsou schopni změny. V takových případech ale chybí ty páky, umožňující před jejich jednáním chránit zdravou majoritu.
Najít takové páky a přitom zachovat rozumnou míru podpory těmto lidem, je jedna z priorit sociální i bezpečnostní politiky Olomouce.
Bezdomovectví je určitě společenský problém. Pro část bezdomovců je bezdomovectví životním postojem, stylem života, který jim vyhovuje a který nemají zájem měnit. Část lidí se však bezdomovci stane nešťastnou kombinací životních pádů (zadlužení, ztráta zaměstnání, rozpad rodiny...). Těmto lidem je potřeba nabídnout pomocnou ruku, ovšem ta by měla být nabídnuta pokud možno ještě před tím, než se z nich bezdomovci skutečně stanou. Toto je úkolem města, a to ve spolupráci s organizacemi, které se pomoci lidem bez domova věnují.
Pilotní projekt s přesunem lidí bez domova „pod střechu“ připravuje v současné době Brno, jde o tzv. Housing first, který je veden filozofií, že primární potřebou je bydlení a jakmile bude mít člověk kde bydlet, bude i schopnější si najít práci a opětovně se začlenit do společnosti. Bude zajímavé sledovat, jak se v Brně s touto myšlenkou poperou a zda by toto nebyla cesta i pro Olomouc a další města.
Olomouc problematiku bezdomovectví řeší nabídkou azylových domů a spoluprací s neziskovými organizacemi poskytujícími sociální služby. K těmto činnostem se město zavázalo mj. ve 4. komunitním plánu sociálních služeb Olomoucka na období let 2016 – 2019, který schválilo březnové zastupitelstvo. Kromě nabídky nejrůznějších azylových zařízení by však měla existovat i nabídka návazného ubytování, tj. bydlení s nižším nájemným, kde budou moci pobývat osoby po určitou dobu, než budou schopny si zajistit bydlení s nájemným běžným, tato nabídka však zatím chybí.
Kromě poskytování služeb se město vydalo i cestou represivní, a to především ve vztahu k bezdomovcům, kteří holdují alkoholu a svým chováním na veřejnosti mohou budit pohoršení nebo v horším případě obtěžovat kolemjdoucí. Za tímto účelem přijalo město tzv. protialkoholní vyhlášku, která vymezuje určité typy veřejných prostranství, kde je zakázáno na veřejnosti pít alkohol a žebrat. Podle našeho názoru je vyhláška v podobě, v jaké nyní existuje, nepřehledná a problematická. Obsahuje velké množství oblastí, které se vzájemně překrývají nebo si v horším případě odporují. Především ale tato vyhláška neřeší (a zřejmě ani řešit nemůže) hlavní problém, a to je existence lidí bez domova, řeší pouze nežádoucí koncentraci bezdomovců, kteří svým chováním pohoršují či obtěžuji okolí v důsledku požití alkoholu.
A k poslední otázce, zda mi vadí pobyt bezdomovců na zmíněných místech: samotný pobyt kohokoliv mi a priori nevadí, pokud mne svým chováním neomezuje, nezasahuje do mé svobody či neohrožuje mou bezpečnost. Druhou otázkou je pak případné znečišťování veřejného prostranství, přičemž dohlížet nad tímto by měla městská policie, která má zmíněná místa, alespoň podle mých informací, relativně dobře zmapovaná.
Počet lidí bez domova v Olomouci narůstá tempem okolo deseti procent ročně. Problémy spojené s jejich přítomností v centru města jsou zástupné, přestože je pochopitelné, že pro občany je to obtěžující. V Olomouci je na ulici, nebo na různých ubytovnách více jak 700 obyvatel, tedy téměř jedno procento olomoucké populace. Ještě výrazně větší skupinu tvoří lidé bezdomovectvím ohrožení. To jsou ti, kteří již nyní žijící na hranici chudoby. Problém bezdomovectví lze řešit jedině systémově, tedy především pře dcházením následkům. Přesun těchto lidí mimo město nic neřeší. V této souvislosti se nabízí aktuálně tak často diskutovaná otázka sociálního, tedy dostupného bydlení. I když dostupnější bydlení nevyřeší bezdomovectví zcela, může výrazně napomoci. A v této otázce zatím město Olomouc zcela koncepčně spí...
Důležité je zodpovědět si otázku, co je příčinnou zvýšeného výskytu bezdomovců na ulici? Hlavní příčinnou je ztráta zaměstnání, bydlení, případně konfliktní rozvod. V neposlední řadě je to závislost na drogách, alkoholu a jiných látkách a nezájem se z těchto závislostí vymanit. Většina sociálních služeb (azylové domy, denní pobyt, noclehárna, …) je u nás nastavena tak, že je nemohou využívat klienti pod vlivem drog a alkoholu. Do zavedených odvykacích léčeben se mohou přijímat pouze klienti, kteří o to sami požádají, nebo alespoň s léčbou souhlasí.
Vysoká koncentrace bezdomovců mi vadí. Město proto iniciuje vznik noclehárny a domova se zvláštním režimem pro osoby pod vlivem drog a alkoholu. Velkou neznámou je, jak dostatečně motivovat klienty, aby samy chtěli svůj stav a stupeň závislosti zlepšit. Vidím cestu ve zkvalitnění a podpoře streetworkerů, kteří pravidelně komunikují s lidmi na ulici a snaží se díky osobním vztahům změnit způsob jejich myšlení.
Předně musím podotknout, že termín „asociálové“ mi přijde naprosto nevhodný a svou odpověď budu výlučně vztahovat k problematice konzumace alkoholu a žebrání na veřejnosti. Na tento problém město reagovalo již v minulých letech přijetím obecně závazné vyhlášky a zákazu konzumace alkoholických nápojů a žebrání na veřejných prostranstvích, která měla tyto nešvary vymýtit zejména z historického centra, od veřejných budov nebo školských zařízení. Avšak ani takový předpis není samospasitelný, protože „vymahatelnost práva“, tak jako u každé normy, není jednoduchá. Proto se snažíme situaci řešit i tím, že minimalizujeme příležitosti pro tyto společenské nešvary v místech, která se s nimi nejvíce potýkají. Často jsou to lokality s nepřehlednou veřejnou zelení a máme zkušenost, že například její cílený prořez a úprava například na Biskupském náměstí nebo na sídlišti Jánského situaci hodně pomohl. Důležitou zpětnou vazbou jsou pro nás pozitivní zprávy od obyvatel takto řešených lokalit.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
