Sobí stádo na Svatém Kopečku rozšířila pětice mláďat
Nové obyvatele zoo mohou pozorovat návštěvníci také ve výběhu sobů polárních. Od konce dubna do poloviny července přivedly samice tohoto druhu na svět hned pět mláďat. „A daří se jim výborně,“ těší zooložku Libuši Veselou. Chov sobů je v zoologických zahradách poměrně náročný kvůli nárokům na složení potravy.
První zakládající skupinu přivezli chovatelé do Zoo Olomouc v roce 1994, od té doby se na Svatém Kopečku narodilo celkem 110 mláďat. Posledních pět přírůstků právě objevuje svůj výběh. Pracovníci zoologické zahrady se musejí postarat o potřebnou výživu pro soby, což není jednoduchý úkol. „Na jaře, když jsou samice březí, i v létě, kdy kojí svá mláďata a kdy samcům rychle roste rozvětvené paroží, se v přírodě pasou na množství rozmanitých druhů bylin a výhonků dřevin, které jsou velmi výživné. Jejich potrava tedy i v podmínkách chovu v zoologické zahradě musí být velmi bohatá na množství proteinů, vitamínů a minerálních látek,“ vysvětluje mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Sobi tak potřebují velké množství okusu, kvalitního sena, zeleného krmení a granulí, které se složením podobají potravě určené žirafám nebo dostihovým koňům v zátěži.
Parohy náleží oběma pohlavím. Samci je shazují po říji, samice po porodech mláďat. Říje nastupuje na konci srpna. V tuto dobu samci projevují velkou agresivitu, nepřijímají potravu a věnují se jen samicím. Následně využijí příznivých podmínek, aby se vykrmili do kondice, která jim umožní přečkat krutou zimu. V přírodě sobi během zimy přijdou až o 30 % tělesné hmotnosti a mnozí z nich i o život.
Zdroj: Zoo Olomouc
Na světě se vyskytuje podle odhadů okolo pěti milionů sobů. „Žijí všude kolem severního polárního kruhu a v Severní Americe na Aljašce a v Kanadě, ve Skandinávii a v části Ruska, v místech, kde teploty mohou sahat až k - 50 °C,“ vyjmenovala mluvčí Gronská. Sobi žijící v tundře se vydávají na dlouhé a náročné migrační pochody, naopak skupiny žijící na ostrovech či v lesích zůstávají povětšinou na jednom místě. Stáda sobů někdy tvoří až desítky tisíc těchto zvířat, hlavními predátory sobů jsou vlci. „Barva kožešiny kolísá od světlehnědé přes tmavohnědou, u některých sobů až k černé. Sobi grónští, mají zbarvení zejména u starých samců téměř stříbřité. Sobí kožešina chránící před mrazy je hustá natolik, že se její jednotlivé chlupy ani nedají od sebe oddělit, aby bylo vidět kůži,“ vylíčila Iveta Gronská.
