Do mimořádně náročné akce se mezi stovky hasičů zasahujících u lesního požáru v Českém Švýcarsku zapojily také jednotky z Olomouckého kraje. Speciálnímu hasebnímu odřadu velel Michal Hrubý, vedoucí oddělení IZS a služeb z prostějovské stanice. Po třech dnech plných tvrdé práce přišlo vystřídání a hasiči zamířili zpět domů. „Byl to jeden z nejnáročnějších úkolů, které jsem absolvoval. Nejdůležitější je, že jsme se všichni vrátili v pořádku k rodinám,“ ví čtyřiatřicetiletý profesionální hasič.
V úterý ráno jste předali hasební sektor dalším kolegům a vyrazili domů. Jak se za zásahem v Českém Švýcarsku ohlížíte? Je pořád znát únava?
Regenerace bude asi nějakou dobu trvat, zásah byl opravdu náročný. Nohy pořád bolí a myslím, že i ostatní kluci to mají podobně. Byl to určitě jeden z nejnáročnějších odřadů a úkolů, které jsem absolvoval.
Co byla největší komplikace?
Náročnost spočívala určitě v terénu, který tam je. Kopce a převisy jsou tam šílené a k ohniskům se musíte dostat pod ně. Bez lanové techniky a zábradlí se tam nedostane. Když tam máte vyrazit několikrát za den a tahat hadice, tak je to úplně něco jiného než hasit třeba rodinný dům.
Měli jste s takovým terénem zkušenosti z Olomouckého kraje?
Já jsem se s podobným terénem nesetkal, nevím, jak kluci z Jesenicka nebo Šumperska. Ale ani tam si myslím, že taková oblast není. Nejsložitější jsou skalní převisy, ze kterých se musíte slanit, hodit si tam hadici a uhasit ohnisko. Jinak by se to mohlo znovu rozjet.
Docházelo i ve vašem úseku k rozhoření už zdánlivě uhašených prostorů?
Několikrát se nám to stalo. Mysleli jsme, že už máme uhašeno, chystal jsem se to říct na štábu nebo veliteli úseku, že máme práci hotovou. Druhý den ráno jsme dojeli na monitoring a byly tam další tři ohniska, přitom jsme to celý den prolévali, pracovala tam spousta jednotek a proudů. Bylo to vyčerpávající.
Kvůli čemu k takovým případům dochází?
Je tam problém v tom, že v národním parku nedocházelo k odklízení dřevin. Nachází se tam obrovská vrstva jehličí, která dosahuje někdy i výšky půl metru plus kořenový systém. Prolívá se to a musí se to rozhrabat až na zeminu. Jak byl požár intenzivní, tak vrstva prohořela celá a někde může zůstat malinké ložisko uhlíků. Voda se přes noc odpaří, začne svítit slunce a foukat vítr. A za dva dny se tam člověk může vracet znova. Než sestoupíte dolů s hadicemi a ženijním nářadím, tak už jen to je náročný úkol. Dojdete do soutěsky, kde zahájíte činnost a pak se musíte ještě dostat nahoru.
Jaký byl pro vás začátek celého zásahu? Působili jste v mediálně sledované oblasti mezi obcí Mezná a rekreační osadou Mezní Louka.
Odjížděli jsme v pátek večer a jeli jsme celou noc. V šest ráno jsme přijeli a v osm hodin jsme byli nasazení. Kluci skoro nespali, možná hodinu dvě v autě. Já jsem nespal vůbec, skončili jsme v osm hodin večer. Museli jsme vytvořit i monitorovací skupiny, aby se střídaly v průběhu noci a hlídaly svěřený úsek. Hlídky se střídaly po třech hodinách, od rána se pak pokračovalo v dalších činnostech. Byli jsme v poměrně sledované oblasti, v Mezné na začátku požáru shořely domy. Vytvářely se kontrolní skupiny, které soutěsku obcházely, aby se už nic podobného nestalo.
Pondělí, 1. srpna 2022, 09:22
Takřka osm set hasičů bojovalo v průběhu víkendu s nebývale rozsáhlým požárem v Českém Švýcarsku. Svými schopnostmi a silami přispěli ke zdolávání katastrofy také dvě skupiny z Olomouckého kraje. Od pondělí doplní kolegy z regionu další odřad, který...
Hrozilo i ve vašem úseku, že se požár znovu přes noc rozhoří?
To hrozí vždycky. Nikdy nevíte, jak silný vítr bude foukat. Jednou jsme si mysleli, že už končíme a byli jsme v sedm večer vysláni k požáru louky v rozsahu asi 20 krát 20 metrů. Na tom místě jsme přitom byli asi čtyřikrát v průběhu dne.
Kromě složitého terénu hrála proti zdolání požáru i nepřízeň počasí. Minimum dešťových srážek vám nepomohlo.
Je to strašně zvláštní (usmívá se). Když jsme jeli přes noc do Hřenska, tak nás v Praze stihla bouřka a jeli jsme v silném dešti až někde do Ústí. Dorazili jsme na místo a tam akorát jemně mrholilo. Kdyby takto intenzivně pršelo pár dní v Českém Švýcarsku, tak je po problému. Ale jen pár hodin mrholilo a výsledek byl pouze ten, že všichni hasiči byli mokří.
Úterý, 26. července 2022, 10:36
Napříč Českou republikou pozorují lidé bílý opar či mlhu a cítí zápach spáleniny. Ta má zřejmě původ v rozsáhlém požáru v oblasti Českého Švýcarska. Z národního parku u hranic s Německem dorazil kouř kvůli větru až do více než dvě stě kilometrů...
Jak náročné bylo naopak horké počasí?
Když teplota vystoupá k 28 či 30 stupňům, tak se náročnost ještě zvyšuje. Je potřeba chlapy točit častěji, pořád je dozorovat, aby nezkolabovali. Pořád mít přehled, kolik je kde nasazených lidí. Na daných místech jsou i zástupci velitelů, kteří taky předávají informace.
V okolí Hřenska působí přes tisíc hasičů. To musí být velká výzva na zorganizování.
Organizování je hodně složité. V Hřensku je hlavní štáb, pak jsou menší štáby u velitelů sektorů. Tam probíhá distribuce jednotek. Už jen na organizaci je potřeba velká spousta lidí, kteří se aktivně do hašení nezapojí, ale mají na starosti to, aby všichni měli svou práci. Jsou tam navíc úzké cesty, cisterny se tam nedokážou vyhnout a musí se různě couvat. To je ale dáno lokalitou zásahu. Tolik hasičů a techniky jsem nikdy neviděl, byl jsem na tornádu či na povodních, ale tohle bylo něco jiného.
Na místě je nasazeno obrovské množství techniky. Bylo něco, co vás z odborného hlediska zaujalo?
Rozsah nasazení velkokapacitních čerpadel pro mě byl úplně neskutečný, nikdy jsem nic podobného neviděl. V Prostějově máme jedno z čerpadel HydroSub, kterých je asi deset v republice a cvičíme s ním většinou sami. Tady byla čerpadla zapojená do série, k nim natažených asi devět kilometrů hadic. Rozsah byl zcela mimořádný. Když projíždíte lesem a vidíte tu zkázu mezi Hřenskem a Mezní Loukou…
Na sociálních sítích bylo o odřadu spousta příspěvků a lidé tak mohli sledovat vaši práci. Měl jste někdy chvilku na přečtení komentářů a poděkování od veřejnosti?
Přiznám se, že prostor jsem na to úplně neměl. Jako velitel odřadu za Olomoucký kraj jsem měl kolem šedesáti telefonátů denně. Neustále jsem něco řešil se štábem, s velitelem sektoru či úseku. Předávali jsme si informace, posílal jsem souřadnice na letecké shozy vody. Do toho je potřeba řídit čtyřicet lidí doplněných o dobrovolné jednotky. Vím, že podpora byla obrovská. Kolegové si to večer přečetli a byli moc rádi za vzkazy v komentářích. Kromě těch, co psali, že si tam hrajeme a podobně. Tomu jsme se akorát pousmáli. Dobře víme, že samotné dohašování je fyzicky někdy i náročnější, než boj s plamenným hořením.
Jaký vlastně byl váš denní režim?
Začínal jsem v šest ráno a končil o půlnoci a do toho jsem měl přes noc pohotovost. Moc jsem toho ani nenaspal, protože někdy volali ve tři v noci s různými informacemi. Naštěstí jsme nemuseli bydlet v žádných nouzových ubikacích nebo na louce, ale měli jsme k dispozici penzion na Mezné. Je to velká výhoda i štěstí a jedna z nejzákladnějších věcí, aby si mohli hasiči po zásahu kvalitně odpočinout.
Na místě působí i řada dobrovolných hasičů. Jak vám vyhovovala spolupráce s těmito jednotkami?
Spolupracovalo se s nimi úplně úžasně. Musím všechny kluky v prvním odřadu pochválit, zapojovali se stejně jako profesionální hasiči. Ale rozdíl je v tom, že není možné je poslat po lanech dolů k požáru. Mohou pomáhat s hadicemi nebo hašením v jiných oblastech. Do nejtěžších úseků ale můžou jen profesionální hasiči – lezci, kteří jsou na to vycvičení a vyškolení.
Sobota, 16. července 2022, 10:34
Těžko pochopitelný čin zkomplikoval práci nadšenců na obnově bunkru na Švédských šancích u Přerova. Neznámí pachatele vykradli bývalý vojenský objekt, který trojice mladíků s pomocí řady dobrovolníků několik měsíců uklízela, opravovala a měnila v...
Jeden z kolegů z dobrovolné jednotky si při zásahu poranil koleno, o jakou situaci šlo?
Ano, dohašoval tam na louce ohnisko pod pařezem. Stoupnul na větev a podvrtnul si koleno. Nevěděli jsme, jestli má přetržené vazy nebo co se mu stalo. Volali jsme do záchranářského kamionu Golem, museli jsme ho vynést z lesa a přijela čtyřkolka. Každé zranění se hlásí na štáb a také do Olomouckého kraje. Ale naštěstí to nebylo vážné, všichni jsme si oddechli. Kolega dostal berle a ortézu.
Budete dál podrobně sledovat, co se v okolí Hřenska děje?
Samozřejmě, sledoval jsem to už předtím. Každého hasiče to zajímá. Když je někde takový velký oheň, tak si neodpustíte dívat se na to každou hodinu, co se děje. I teď jsem v kontaktu s velitelem, který nás vystřídal. Předal jsem to a chci vědět, jak se jim daří dál.
Vaše úkoly se podařilo splnit, ale zásah ještě nějakou dobu potrvá.
Největší výhra pro mě byla, když jsem mohl sektor předat kolegovi z Přerova s tím, že všichni jedeme v pořádku domů. Pro každého je nejdůležitější to, že se může vrátit za rodinou.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
