Mise hříbata. Do stáda zeber v Zoo Olomouc přivezli chovatelé zkušeného hřebce z Liberce
Stádo zeber Chapmanových v Zoo Olomouc by se příští rok mohlo dočkat hříbat. Liberecká zoologická zahrada zapůjčila na Svatý Kopeček zkušeného hřebce, který má v novém domově zplodit potomky. V olomoucké zoo žijí zebry od roku 1987, mláďata se ale podařilo odchovat naposledy před šesti lety.
V olomoucké zoologické zahradě se od roku 1987 narodilo celkem 28 mláďat, v posledních letech se ale chovatelé z nových přírůstků těšit nemohli. „Za problémem stojí nedostatek chovu schopných hřebců, kteří by současně byli vhodní i co do původu. Navíc naše samice jsou ve věku 6 až 20 let, a proto je třeba přiřadit k nim hřebce dospělého. Zoologové ze zoologických zahrad si chov zeber pečlivě střeží, aby nedošlo ke křížení s jinými poddruhy nebo s jedinci neznámého původu a považují je za rodinné stříbro,“ přiblížila situaci mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Díky spolupráci v Unii českých a slovenských zoo se ale podařilo domluvit zapůjčení hřebce ze Zoo Liberec. „Transport zebry představuje určité riziko, a proto jsme požádali zkušené přepravce ze Zoo Dvůr Králové, aby hřebce přivezli. Spojování zeber není vždycky jednoduché a průběh bývá velmi individuální. V případě našich samic a libereckého samce ale nevznikl žádný problém a celé stádo okamžitě začalo fungovat. Pro hřebce bylo jediným překvapením, že sdílí výběh se žirafami, protože se s těmito zvířaty dosud nesetkal. Při březosti trvající zhruba jeden rok můžeme hříbata očekávat pravděpodobně příští rok v létě,“ komentovala v tiskové zprávě zooložka Eliška Veselá.
Podkladová barva zebry Chapmanovy není bílá, ale nažloutlá, mezi černými pruhy má hnědavé mezipásy a pruhování sahá i na nohy. Pokud uvidíme v africké krajině jejich stádo na větší vzdálenost, přes tetelící se vzduch nebude výrazné vybarvení již tak nápadné, a naopak bude i trochu splývat s pozadím. Střídání kontrastních barev rozostřuje obrys těla. Lovící šelma si proto předem musí vybrat jedince, který se stane její kořistí. Pokud se jí vyhlédnutý úlovek v nastalém zmatku ztratí mezi stovkami jiných zeber, má podstatně menší šanci na úspěch. Pruhování, které je u každého jedince jiné, si musí zapamatovat i samotné mládě, aby svou matku rozpoznalo mezi všemi ostatními členy stáda. Zebra Chapmanova je poddruhem zebry stepní, nejhojnější ze všech druhů zeber. Vyskytuje se v částech jižní Afriky, jižně od řeky Zambezi, kde obývá stepní a křovinaté oblasti. Živí se spásáním travnatých porostů, ale okusuje i listí ze stromů a keřů. Žijí harémovým způsobem, což znamená, že stádo tvoří různý počet samic, které si hlídá a opečovává vždy jen jeden samec. Zbývající samci se vyskytují v okolí a čekají na svoji příležitost. Nově příchozí klisny jsou pak ostatními napadány, hřebec je musí bránit, než agrese ze strany ostatních samic alespoň trochu pomine. Vůdčí klisna si udržuje odstup od podřízených, vede skupinu při přesunech. Při pasení se jednotlivá zvířata volají a ujišťují navzájem, že jsou v pořádku. Zebry se dožívají 20 let. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň.
Zdroj: Zoo Olomouc
