Mise hříbata. Do stáda zeber v Zoo Olomouc přivezli chovatelé zkušeného hřebce z Liberce

Pruhování zeber v horkém vzduchu mate predátory
Podkladová barva zebry Chapmanovy není bílá, ale nažloutlá, mezi černými pruhy má hnědavé mezipásy a pruhování sahá i na nohy. Pokud uvidíme v africké krajině jejich stádo na větší vzdálenost, přes tetelící se vzduch nebude výrazné vybarvení již tak nápadné, a naopak bude i trochu splývat s pozadím. Střídání kontrastních barev rozostřuje obrys těla. Lovící šelma si proto předem musí vybrat jedince, který se stane její kořistí. Pokud se jí vyhlédnutý úlovek v nastalém zmatku ztratí mezi stovkami jiných zeber, má podstatně menší šanci na úspěch. Pruhování, které je u každého jedince jiné, si musí zapamatovat i samotné mládě, aby svou matku rozpoznalo mezi všemi ostatními členy stáda. Zebra Chapmanova je poddruhem zebry stepní, nejhojnější ze všech druhů zeber. Vyskytuje se v částech jižní Afriky, jižně od řeky Zambezi, kde obývá stepní a křovinaté oblasti. Živí se spásáním travnatých porostů, ale okusuje i listí ze stromů a keřů. Žijí harémovým způsobem, což znamená, že stádo tvoří různý počet samic, které si hlídá a opečovává vždy jen jeden samec. Zbývající samci se vyskytují v okolí a čekají na svoji příležitost. Nově příchozí klisny jsou pak ostatními napadány, hřebec je musí bránit, než agrese ze strany ostatních samic alespoň trochu pomine. Vůdčí klisna si udržuje odstup od podřízených, vede skupinu při přesunech. Při pasení se jednotlivá zvířata volají a ujišťují navzájem, že jsou v pořádku. Zebry se dožívají 20 let. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň.
Zdroj: Zoo Olomouc