Chvíli po narození už chodí za matkou. V Zoo Olomouc přišlo na svět mládě pakoně běloocasého
Zoo na Svatém Kopečku se raduje z významného přírůstku, na svět přišlo mládě pakoně běloocasého. Mohutný přežvýkavec čelil v minulosti vyhubení, v Africe ale nyní již opět žijí početná stáda. Naopak ve zbytku světa je chov těchto zvířat vzácností, v Evropě žije v 15 institucích celkem pouze 87 jedinců.
Olomoucká zoologická zahrada chová pakoně běloocasé od roku 1992, ze Zoo Bratislava tehdy získala přímé potomky pocházející z importu Josefa Vágnera z Afriky. Za více než 30 let se na Svatém Kopečku narodilo 57 mláďat. Nejnovější z přírůstků poznává venkovní výběh v areálu. „V zoologických zahradách není tento pakůň často chován, a proto vždy vzbuzuje pozornost návštěvníků, ale i odborné veřejnosti. Zoo celého světa chovají přibližně 100 pakoní běloocasých, z čehož nejvíce jich je v Evropě, v celkem 15 chovatelských institucí v rámci EAZA žije 87 jedinců. Za posledních 12 měsíců uvádí mezinárodní evidence u tohoto druhu jen šest porodů,“ upozorňuje mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Mláďata sledovacího typu se pár minut po narození staví na nohy a okamžitě sledují matku přitisknutá k jejímu boku. „Radost, že se do šestičlenné skupiny v Zoo Olomouc narodilo další mládě, jsme měli velkou. O to větší ji máme nyní, kdy můžeme prohlásit, že toto mládě je samička, kterou si můžeme ponechat do svého vlastního chovu,“ komentoval v tiskové zprávě vedoucí zimoviště afrických zvířat Pavel Vidlář.
Pakůň běloocasý se původně vyskytoval v savanách jižní Afriky, Namibie a Botswany. Dříve byl považován za škůdce a kvůli typické zvídavosti nebylo těžké tento druh antilopy lovit až v takové míře, která přivedla druh na pokraj vyhubení. „Na soukromých farmách přežilo cca 300 jedinců, kteří se stali základem současné populace. Zánik mu hrozil ještě ve 30. letech 20. století. Farmáři ale pochopili, že chov místních antilop a tedy i pakoňů může být výnosnější a pro lidi zdravější než chov z Evropy dováženého skotu, a tak začali pakoně chovat pro maso a trofejní lov, což mu zajistilo přežití,“ přiblížila mluvčí Gronská s tím, že pro pakoně běloocasé je v současnosti hrozbou křížení s výrazně početnějším pakoněm žíhaným, ne všichni afričtí farmáři dbají při hospodaření také na ochranářské aspekty.
Charakteristickou vlastností pakoní je obranný systém při ohrožení, který spočívá ve vytváření zmatku. Nutno však podotknout, že pakoně jsou intelektuálně nejslabší antilopy, takže jsou schopni zmást sami sebe. Samci mají malá teritoria, když na něj zaútočí hyeny, tak ho sousedi nechtějí pustit, aby utekl přes jejich území. Patří k nim i jejich unikátní hlasový projev.
Zdroj: Zoo Olomouc
