Koncem června uplynulo sto třicet let od narození prostějovského rodáka a dramatika židovského původu Maxe Zweiga. Napsal dvaadvacet divadelních her a jeho život poznamenaly dvě světové války. Zemřel téměř ve sto letech v Jeruzalémě.
Století, ve kterém Max Zweig žil, bylo skutečně dramatické. Připomeňme si některé jeho mezníky. Narodil 22. června 1892 v Prostějově v rodině advokáta a významného člena zdejší židovské obce Gustava Zweiga. Studoval na německém gymnáziu v Olomouci a potom práva na přání otce ve Vídni a v Praze. Nikdy se však právnické profesi nevěnoval. Od dětství ho uchvátily divadelní hry. Nejprve je četl z rodinné knihovny, potom navštěvoval divadelní představení v Olomouci a ve Vídni. Nakonec je sám začal psát.
Napsal jich celkem dvaadvacet. Byly hluboké svým obsahem, ale tradiční svým zpracováním a poměrně složité a patetické. Mnohé z nich nebyly vůbec uvedeny na jevištích. Některé z nich se dočkaly jen premiéry. Účastnil se také diskusí olomouckých intelektuálů židovského původu kolem architekta a filozofa Paula Engelmanna.
Život Maxe Zweiga poznamenaly dvě světové války. 1. světovou válku díky pomoci přátel prožil v náhradní službě v infekční nemocnici v Nových Sadech u Olomouce. V letech 2. světové války zase žil v tehdejší mandátní Palestině. Dostal se sem začátkem léta roku 1938 u příležitosti nastudování hry Marranové v divadle Habimah v Tel Avivu. Návrat zpět mu už nebyl umožněn. Tím se ovšem zachránil před téměř jistou smrtí v koncentračním táboře.
V těch zahynuli jeho matka a bratři Hans a Paul. Do tehdejšího Československa se vrátil v roce 1947. Žil zde však jen několik měsíců, zatímco jeho žena Greta zde zůstala a v Zweigově domě v ulici Vápenice č. 23 bydlela až do své smrti v roce 1988. Poznal totiž, že jako židovský autor píšící německy by s ohledem na nadcházející politický a společenský vývoj v tehdejším Československu žít nemohl. Do jeho života zasáhly dvě osudové ženy – Marghareta Lőhrová rozená Bauerová a harfenistka švýcarského původu Wilhelmina Buchererová. Zemřel téměř ve sto letech 5. ledna 1992 v Jeruzalémě.
K výročí Maxe Zweiga připravily Muzeum a galerie v Prostějově, Pražský literární dům autorů německého jazyka a Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových na Univerzitě Palackého v Olomouci v podkrovním sále Městské knihovny v Prostějově literární podvečer „Max Zweig. Dramatické století“.
Zazněly zde ukázky z Zweigových her Médea v Praze, Hiláriův zázrak, Davidia a Rozhodnutí Lorenza Morena v českém překladu a scénickém nastudování studentů olomoucké germanistiky. Návštěvníci večera tak mohli poznat i náměty a styl Zweigových her, například umění mezi estetikou a etikou, tzv. čisté umění, ideál sionismu a skutečný život v diaspoře. Byla to hluboká sonda do židovské identity 20. století a otázky integrace. „Nešlo nám o rehabilitaci Zweiga, ale o zpřístupněné jeho textů,“ shrnula Ivana Cahová a zároveň dodala, že do textů museli zasáhnout, aby byly „hratelné“.
Zweigovo dílo by se však dalo přiblížit právě prostřednictvím rozhlasu a scénických čtení. Z jeho díla byly do češtiny O. F. Bablerem přeloženy jen hry Svatý František, Rasputin a novela Láska Joffreye z Peritonu. V roce 2004 vyšla ve Vydavatelství UP v Olomouci v překladu Tomáše Fürsta autobiografie Vzpomínky.
Neděle, 24. dubna 2022, 16:09
Prostějovský rodák a člen spolku Hanácký Jeruzalém Jan Lázna prožil v židovských uličkách v Prostějově, ze kterých dnes zbylo už jen torzo, své dětství. Shromáždil stovky fotografií, archivních materiálů, dokumentů a vzpomínek a dnes o nich dokáže...
Návštěvníci mohli také zhlédnout některé knihy z knihovny Zweigových, které jsou uloženy v prostějovském muzeu. Muzeum a galerie v Prostějově vlastní ve svých sbírkách řadu Zweigových písemností, například dopisů, rukopisů, výstřižků z novin a rodinných dokumentů. Tyto byly objeveny při vyklízení domu č. 23 na Vápenici v roce 2004. Loni a letos darovala Anna Zlámalová spolku Hanácký Jeruzalém různé předměty z domácnosti Zweigových (například knihy, nábytek, obrazy, cenné litografie, váza). Spolek je postupně předává muzeu k uložení. Část z nich budou moci zájemci zhlédnout v prostějovském muzeu na výstavě „Návrat nežádoucí“, jejíž vernisáž proběhne 4. srpna letošního roku.
Před dvaceti lety se konala v prostějovském muzea putovní výstava nadace Adalberta Stiftera z Mnichova představující moravské německy píšící autory „Zaváté stopy“. Mezi nimi byl také Max Zweig. Je bezpochyby potěšující konstatovat, že dnes již tyto zaváté stopy neexistují a že jeho dílo je poznáváno, hodnoceno a zpřístupňováno.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
