Dnes uplynulo sto let od narození akademického sochaře Oldřicha Peče, který působil v Olomouci a žil v Prostějově. Patřil k významným osobnostem olomoucké poválečné výtvarné kultury a byl jedním z protagonistů modernistických tendencí v sochařské tvorbě poloviny minulého století.
Oldřich Peč se narodil v herecké rodině. Sám zpočátku hrál, ale poté se rozhodl nastoupit na dráhu výtvarného umělce. Po totálním nasazení za druhé světové války se vrátil do Olomouce, kde byl ve styku se zdejší uměleckou scénou (Hořínek, Doležal, Lenhart) a začal se věnovat sochařství. V roce 1945 nastoupil na AVU v Praze k profesorovi Otakaru Španielovi, světoznámému tvůrci mincí a medailí. Po konci studia se vrátil na Moravu, ateliér si pořídil v Olomouci a od roku 1950 až do své smrti žil v Prostějově.
Peč se zpočátku projevoval jako portrétista, medailér (J. A. Komenský), ale zvládl i monumentální úkoly, pomníky v Konici a Zábřehu. Velmi rád se také věnoval plastice s dětskými náměty či s motivy zvířat. Od roku 1950 začal spolupracovat s mladými olomouckými architekty (Z. Hynek, Z. Coufal, Bl. Adamík, D. Kolář) a z této spolupráce vyšla nejen řada soutěží na hrob P. Bezruče, pomník J. E. Purkyně, J. Wolkera či na památník na Playa Giron na Kubě, ale i konkrétní realizace, dnes už zničená kašna s motivem koní v Olomouci, pomník osvobození v Konici, reliéf na atice domu v Lutíně, reliéf na pomníku v Tovačově, vstup do kolejí 17. listopadu v Olomouci, zničený reliéf v kině Oko v Prostějově nebo ztracené keramické výzdoby porodnic v Prostějově a Šumperku.
Neděle, 7. srpna 2022, 09:56
Prostějovská rodačka Věra Běhalová se zapsala především do kunsthistorie. Její životní a profesní příběh je příběhem statečné a morálně silné ženy, katoličky, politické vězeňkyně, emigrantky, historičky umění a uznávané odbornice na architekturu a...
Přelom 50. a 60. let znamenal orientaci k co nejúspornějšímu formálnímu vyjádření a snahu o užití výtvarné zkratky. Plány však zhatila předčasná smrt po těžké nemoci v roce 1965. Oldřich Peč odpočívá na prostějovském hřbitově.
Jeho dílo je zastoupeno jak ve sbírkách prostějovského muzea, tak ve fondu Muzea moderního umění v Olomouci. Nejvýrazněji byla jeho umělecká tvorba připomenuta společnou posmrtnou výstavou s předčasně zesnulým malířem Miroslavem Ketmanem v roce 1973. V následujících letech byly Pečovy sochy vystavovány jen ojediněle, jeho osobnost byla připomenuta díky snaze prostějovského architekta Adamíka. Připomněly ho také výstava věnovaná sochařství Olomouckého kraje pořádaná Unií výtvarných umělců Olomoucka v roce 2009 a následná publikace.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
