V pátek 24. června zahájilo olomoucké rozárium oficiálně novou etapu po rekonstrukci. Na chvíli jsme se tam zastavili i my, abychom za Drbnu také nasáli atmosféru horkého letního dne v příjemném prostředí.
Ještě než ale s kolegyní vůbec dojdeme k rozáriu, šílené vedro nás začíná přemáhat. Propocení a znavení si proto ještě před vstupem kupujeme nanuky, které v našich představách znamenají jedinou možnou záchranu.
Posíleni o studenou oporu jsme bez dalšího váhání vstoupili do prostoru rozária. „Zákaz koupání?“ reagovala kolegyně posmutněle na jednu z cedulí. Výheň totiž byla samozřejmě neskutečná i tam. Statečně jsme ale postupovali kupředu a zjišťovali, co všechno vlastně rekonstruované rozárium nabízí.
A nutno říci, že pořadatelé si na celé akci dali záležet. Celou cestu k hudebnímu pódiu lemovaly stánky s nejrůznějšími věcmi. Návštěvníci si mohli dopřát pivo, které v takovém vedru jistě stoupalo do hlavy mimořádně rychle, osvěžit se vinným střikem nebo ledovým jablečným moštem. „Proboha, kdo by si teď dal svařák?!“ zděsím se při pohledu na jeden ze stánků, který kromě svařeného vína nabízel i čaj a espresso. Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát, variabilitu nabídky člověk také musí ocenit.
Jakmile jsme došli k pódiu, okamžitě jsme využili příležitosti smočit si nohy a trochu se ochladit v místním brouzdališti. Děti směle nerespektovaly zákaz koupání a já jim to ale vůbec nemám za zlé, sám jsem měl chuť tam rovnou skočit. Spokojil jsem se ale pouze s ponořenýma nohama a čekal jsem na hudební program.
Ten po druhé hodině odstartovala legenda české dechovky Josef Zíma. „Já bych se taky okoupal,“ pobavil publikum starší, ale stále čilý zpěvák, aby následně vystřihl Šumařinku. „Moje babička by z toho byla nadšená,“ svěřil jsem se kolegyni.
Poslechli jsme si ještě pár písniček a pak jsme se rozhodli, že se ještě porozhlédneme po okolí. Ale abych řekl pravdu, naším hlavním cílem bylo najít nějaké příjemné místo ve stínu. Což se nám po krátké procházce, při které jsme se pokochali růžemi, nakonec podařilo.
Právě z místa ve stínu jsme si poslechli věrnou souputnici Milana Chladila, zpěvačku Yvettu Simonovou. Kromě zpěvu stihla vyprávět publiku i vtipy, a když spolu s moderátorem zapěla legendární duet Děti z Pirea, zanotoval jsem si s ní dokonce i já.
Musím říct, že rozárium je skutečně příjemné místo, kde člověk může trávit krásné letní dny. Osobně moc závidím studentům přírodovědecké fakulty, kteří jej mají hned naproti škole. Protože najít si někde v rozáriu chládek, dát si zmrzlinu a učit se tam na zkoušky, to může i ze zdánlivě nepříjemné povinnosti udělat hezkou záležitost. A vzhledem k tomu, že vstup je pro všechny návštěvníky zdarma, jsem si docela jistý, že ji využije nejeden vysokoškolák.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
