Jak se říká, že dobrý je za tři, tak stejně bych hodnotila i novou pohádku Obr Dobr. Vychází z knižní předlohy velkého autora Roalda Dahla, ale čest jí rozhodně nedělá.
Film začíná v sirotčinci, kde asi desetiletá holčička ponocuje zhruba do tří hodin ráno. Jak sama říká, je to doba, kdy zůstává vzhůru už jen ona. Připadá mi to trochu zvláštní, protože v sirotčinci plném přísných pravidel ji těžko nechají dospávat celé dopoledne. A pokud je takto vzhůru každou noc, jak z jejího úvodního vyprávění vyplívá, co pak dělá se spánkovým deficitem? Mé myšlenky se začátkem filmu odebírají poněkud jiným směrem, než by zřejmě měly.
Vzápětí mne ale strhne děj, hlavní hrdinka třemi zámky zajišťuje vstupí dveře a prozrazuje divákům, že přichází tajemný čas noci. Přesto se však odváží vyjít na balkón a odtud uvidí obra. Ze sedaček za mnou se ozve sevřený hlásek „Mami, já se bojím!“ a i já musím uznat, že napětí houstne. Dokonce už mě přestal zajímat holčiččin spánkový deficit, a to ve chvíli, kdy ji obr unáší z ložnice sirotčince.
Díky únosu nám tvůrci ukazí povedené scény. První z nich je, když se veliký obr, který svým vzrůstem sahá nad střechy všech domů, proplétá městem. Každému totiž musí vrtat hlavou, jak se někdo s takovými rozměry dokáže nepozorovaně pohybovat. Film dává zvědavcům hezky provedenou odpověď. Druhou pěknou scénou je cesta do Země obrů, kam malou hrdinku odnáší. Ta vede přes lesy, skály, hory i moře a obr ji překonává dlouhými skoky. Průlet krajinou je přímo fascinující. Smutné ovšem je, že obě tyto scény jsou více méně bez hereckého zapojení a jsou spíše zásluhou techniky.
Obři hráli dobře
Herecké výkony celkově nestály za to, vyjímaje obrů, ti byli jako opravdoví. Otázkou ovšem je, do jaké míry to ovlivnila jejich počítačová úprava. Co se ale hlavní hrdinky Sofie týče, jakmile se ocitne v obřím světě a ztrácí se mezi nadměrným vybavením domácnosti, tak stejně ztrácí v mých očích veškerou důvěryhodnost. Jako kdyby vedla dialogy se zeleným plátnem, které ji při tvorbě filmu obklopovalo. Obdobně je na tom v pozdější části filmu i královna a její služebnictvo. Když je sleduji, připadám si občas jako na školní besídce
Všeho moc škodí
Jenže největší senzace královského paláce nás teprve čeká. Na řadu totiž přichází přeparáděné scény se spoustou zbytečného komparsu. A že jich je. Když do zahrad vběhne asi 40 členů královské hradní stráže, aby na obra vytasili bajonety a následně je hned sklopili a odešli, říkám si ještě dobrý. Ale když se pak v prostoru jedné chodby a sálu pohybuje více než tucet komorných, které zde ani nemají co na práci, začíná mi to být podezřelé. A vrchol všeho přijde v jídelním sále, kde královna snídá spolu s hlavní hrdinkou Sofií a také obrem Dobrem.
Všechny obletuje nepřiměřené množství sluhů, kteří nosí nepřiměřené množství druhů jídla. Samozřejmě že pro obra je třeba spousta jídla, ale určitě mu kávu nemusí nalévat zlatou konví s kropící násadkou. A když se pak obr chce všem, i psům, odměnit za jejich pohostinnost, nalije jim svou domácí šumlenku. Je to zelený nápoj, ve kterém jdou bublinky z vrchu dolů, takže po napití místo říhnutí následuje uvolnění opačným směrem. A při pohledu na prdící královnu i všechno služebnictvo můj pohár trpělivost přetekl.
Pro děti dobrý?
Film na mě bohužel působil spíše nedobrým dojmem, ale tím nechci říct, že na něm nebylo nic povedeného. Pobavilo mě například, když ten největší a nejstrašnější z obrů přijde za podstatně menším Dobrem a chce po něm, aby mu ošetřil bebínko, kterým je malé škrábnutí na prstu. Našlo se několik scén, které odráží společnost a vykreslují typické charaktery, a za ty si film rozhodně zaslouží plusové body. A co se vhodnosti pro děti týče, tak ty, které seděly za mnou, film rozhodně pobavil a snad i zaujal. Byly v něm pro ně určené komediální scény a další lákadla. Ale já osobně ho znovu vidět nepotřebuji a doporučit ho můžu tak možná na dětský večírek, když už jsou ostatní pohádky okukané.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
