Po letech tápání a občasných nekoncepčních výstřelů do tmy se v olomouckém kulturním životě něco povedlo. Projekt, který dokonale zapadá do charakteru našeho města a přitom má mimořádnou schopnost oslovit nejen mimoolomoucké, ale docela klidně i mimoevropské návštěvníky. Tímto projektem jsou Olomoucké barokní slavnosti.
I když bylo město Olomouc utvářeno všemi architektonickými slohy, románským počínaje, je to právě barokní doba sedmnáctého a osmnáctého století, která se nejsilněji projevuje v duchu města, jeho ulic, paláců, chrámů i soch a kašen. Turisté i Olomoučané, kteří se městem procházejí, přitom ale vidí jen vnější stránku barokní kultury. Jakmile se ovšem náhodou dostanou v poledne před radnici a shlédnou ukázky kostýmované opery Tvarůžkové ódy, nechají se zlákat a pak v Konviktu zažijí večeři při barokní hudbě a následně jako vrchol skutečnou barokní či neobarokní operu na unikátní divadelní scéně, pak teprve poznají, co vlastně tato epocha znamenala, jak živá a pestrá byla a jaký měla úžasný smysl pro velká teatrální gesta a dramatickou nadsázku. Studená tvář fasád a skulptur dostává najednou díky barokním slavnostem i živou náplň. Škoda, že to jde jen na oněch čtyřiadvacet večerů.
Velký dík za Olomoucké barokní slavnosti patří souboru Ensemble Damian a především jeho šéfovi, skladateli a libretistovi Tomáši Hanzlíkovi. Daší dík patří městu, které se vloni rozhodlo myšlenku speciálního festivalu podpořit a pomohlo ji uskutečnit. Dík patří také milosrdnému osudu, který nakonec uchránil unikátní repliku barokního divadla Theatrum Schrattenbach.
Kopie barokního divadla, kterou Hanzlík & spol. před lety pracně vytvořili, však totiž vinou intrik a závisti kolegů z některých jiných kateder musela prostory univerzity opustit a skončila kdesi na venkově jako pódium pro hasičské tancovačky. Takže navzdory krátkozrakosti některých akademiků, Theatrum Schrattenbach dnes vtahuje publikum do čarovného děje oper, ve kterých herci vystupují v neuvěřitelných kostýmech Venduly Johnové a zpívají příběhy, které sepsali před třemi staletími dnes většinou zapomenutí skladatelé (s výjimkou letos zařazeného Mozarta a Pasticcia z děl dalších známých velikánů).
Yta innocens, Torso či Endymio, to jsou prostě úžasné hodiny, strávené mimo 21. století a všechny jeho úmorné strasti. Netřeba mluvit o tom, že když po takovém magickém zážitku následuje noční návštěva Sarkandrovy kaple a Michalského chrámu, je to pro každého turistu docela jiné než běžná standardní prohlídka města. Jestli se tedy v tomto městě něco povedlo, barokní slavnosti k tomu nepochybně patří.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
