Říjnové krajské volby se blíží a redakce Olomoucké Drbny se proto zeptala deseti zástupců politických stran a hnutí na tři otázky ohledně environmentální politiky v kraji. Třetí z nich se týká tématu kůrovce v Jeseníkách. Jak vnímají kůrovcovou situaci a jak ji případně řešit?
Otázka redakce položená kandidátům: Jak byste řešil aktuální kůrovcovou krizi v Jeseníkách?
Odpovědi jsou seřazeny dle doručení do redakce, ať už písemnou či ústní formou. (pozn. red.)
Já musím říct, že Jeseníky jako takové z hlediska celorepublikového srovnání až tak kůrovcou krizí postižené nejsou. Je důležité abychom podporovali nejen opatření, která dělají Lesy ČR, ale aby především kraj, který má vhodné nástroje, pomohl malým a středním majitelům lesů finančními prostředky na to tu situaci nejenom zvládnout z hlediska včasných zásahů a těžby, ale aby také měly dostatek finančních prostředků na obnovení lesních porostů. To neznamená jen samotnou výsadbu, ale i dlouhodobou údržbu lesa. To je to, co by teď kraj mohl dělat, protože zde ty prostředky z centrální úrovně na dlouhodobou údržbu zatím chybí.
Budeme podporovat aktivní ochranu přírody včetně Jeseníků a klást důraz rychlou revitalizaci poškozených lesních porostů včetně obnovy jejich hydrologické, klimatické, půdoochranné i rekreační funkce. V rámci obnovy porostů podporujeme druhovou rozmanitost vysazovaných dřevin s respektováním jejich přirozených stanovištních nároků. Je třeba hledat vyváženost jednotlivých opatření v chráněných zónách od bezzásahových lokalit v nejcitlivějších oblastech až po citlivou těžbu tak, aby se zamezilo šíření kůrovce. O tom ale musí rozhodnout lesníci a odborně fundovaní specialisté s na základě místních podmínek a s pomocí ověřených technologií. Ekologické hledisko je třeba vzít v úvahu, ale aktivisté nemohou rozhodovat o kůrovci v Jeseníkách.
Jak se již zmiňujeme v našem programu, tak řešení kůrovcové kalamity mají plně v rukou majitele lesních porostů. Na úrovni státu jsme v parlamentu podali za klub SPD pozměňovací návrhy, které umožní majitelům se lépe starat o tyto porosty. Také na úrovni kraje budeme trvat na vyčlenění finanční podpory pro ty majitele, kteří přijmou šetrná a produktivní opatření při těžbě, tak i při obnově lesního porostu.
Tato problematika je velmi složitá a na jednotném postupu se neshodnou ani mnozí odborníci. V dnešní době, kdy je trh přesycen vytěženým smrkovým dřevem by bylo patrně lepší poskytnout vlastníkům lesů kompenzaci a nechat dřevo v lese zetlít, aby poskytlo živiny pro novou generaci lesa a nedošlo k poškození půdy zbytečnou těžbou. Obnova lesů na holinách by pak podle mého názoru musela být ve znamení druhově pestřejších, především listnatých stromů, aby se zamezilo dalšímu šíření smrkové monokultury. Ta by již do takto postižených lokalit neměla být vysazována vůbec.
Kůrovcová kalamita nepostihla jen Jeseníky, ale celou republiku. Z vlastní zkušenosti vím, že zodpovědní vlastníci lesů k řešení této pohromy přispívají už několik let odpovědnou pěstební činností a druhově pestrou výsadbou nových lesů na holinách, také za využití přirozených náletů. To je bohužel nákladnější, než výsadba smrkové monokultury, proto je třeba tutočinnost podporovat. Stejně tak je potřeba podporovat realizaci opatření k zadržení vody na lesních pozemcích, protože víme, že jehličnany potřebují k boji s kůrovcem dostatek vláhy.
Příčiny této krize jsou především klimatická změna a rozsáhlé smrkové monokultury. K záchraně přirozeného klimatu můžeme přispět jen naším malým krajským dílem, ale co se týče biodiverzity můžeme udělat víc. Neopakujme tedy chyby minulosti, naslouchejme odborníkům a soustřeďme se na budoucnost. Je nutné intenzivně vyhledávat a obratem vytěžit stromy, v nichž probíhá larvální vývoj brouků. Tím lze zpomalit hynutí smrků a získaný čas využít pro přípravu nového lesa. Podsadby stínomilných druhů stromů pod vzrostlé smrky jsou správnou volbou. Ovšem musíme dát pozor, ať z podsadeb nevzniknou další monokultury, třeba bukové. Je třeba myslet na pestrost budoucích lesů, a to druhovou i věkovou. Na místech, která již kůrovec navštívil, je ekonomicky i ekologicky nejvhodnější poskytnout prostor pro přirozené zmlazení stromů. V lokalitách, na nichž se semena z okolních stromů neuchytí, lze přistoupit k sázení přípravných dřevin (jeřáb, bříza, olše), které rychle rostou a vytvoří potřebné prostředí pro ekonomicky lépe zhodnotitelné druhy (buk, dub, jedle). Chybou jsou snahy o zalesňování holin smrkem či bukem. Tyto stínomilné druhy stromů potřebují v prvních letech růstu zcela jiné podmínky, než jim odvodněná a slunci vystavená holina poskytne.
Přiznám se, že jednoduchý recept, jak dramatickou devastaci lesů kůrovcem honem vyřešit, nemám. Pokud někdo takové zázračné řešení přinese, měl by dostat Nobelovu cenu. Pro naše lesy je tragédie, že se kůrovec začal pořádně řešit až v posledních letech, kdy už bylo pozdě. Kůrovci prospívá sucho. Proto se loni a předloni tak přemnožil. Letos je jeho řádění mírnější. Jak už jsem zmínil, my už teď hasíme požár, který se nechal v minulosti rozhořet. Založili jsme pracovní skupinu pro boj s kůrovcem, pomáháme obcím opravovat silnice, které poničila těžba dřeva...
Nejsem si zcela jistý, zdali můžeme ještě mluvit o aktuální kůrovcové krizi. Tam, kde kůrovec byl, tam již není, protože zmizel jeho hostitel. Loňská krize zdevastovala rozsáhlé plochy smrkového porostu a způsobila majitelům lesů nedozírné škody. Věřím, že majitelé a správci uzpůsobí novou výsadbu lesa tak aby k podobné situaci již nemohlo dojít. Legislativní opatření považujeme v tomto ohledu za dostatečná.
Řešení kůrovcové kalamity musí být odborně řízené a smysluplné. Teď mám na mysli celkovou kůrovcovou situaci. Jeseníky potřebují určitý zásah, který ale bude odpovídat konkrétním podmínkám v konkrétních lokalitách. Rozhodně nejsme pro, aby se kácely stromy zbytečně. Je to ale otázka spíše na opravdové odborníky na tuto problematiku.
Je potřeba poslouchat odborníky a vnímáme to jako poměrně kontroverzní záležitost. I na odborné půdě existují různé názory, ten pravý recept pro boj s kůrovcem, zdá se, doposud nikdo nenašel. Samozřejmě je důležité odlišovat, zda-li se boj s kůrovcem obecně odehrává na prostoru chráněných oblastí, kde by samozřejmě měli mít první slovo ochranáři nebo zda-li se jedná o průmyslovou část. Tam jsou pochopitelně důležitější koncepční kroky do budoucna. Bez ohledu na to, co se stalo v tuto chvíli, a co my už ani nejsme jako lidé vlastními silami efektivně zvládnout, je potřeba s tím bojovat do budoucna právě akcentací druhově smíšených výsadeb. Jde tedy především o prevenci, aby do budoucna nedošlo k tomu, k čemu došlo akcentací monokultury v posledních dekádách.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
