Dnes je Velký pátek a křesťané si připomínají ukřižování Ježíše Krista. Den přísného půstu je vzpomínáním na Kristovo utrpení a jeho vykupitelskou smrt. V katolických kostelech jsou obřady na památku jeho umučení a bohoslužby se konají také v evangelických sborech. Velký pátek je v Česku zároveň státním svátkem, lidé tak mají do Velikonočního pondělí čtyři dny volna v řadě.
Dnešní den je pro křesťany nejtišším dnem v roce, měl by být dnem pozastavení a rozjímání podobně, jako to člověk koná v den úmrtí svých nejdražších. Měl by být vytržením z běžného chodu světa, práce i obyčejů. I lidové přívlastky Bolestný či Tichý pátek vyjadřují smutek, pokání a půst věřících pro památku Krista.
Velký pátek je prvním dnem velikonočního tridua. Následuje po něm Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Triduum v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, neboť obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.
V lidové tradici se s Velkým pátkem pojí řada zvyků. Lidé se v tento den třeba omývali vodou nebo rosou, aby byli chráněni před nemocemi. Nemělo by se prát prádlo a hýbat zemí, tedy pracovat na poli nebo v sadu. Někteří věřili, že země vydává své poklady nebo že vodníci vycházejí na souš. Řada pověr byla také spojena s vírou v čarodějnice a s hledáním ochrany před uhranutím.
Jako den pracovního klidu nebo státní svátek se Velký pátek slaví asi ve 40 zemích světa, například v Británii, Německu, Rakousku, Slovensku, Skandinávii, ale i v Austrálii, Brazílii, Kanadě nebo na Kubě. Státním svátkem byl i v někdejším Československu, za komunistického režimu v roce 1951 byl ale zrušen. Od roku 2016 je opět státním svátkem.
