ROZHOVOR: Práce s dětmi s poruchou autistického spektra mě baví a naplňuje, říká Veronika Němečková

Jak jste se k práci v rané péči dostala?

Ve Společnosti pro ranou péči pracuji již sedmý rok, s krátkou rodičovskou přestávkou. Pracovat zde jsem začala již při studiu na vysoké škole v rámci praxe. Mám vystudovaný obor Speciální pedagogika raného věku na Univerzitě Palackého v Olomouci, takže práce v rané péči byla mým cílem. Mám velké štěstí, že pracuji nejen v oboru, ale především dělám práci, která mě baví a naplňuje.

Na jaké pozici v rané péči působíte?

V současné době pracuji jako poradce rané péče. Mám v péči dvě klientské rodiny, do kterých pravidelně dojíždím. Dále funguji jako Intervent rané péče. Funkce Interventa byla zřízena před několika měsíci, kdy se naplnila kapacita pobočky a musel být zaveden pořadník čekatelů na službu. Z pozice Interventa rané péče jsem se zájemci o službu v kontaktu telefonicky či po emailu do doby, než budou moci být přijati do služby. Poskytuji jim takto nejen základní, ale i odborné sociální poradenství a snažím se rodiny zasíťovat dalšími odborníky. Dále pracuji jako Metodik práce s dětmi s PAS.

Co pozice Metodika práce s dětmi s PAS obnáší a proč jste si vybrala tuto specializaci?

V době, kdy jsem o této specializaci začala uvažovat, jsem o poruchách autistického spektra věděla čirý základ ze studia. O těchto poruchách se ani tolik veřejně nehovořilo tak, jak je to v dnešní době. Pro mnoho lidí, včetně mě, byl autismus, příp. PAS trochu záhadnou a neprozkoumanou oblastí, kolem které panovaly různé mýty. Pamatuji si dodnes mé první setkání s dívkou s dětským autismem ještě při studiu – měla jsem z něj pocit, že jsme si navzájem nerozuměly, i když jsme obě velmi chtěly. Byl to pravděpodobně první impulz se o PAS dovídat více a více, tak nějak jim přijít na kloub a objevovat cesty, jak si s dětmi s PAS hrát, jak s nimi pracovat a užít si společný čas. Dnes cítím a snažím se i při práci aplikovat to, že nejdůležitější je navázání vztahu s dítětem a nalezení společné řeči, i když to mnohdy nebude pomocí slov.

Jako Metodik práce s dětmi s PAS mám za úkol zajistit kvalitu poskytované péče rodinám, které pečují právě o dítě s PAS. Cíleně se vzdělávám v této oblasti, absolvuji vzdělávací kurzy, aktivně i pasivně se účastním konferencí či workshopů s touto tématikou. Nasbírané informace a zkušenosti z praxe pak předávám ostatním kolegyním v rámci odborných porad či intervizí. Mohou se na mě obracet kolegyně nejen z naší pobočky, ale i z celé Společnosti pro ranou péči. Dále tvořím metodické materiály pro kolegyně či didaktické pomůcky a materiály přímo pro klientské rodiny.

Jaké projevy má dítě s PAS?

Popsat zde v krátkosti projevy dítěte s PAS by bylo velmi obtížné, a to z toho důvodu, že mezi poruchy autistického spektra řadíme vícero dílčích poruch jako např. dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom atd. Je důležité si uvědomit, že neexistuje jedna porucha autistického spektra či jeden autismus jako takový.

Rodiče dětí s podezřením na dětský autismus si často všimnou různých odlišností v jejich vývoji. Např. děti dlouho nemluví či nerozumí, nenavazují zrakový kontakt, zdá se, že neslyší na jméno, mají různé rituály, neukazují apod. Odhalit podezření na PAS může také cílený screening v 18. ti měsících věku dítěte při pravidelné pediatrické prohlídce, který by se tak neměl opomíjet.

Jak se k takovému dítěti chovat na veřejnosti?

PAS nejsou u dětí či dospělých pro laickou veřejnost na první, mnohdy ani druhý pohled patrné. Ve chvíli, kdy vidíte dítě na vozíku, ihned je vám jasné, že má pravděpodobně nějaký typ zdravotního postižení. Když vidíte malé dítě na ulici či v obchodě, které se vzteká, leží na zemi, nereaguje na slova maminky, zakrývá si uši, tak málo koho napadne, že by toto dítě mohlo mít nějakou poruchu, že se vzteká třeba kvůli senzorickému přetížení nebo z toho důvodu, že nerozumí nebo nedokáže vyjádřit co potřebuje nebo cítí. Bohužel se mnoho lidí stále uchyluje k poznámkách na stranu dítěte či rodiče o výchově a neodpustí si ani nevyžádané rady a z jejich pohledu zcela jistě fungující řešení. Přitom tyto poznámky jsou pro rodiče i děti samotné velmi zraňující a nikomu nepomohou. Pokud je dítě samotné, snažte se na něj mluvit klidným hlasem, klaďte velmi jednoduché otázky. Dítěti, které má nějaký afekt zabezpečte bezpečné prostředí. Některé děti u sebe nosí drobnou kartičku se jménem a telefonem na rodiče či jinou blízkou osobu, zkuste se zeptat nebo podívat, zda takovou kartičku u sebe dítě nemá.

Jakou podporu rodiny s dětmi s PAS získají v rané péči?

V rámci našich služeb získají základní i odborné sociální poradenství. Poskytujeme rodičům i psychickou podporu a možnost si v bezpečném prostředí popovídat. Nejvíce rodiny ovšem oceňují poradenství v oblasti podpory vývoje jejich dítěte.

V rámci konzultací se tak věnujeme přímé práci s dítětem, vozíme speciální pomůcky většinou vyrobené přímo na míru každému dítěti. Na základě požadavků a potřeb rodiny tak s dítětem pracujeme např. na zavedení funkčního komunikačního systému, práci na sociálních a sebeobslužných dovednostech, rozvoji jemné i hrubé motoriky a dalších kognitivních dovedností. Využíváme prvky a techniky strukturovaného učení, senzorické integrace či video modelingu a dalších terapeutických metod.

Našim klientským rodinám nejen s dětmi s PAS v současné době budujeme multisenzorickou hernu v prostorách naší pobočky. Našim cílem je, aby děti mohly navštívit bezpečné místo, kde se budou cítit dobře, budou moci relaxovat, ale také budou mít možnost vybít energii či emoce. Rodiče si s dětmi pod vedením poradkyní budou moci vyzkoušet různé senzorické pomůcky, od houpačky přes bublinkový válec a taktilní pomůcky až po světelné či zvukové hračky. Děti budou moci relaxovat v pohodlných vacích či speciálních skrýších nebo dovádět na balančních pomůckách.

Co považujete za svůj největší úspěch v práci s těmito dětmi?

Neřekla bych, že mám nějaký největší úspěch. U každého dítěte považuji za úspěch něco zcela jiného. Někdy je to zavedení funkční komunikace, dobře zvládnutá integrace či osvojení si některé sebeosblužné činnosti. Pro mě je velkým úspěchem především to, že se mi podaří si s dítětem navázat pěkný vztah, a že si porozumíme. Za všemi těmito úspěchy však stojí velká porce síly a práce rodičů a dětí samotných.