Rodinná dvojice u olomoucké policie. Otec a syn Šlechtovi si spolupráci nemohou vynachválit

Stejné jméno, stejná hodnost, stejné oddělení. Marcel a Marcel Šlechtovi se liší pouze věkem a služebním číslem. Táta Marcel se v bezpečnostních složkách pohybuje od začátku devadesátých let. Jeho o čtyřiadvacet let mladší syn Marcel se rozhodl jít v tátových stopách. „Věděl jsem, že nechci sedět u počítače ani stát dvanáct hodin u pásu. Rozhodoval jsem se proto mezi armádou a policií,“ říká Marcel Šlechta mladší. Nakonec vyhrála policie.

„Měl jsem samozřejmě obrovskou radost a takovou otcovskou hrdost,“ pochvaluje si synův výběr táta Marcel. Ten od devadesátých let pracoval u městské policie ve Zlínském kraji. Do služebního poměru k PČR nastoupil v roce 2017 ve svých 47 letech a to na pohotovostní a eskortní oddělení v Olomouci. I on si musel projít vstupními testy v rámci přijímacího řízení.

 „Test fyzické způsobilosti pro mě nebyl problém. Celý život sportuji, věnuji se judu a motokrosu, takže jsem byl na testy připraven. Pokud člověku není pohyb cizí, neměl by na fyzických testech pohořet,“ říká starší z Marcelů.

S psychotesty je to jiné. Podle Šlechty staršího jsou sice náročnější, ale člověk s životními zkušenostmi v nich má výhodu. „S věkem tyto zkušenosti přichází samovolně. Na psychotesty jsou proto starší ročníky lépe připraveny. Postupem let si člověk uvědomí, jak na co reagovat a toto vše zúročí právě při těchto testech,“ dodává otec.

 „Syn u mě viděl celé své dětství, jak to zhruba funguje v bezpečnostních složkách. Práce u policie opravdu není monotónní a stereotypní. Takže se není čemu divit, že inklinoval k této akční profesi,“ říká Marcel Šlechta starší.

Přišel rok 2020 a oba se společně potkali v Olomouci na pohotovostním a eskortním oddělení. „Olomoucké krajské ředitelství nám opravdu vyšlo vstříc, abychom spolu mohli sloužit na jednom oddělení,“ říká starší z dvojice Šlechtových. „Před několika lety bych si to vůbec neuměl představit, že bych se synem takto úzce spolupracoval,“ říká. „Děkuji moc a jsem za to olomouckému ředitelství opravdu vděčný,“ dodává starší z Marcelů.

Syn začal pracovat na stejném oddělení, kde již dva roky pracoval jeho otec. „Nastoupil jsem sice v náročné době, v době koronaviru, který se promítl i do náplně výkonu služby, ale hodně mi pomohl dobrý kolektiv, do kterého jsem přišel,“ říká Marcel Šlechta mladší. „V době nouzového stavu jsem společně s kolegy kontroloval vozidla, která přijížděla a odjížděla z uzavřené Litovle, tak aby se koronavirová nákaza nešířila dále. Můj otec na čtyřkolce ve spolupráci s leteckou službou a psovody také dohlížel na dodržování uzávěry Litovle. Nad hlavou nám létal vrtulník a drony, které předávaly info a proto jsme měli přehled o dění v celé oblasti,” dodává. „Toto byla mimořádka, za normálních okolností většinou jezdíme jako prvosledová hlídka,” říká syn Marcel.

Nové a moderní oddělení hlídkové služby v Přerově má za sebou první měsíce provozu

Úterý, 10. listopadu 2020, 15:30Přerovsko

Jsou to dva měsíce od otevření nového oddělení hlídkové služby Policie ČR na přerovském vlakovém nádraží. Moderní policejní stanice v historické budově nádraží stále přijímá nové policisty. Slouží zde policisté tzv. prvosledových hlídek. Nástup na...

Policisté pohotovostního a eskortního oddělení jsou často na místě problému jako první. „Jako prvosledová hlídka zajistíme místo, nastolíme zde pořádek a klid, zjistíme situaci a po nás přijíždí obvodní policisté, kteří si případ převezmou, dokladují jej a dále řeší,“ říká mladší ze Šlechtů. Každá situace je jiná a vyžaduje vždy správné individuální řešení. K tomu jsou policisté prvosledových hlídek speciálně vycvičeni.

Práce u policie je podle Šlechtových velmi různorodá. Někdy humorná a někdy přesně naopak. „Je třeba, aby byl člověk opravdu vnímavý. To ho potom posune i v osobním životě. Vnímá různé nuance, které díky své práci přehodnotí a  potom zúročí i mimo práci,“ říká otec Šlechta. „Vždy mám velkou radost, když někomu pomůžeme nebo mu dokonce zachráníme život. To je ta hodně příjemná část naší práce. V rámci pátracích akcí často hledáme ztracené seniory a pohřešované děti. Vzpomínám si na případ, kdy jsme včas našli ženu, která se pokusila o sebevraždu. Poskytovali jsme jí první pomoc až do příjezdu záchranné služby a tím jsme ji zachránili. Zažíváme ale i hodně akční situace, například v červnu letošního roku jsme pomáhali při povodních v Šumvaldu nebo v součinnosti s armádou jsme na terénních motorkách projížděli a kontrolovali vojenský újezd Libavá,” ještě dodává.

Totožné jméno v jednom policejním týmu je poměrně neobvyklá věc. Řada kolegů si musela na rodinnou dvojici Šlechtových zvyknout. Navíc, když se neliší ani křestním jménem. Táta Marcel Šlechta s úsměvem vzpomněl na nechápavé výrazy svých kolegů, když poprvé se synem přišel do  práce. „Když přijde například předvolání ke svědčení u soudu, nikdy nevíme, komu je adresované. Jediné, jak nás lze rozlišit je služebním číslem,“ říká mladší z Marcelů. Pár podobných dvojic otců a synů u policie zná, nikdo z nich se ale nejmenuje stejně i křestním jménem.

Když jsme se zeptali, čeho si otec a syn cení na policejní práci, oba se shodli. Kromě akčnosti a různorodosti tohoto povolání, si cení i jistot, které Policie České republiky jako zaměstnavatel poskytuje. A v dnešní nejisté době, je to o to cennější.  „Jako policisté máme jistotu platu a místa a možnosti dlouhodobého kariérního růstu a celoživotního vzdělávání. Nemáme obavy, že bychom nedostali výplatu, například i v době nemoci dostáváme plat v plné výši. Policie nám zároveň poskytuje široké možnosti uplatnění, po získání dostatečných zkušeností na základním útvaru, se každý z nás může stát třeba psovodem, kriminalistickým technikem, vyšetřovatelem, instruktorem služebního výcviku atd. atd. Kdo chce, tak si při výkonu služby dokonce doplní vzdělání. Já sám teď studuji vyšší policejní školu v Holešově,” říká Marcel starší. „Je to už spoustu let, co jsem se rozhodl pracovat v bezpečnostních složkách a nelituji toho,” shrnuje na závěr.