Rodiče jedné olomoucké školy často ani netuší, že jejich děti vede do života učitelka s mnohem širšími zkušenostmi, než jsou jen ty běžné pedagogické. Ondřejova maminka Marie ovlivňuje vedle žáků ve škole i vlastní tři děti. Nejmladší z nich, dnes třináctiletý Ondřej, se od všech, se kterými se denně potkává, trochu odlišuje.
Sobota, 26. června 2021, 15:47
Dobrá věc se podařila. Tento týden redakce Drbny zveřejnila příběh dvanáctileté dívenky Sofie a její maminky Jany. Dívce ve třech měsících začala projevovat hemiparéza – tedy dětská obrna. Kvůli péči o dceru si maminka víc než pracovní "půl úvazek"...
„Moje poslední těhotenství proběhlo zcela bezproblémově,“ začíná své vyprávění Marie. „Žádné komplikace jsem u třetího porodu nečekala. To ale nečeká asi nikdo,“ dodává.
Nejmladšího syna v porodnici při jeho cestě na svět ovšem přidusili. Rázem bylo všechno úplně jinak. „Nedostatek kyslíku v kritické chvíli způsobil dětskou mozkovou obrnu. Ta může ovlivnit spoustu věci. Ondrovi ponechala inteligenci. Inteligenci ovšem uvězněnou v nemohoucím těle,“ říká maminka Marie a pokračuje: „To samozřejmě klade při péči i výchově jiné nároky na něj i na mě než u dětí, kterým postižení neumožňuje přemýšlet. Otázky: „Proč právě já?“ už ale máme za sebou. Naučili jsme se dívat dopředu a netrápit se tím, co nezměníme.“
Ondrovo štěstí v neštěstí je prý v tom, že se narodil v éře počítačů. Nemůže mluvit, takže komunikuje s okolím přes techniku. „Díky technice ale všichni víme, jak moc je zvídavý,“ bere si opět slovo maminka. „Rád poznává nové věci, baví ho vlastivěda, příroda, zajímá se o hrady a zámky. Také fandí s kamarády fotbalu a hokeji. Počítače v jeho případě boří bariéry. Ondra tak má docela dost kamarádů, pro které je tenhle způsob domluvy úplně normální.“
Ondřej jinak vyžaduje celodenní péči. Sám nesedí, nestojí a nedokáže se najíst. Má potíže také s polykáním, a tak i krmení zabere poměrně dost času. „Ve školním roce je Ondra dopoledne ve škole. Jinak je ale každodenní neustálá péče na mně,“ dodává Ondrova maminka.
S Ondráškem a jeho dvěma sourozenci, kteří se už v tuto chvíli pomalu osamostatňují, žije v obyčejném panelovém bytě ve třetím patře. Od samého začátku „výzva.“ Maminka se byt postupně snaží přestavět na bezbariérový. Díky tahání vozíku a stále těžšího dospívajícího syna do výtahu, z výtahu, případně do schodů a ze schodů, když výtah nefunguje, prý ani nepotřebuje chodit do fitcentra. O tom, že s Ondrou od jeho narození neustále intenzivně rehabilituje, ani moc nemluví. „Rehabilitace synovi nesmírně pomáhají. Bez nich by měl křivá záda, zkrácené šlachy, a nevydržel by i ve vozíku,“ konstatuje jednou větou. Rehabilitace ovšem nehradí pojišťovny, a tak se maminka s učitelským platem musela mentálně nastavit i na to, že se na stáří v žádném případě nezajistí.
Jak Ondřej roste, postupně mu i dosluhuje pět let starý vozík. Jednoduše se už do něj nevejde. Fyzioterapeuti i lékaři rodině doporučili nový, polohovací elektrický vozík. „Rodiče zdravých dětí si to neumí představit, ale Ondra je při všech činnostech, kromě spaní, na invalidní vozík zcela odkázaný. Tráví v něm většinu svého času“, bere si slovo rodinný známý Milan Štědroň. S Ondřejem a jeho maminkou se před lety seznámil ve školce, kam nastoupili i jeho synové. Děti spolu dodnes kamarádí. „Co si pamatuji, pohybuje se v těžkém, mechanickém vozíku,“ říká svědek Ondrova osudu. „Je už ale v pubertě a kvalita vozíků se už taky posunula. Tento elektrický je nesrovnatelně lehčí i co se týče hmotnosti. Ondra si už jeden exemplář mohl vyzkoušet. Byl jsem u toho, když v něm drandil v parku a bylo to asi jako když si po vyléčení zlomeniny zdravý člověk sundá sádru. Úplně jiná kvalita pohybu. Tak spokojeného, dá se říct šťastného, jsem ho dlouho neviděl. Ve vozíku se mu mnohem lépe sedí, a navíc se sním dostane na místa, kam to se starým mechanickým nejde.“
Má to ale háček. Tedy spíše pořádný hák. Cenu, kterou pojišťovna nehradí. „Ať se snažím sebevíc, na nový bohužel z mého platu nenašetřím,“ podotýká maminka. Po delším váhání a s podporou Milana Štědroně, který se stal i Ondrovým Patronem, se maminka Marie nakonec obrátila s prosbou o pomoc na Patrona dětí. Zde můžete bojovníkovi Ondrovi pomoct k tomu, aby získal „nové a kvalitnější nohy“, které se dají snáz ovládat i ochrnutýma rukama. Sto procent vybrané částky jde na Ondrův vozík.
„Vozík je jediným prostředkem, díky kterému může Ondřej dělat to, co má rád a žít adekvátně své inteligenci. Pokud by se ho povedlo pořídit, zkvalitnil by život nejen jemu, ale i celé rodině, “ uzavírá jeho Patron Milan Štědroň.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
