V šestadevadesáti letech zemřel ve Vojenské nemocnici v Olomouci válečný veterán Viktor Ráža. Svůj příběh popsal rodák z historického regionu Volyň pro organizaci Paměť národa. Za války jako chlapec roznášel tiskoviny ilegální organizace Blaník, v roce 1944 vstoupil do 1. československého armádního sboru.
Viktor Ráža se narodil 13. července 1925 v Ulbárově na Volyni, v dnešní oblasti na severozápadě Ukrajiny. Chodil zde do české matiční školy, vzdělání však nedokončil, protože přišla válka. Po druhé světové válce se usadil na Moravě, kam přijela z Volyně i jeho rodina. Žil v Babicích u Šternberka. "Poslední léta života trávil Viktor Ráža v péči Centra komplexní péče o veterány při Vojenské nemocnici Olomouc. Nositel řady československých a sovětských vyznamenání a ocenění, náruživý kuřák - říkal, že kouří, aby si zkrátil život - a ctitel žen, muž jadrné mluvy, ale dobrého srdce, major ve výslužbě Viktor Ráža, zemřel v pátek 28. ledna 2022 ve Vojenské nemocnici Olomouc... Pro naši nemocnici bylo ctí o něj pečovat," uvedl ředitel nemocnice Martin Svoboda.
Viktor Ráža byl za války členem ilegální organizace Blaník. "V našem vedení byli i učitelé, kteří tajně poslouchali rádio a připravovali malý zpravodaj. Jmenoval se Hlasatel a tímto způsobem jsme šířili informace o tom, jak postupuje fronta, jaká je situace v Čechách, o vypálení Lidic a podobně. My jako kluci, bylo mi asi 15 let, jsme dělali spojky. Vzpomínám si, že nás každou chvíli zastavovaly maďarské nebo německé hlídky, takže jsme chodili v noci a nosili Hlasatele složeného pod vložkou v botách," popisoval Ráža ve vzpomínkách pro Paměť národa.
Na jaře 1944 po osvobození Volyně prováděla 1. čs. samostatná brigáda pod velením generála Ludvíka Svobody nábor do svých řad právě mezi volyňskými Čechy. Přihlásilo se okolo 12 tisíc Čechů, často celé rodiny včetně žen. Díky tomu se mohla brigáda rozšířit na 1. čs. armádní sbor v SSSR. Do československého vojska vstoupil společně s otcem i osmnáctiletý Viktor Ráža.
Prodělal výcvik samopalníka, poté byl zařazen do zbrojířských dílen dělostřelectva v týlu fronty, kde měl za úkol sbírat a opravovat zbraně. Získal ještě vojenský řidičský průkaz, takže zajišťoval i přesun. Z výcviku ve Stecové šel na frontu - přes Przemyśl, Starý a Nový Sambor až ke Krosnu, kde začaly boje. "Měli jsme poměrně nepříjemný úkol: sbírali jsme po raněných a padlých zbraně. Byly celé od krve a často držel voják ještě na spoušti prst. Bylo to i nebezpečné, zbraně byly odjištěné, a když jsme je hodili na vůz, vystřelily. Jednou mi kulka proletěla kabinou kousek od hlavy. Všude bylo také plno min," popisoval Ráža pro Paměť národa. S armádou poté pokračoval přes Slovensko až do Čech.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
