Neděle, 3. července 2022, 06:57
Dnešní rozlehlá univerzitní budova má bohatou historii, vznikla sloučením dvou původně rozdílných objektů s odlišnou dobou vzniku i odlišnou stavební historií. Její nejstarší jádra byla postavena ve strategicky významné poloze, v blízkosti dominikánského kláštera, v němž se pravidelně, střídavě s Brnem, konala každoroční zasedání moravského zemského sněmu. Pozůstatkem po této slavné historii je pojmenování sousední Panské ulice, kudy na sněm přijíždělo panstvo.
Z historické topografie vychází i název přilehlého náměstí, jehož pojmenování Žerotínovo vychází z někdejšího renesančního paláce patřícího tomuto šlechtickému rodu, jehož členové patřili k významným postavám moravských dějin. Pravá část budovy v Purkrabské ulici č. 2 má číslo popisné 153, levá část v Purkrabské ulici č. 4 čp. 154. Kromě samostatných čísel popisných si obě budovy dodnes zachovaly samostatné vjezdy.
Nejstarší zmínka o domě stojícím na místě budovy čp. 153 pochází z roku 1385. Jošt Lucemburský, markrabě moravský (1351-1411), toho roku daroval dům „ex oposito monasterii scti Michalis“, pánu z Valdštejna. Roku 1412 je dům listinou zmíněn jako“ domus prope monasterium fratri sancti michaelis“. Vlastnil ho Erhard mladší Puška z Kunštátu. Ulice, v níž dům stával, se nazývala „Beis st. Michael“ nebo „in der Zarten“, „V Záhrobech“. Názvu Purkrabská ulice bylo užíváno až po roce 1700, tedy až po zakoupení domu městem.
Jména nejstarších majitelů domu čp. 153 lze získat z kupních smluv, v nichž jsou domy v době, kdy neexistovalo ještě jejich očíslování, lokalizovány podle svých sousedů. U Wilhelma Nathera, autora rukopisné Kroniky olomouckých měšťanských domů, jsou domy čp. 153 a 154 zaměněny a jeho zjištění nejsou v tomto případě vždy spolehlivá. Podle Kuxe byl v letech 1534–1537 majitelem domu jistý Karel a dům byl někdy po něm označován jako „Karlhaus“. Roku 1539 je jako majitel uváděn Pan Prokop z Potštátu, roku 1553 Jan z Rokytnice (+1558) a v letech 1557–1588 Jan z Boskovic na Třebové. Podle uvedených majitelů dům v 16. století sloužil svým šlechtickým držitelům k přechodnému ubytovávání, a to zejména v době konání zmíněných panských sněmů, nebo jiných významných událostí.
Bedřich ze Žerotína je jako majitel domu uveden 28. srpna 1595. Dal dům upravit a opatřit alianční erbovní deskou, původně umístěnou na průčelí. V letech 1601–1625 měl dům v držení významný moravský politik Karel Starší ze Žerotína (1564–1636). Jemu se přičítá velká rekonstrukce po sloučení se sousedním domem, který Karel starší ze Žerotína koupil od jeho majitele tkalce Pavla Geriga v roce 1601 za 530 zlatých. Sousedem z pravé strany tehdy byl Jindřich Friedrich. Žerotínští dědicové jsou jako majitelé uváděni 27. ledna 1631.
Neděle, 19. června 2022, 09:56
V šumperském Vlastivědném muzeu až do září probíhá výstava s názvem Lidová architektura na Šumpersku. Archaická vesnická architektura je výjimečný obor kultury, v němž má venkov přirozené prvenství nad městy. Dokonce do té míry, že čím větší...
Podle zjištění Wilhelma Nathera byl majitelem domu vedle rohového domu čp. 152 roku 1565 pan z Helfštýna a roku 1568 pán Ludanic. Šlo o majitele z téhož rodu, páni z Ludanic vlastnili hrad Helfštýn od roku 1554. Za třicetileté války zůstal dům v držení pánů ze Žerotína. Dům uživatelsky zpustl a byl v letech 1667–1669 nazýván „das Zierotinsche öde Hintergebäud“. K větším opravám majitelé už neměli patrně důvod, protože pravidelné svolávání zemských sněmů do Olomouce zaniklo, po třicetileté válce se sněmy konaly už jen v Brně. Zemský hejtman Karel Jindřich mladší ze Žerotína prodal dům 14. ledna 1675 premonstrátské kanonii na Hradisku za 1500 zlatých. Dům premonstráti ale vlastnili jen krátce, 28. listopadu 1678 ho s městem vyměnili spolu s vedle stojícím malým domkem za „Starou radnici“ na Předhradí, v dnešní Ulici 1. máje č. 5. „Stará radnice byla ale ve velmi špatném stavu, město proto opatovi Alexeji Worstiovi odpustilo 500 zlatých dlužných dávek. Mělo být také zjištěno, jaká suma dlužných městských dávek, tak zvaných lozunků, vázne na sousedním, tehdy pustém místě, na němž byla později vystavěna budova čp. 154.
Od roku 1684 se dům čp. 153 nazýval „das geweste Zierotinische Magistrathaus“. V roce 1694 byl do domu umístěn městský purkrabský úřad, zabývající se hospodářskou správou města. Za velkého požáru města 21. června 1709 dům vyhořel. V roce 1720 byl obnoven a od této doby byl znám jako „Gemeiner Stadthaus“ nebo „Burgrafenhaus“. V domě byly také ukládány hospodářské přebytky, mezi jiným obilí a sádlo. Roku 1705 je jako městský purkrabí připomínán Karel Wossek, který toho roku zemřel. Místo něj byl ustanoven purkrabím Baltazar Roter. Roku 1727 byl městským purkrabím Ondřej Gabriel, který měl byt ve skrbeňském dvoře. V purkrabském domě jsou v roce 1729 připomínány stáje a studna, z níž bylo vytaženo mrtvé dítě.
Olomoučtí měšťané Jan Burger, Bedřich Hadwich a Jan Kunz podali 10. března 1721 žádost o povolení ke zřízení divadelního sálu v purkrabském domě v Purkrabské ulici a o souhlas, aby v něm směli po půstu provozovat světské divadlo. Povolení od magistrátu získali a divadlo v purkrabském domě provozovali až do roku 1728. V roce 1729 bylo vydáno povolení k provozování divadla v tomto sále principálce Anně Primosové. V roce 1735 bylo dohodnuto využít sousední nezastavěné parcely vedle Žerotínského paláce ke stavbě domu se sálem pro konání divadelních představení a bálů. K realizaci tohoto záměru ale nedošlo, na nezastavěné parcele vznikl hospodářský a stavební městský dvůr.
Pondělí, 13. června 2022, 14:42
Rekonstrukce vodovodu podél jižního a západního průčelí kostela sv. Mořice v Olomouci přinesla pozoruhodné archeologické nálezy, například textilní čelenku zdobenou českými granáty, medailonky, křížky nebo torzo relikviáře či boty. Archeologové...
Divadlo v Purkrabském domě se hrálo i nadále a to až do roku 1742, kdy v něm bylo ubytováno vojsko. Kromě komedií byly hrány i vážné hry, například zdramatizované scény ze života sv. Jana Sarkandera. To bylo příznačné, protože shodou okolností sousední rohový dům čp. 152 vlastnil od roku 1617 do roku 1624 městský písař Jan Scintila, který se útrpného Sarkanderova výslechu v městském vězení zúčastnil jako jediný z katolíků. Roku 1731 byl městským purkrabím Jan František Birendt, roku 1732 Antonín Kinost, zbavený místa na příkaz barona Miniatiho. Roku 1733 byl zvolen Jan Jiří Vogl, který v domě bydlel. V budově měl příbytek také městský dráb.
Za Slezských válek byli v purkrabském domě od roku 1742 ubytováni vojáci. Městský purkrabí byl proto ubytován v hospodářském dvoře na Novém Světě. Hospodářem na městském purkrabství byl v roce 1743 Ignác Javorek, který měl zajišťovat vojákům stravování. Ze svého bytu platil činži 3 zlaté měsíčně. Po odvolání purkrabího Cyrila Wiedemanna byl na jeho místo zvolen Jan Glaz. V roce 1747 bylo v domě znovu ubytováno vojsko. Roku 1749 magistrát plánoval snížení stropů v purkrabském domě a jeho zvýšení o druhé patro, což znamená, že až do tohoto roku byl dům pouze jednopatrový. Vojenská kasárna měla být postavena vedle purkrabského domu. Sklep v purkrabském domě byl roku 1749 vojsku ponechán jako skladiště za pronájem 10 zlatých. V roce 1776 byl v purkrabském domě vojenský špitál. Volné místo u purkrabského domu bylo v roce 1769 pronajato. Roku 1750 je opět připomínána studna. Na jaro roku 1808 byla plánována stavba purkrabských kasáren. V roce 1853 byla do purkrabského domu umístěna reálka. Před tím tam byla část gymnasia a nedělní řemeslnická škola.
Neděle, 15. května 2022, 09:56
Sluneční hodiny na Václavském náměstí v Olomouci byly objeveny v roce 2000 při sondážním průzkumu Hospodářského dvora, rekonstruovaného pro technické a administrativní zázemí Arcidiecézního muzea. Obohacují nevelký soubor olomouckých barokních...
Na parcele sousedního domu čp. 154 byl vedle domu Jana z Boskovic roku 1587 dům Valentina Bischofa. Po něm byl vlastníkem domu Martin Nitsch a vdova po něm Alžběta Nitschová. Od ní dům 25. srpna 1595 koupil dům za 120 zlatých soukeník Jiří Hrdina, který zemřel v roce 1601. Od Markéty Hrdinové a jejího druhého manžela Pavla Gerische dům koupil za 1100 zlatých Tomáš Kergel. Nemovitost potom zřejmě zpustla, protože zemský hejtman Karel ze Žerotína ji od Tomáše Kergela koupil jen za 530 zlatých. Od této doby měl dům společné osudy se sousedním žerotínským palácem. Roku 1726 zde bylo pusté místo, roku 1882 městské stáje.
Od roku 1853 v obou sloučených domech, v bývalých purkrabských kasárnách, sídlila německá reálka. První reálka na Moravě byla otevřena v roce 1851 v Brně. V Olomouci byla založena roku 1853. Působilo na ní dvanáct učitelů a jeden asistent. Vyučovalo se v německém jazyce. Původně škola užívala jen druhé poschodí. Nově upravená budova s jednotnou monumentální fasádou na průčelí byla slavnostně otevřena 1. října 1858. Roku 1860 měla škola už 400 žáků. Vychovala řadu významných žáků, studoval na ní například i vídeňský architekt Max Fleischer. Prvním jejím ředitelem byl v letech 1854–1857 Dr. Ferdinand Edler z Hönigsbergu, dalším v letech 1857–1873 Josef Houška a v letech 1874–1889 Adolf Thannasbaur. Za něho se reálka přestěhovala do nové moderní budovy, postavené na místě tří měšťanských domů a části zbořených Mořických kasáren v letech 1873–1875. Uvolněná budova byla předána české Obecné škole, která v ní měla své učebny do roku 1918. Roku 1919 byly v části budovy zřízeny byty zaměstnanců státních drah. V roce 1935 se do budovy přestěhoval městský archiv a počátkem roku 1936 muzeum Vlastivědného spolku muzejního. Po odstěhování obou institucí získala budovu Pedagogická fakulta, která v roce 2015 dokončila její rekonstrukci.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
