Spolek Hanácký Jeruzalém nedávno v ulicích Prostějova uložil další Kameny zmizelých za oběti holocaustu. V ulici Svatoplukova u dnešního čísla 29 uložil Kameny zmizelých za dvanáctiletou Lianu Beamtovou a sedmiletou Pavlu Beamtovou zavražděné v Malém Trostinci a za odbojáře Františka Adámka.
František Adámek se narodil 20. července 1902 ve Zborovicích v okrese Kroměříž a zemřel 23. dubna 1945 v německém Kasselu.
Pocházel rodiny řídícího učitele, který byl členem a cvičitelem Sokola. Pracoval jako bankovní úředník, později se stal společníkem firmy Adámek a Kaštil na výrobu oděvů v Prostějově. Aktivně se zapojil do činnosti České obce sokolské v Prostějově. Stal se starostou tělocvičné jednoty Sokol I v Prostějově.
"V době nastupujícího fašismu se proti nacistům v dubnu roku 1939 zformovala odbojová polovojenská organizace Obrana národa. Odbojovou organizaci v Prostějově vedl profesor gymnázia Josef Čermák a podplukovník František Václavek za pomoci spojek bratrů sokolů Františka Adámka, Soběslava Kýra, Bohuslava Pacholíka a dalších. František Adámek měl na starosti ze tří obvodů obvod Severozápadní," popisuje Jana Gáborová ze spolku Hanácký Jeruzalém.
Už v průběhu budování Obrany národa však na Moravě zasahovalo gestapo. Nejprve byli zatýkáni vedoucí pořadatelských sborů na okrese.
"Existuje anonymní varující dopis z června roku 1940 adresovaný přímo Františku Adámkovi do sokolovny v Prostějově poukazující na jeho sledování gestapem kvůli starostenství v Sokole a na provokující řeč na akademii. Pisatel v dopise uváděl i osoby, kterým již pomohl, a vybízel ke složení postu starosty a k případnému ukrytí se. Adámek to kategoricky odmítl," uvedla Gáborová.
Adámek byl nakonec zatčen 26. srpna 1940 na prostějovském velitelství gestapa. Potom byl vězněn v Olomouci, Breslau, Wohlau, Landsbergu a v Kasselu, kde 23. dubna 1945 zemřel v prvních dnech svobody na následky pětiletého mučení v koncentračních táborech.
V jarních měsících roku 1945 rozhlas vysílal pořady s návody, jak se připravit na návrat vězněných osob. "Rodina Františka Adámka žila toužebným přáním a nadějí na vřelé shledání. Přišly dva dopisy. Jeden úřední, potvrzující smrt listinou vyhotovenou Stavovským úřadem kliniky královny Eleny v Kasselu. Druhý dopis přišel o něco později. Psala jej ošetřovatelka ze sanatoria v Kasselu, řádová sestra Margaretta, která citlivě popisovala poslední dny a hodiny Františka Adámka, jehož myšlenky patřily milované rodině," dodala Gáborová.
Za jeho bojové zásluhy při osvobození Československé republiky mu byl 8. června 1948 udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v budově sokolovny na Skálově náměstí.
Neděle, 1. srpna 2021, 16:10
Spolek Hanácký Jeruzalém s podporou radnice uložil v ulicích města Prostějova další Kameny zmizelých za oběti holocaustu. Olomoucká Drbna postupně přinesla příběhy lidí, které kameny připomínají.
"Jméno Beamt bylo v Prostějově spjaté s kožešnictvím. V židovských uličkách, přesněji v domě číslo 19 na rozhraní ulice Brecherovy, nynější Uprkovy, a Kostelní, firmu založila už v roce 1912 a také vedla babička děvčat Pavla Beamtová. Kromě prodeje kožešin zde byl i obchod s kůžemi a krejčovskými přípravkami," popisuje Jana Gáborová.
Liana Beamtová a Pavla Beamtová však babičku nepoznaly. Zemřela 2. listopadu 1931 ve Vídni. Velkoobchod Beamtových potom vedli jejich otec Erich Beamt a strýcové Emil Beamt a Leo Bergel. Bydleli a obchod provozovali v domě č. 11 v Uprkově ulici - pozdější části Koželužské ulice. Byl to dům klasicistního původu a nacházel se na pravé straně ulice – jako jediný mezi křesťanskými domy. Liana a Pavla a jejich rodiče Erich a Terezie Beamtovi byli deportováni 26. června 1942 do Terezína a odtud 14. července 1942 do Malého Trostince, kde byli zavražděni.
Takto na ně vzpomínala Maud Beerová ve své knize Co oheň nespálil: „…Lia Beamtová a její malá sestřička Pavla;… jejich bratranci Karel a Pavel Beamtovi zůstali v Terezíně až do října 1944, vídala jsem je, poslali je do Osvětimi krátce před koncem války.“
Lia Beamtová a Karel Beamt byli vrstevníky Maud a byli jí velmi blízcí. "Zahynul i strýc Emil jeho žena Greta se syny Karlem a Pavlem, za které budeme pokládat kameny zmizelých v měsíci září. V Malém Trostinci zahynuli také Leo a Irma Bergelovi. Zachránil se jedině jejich syn Zikmund, který ve svých sedmnácti letech v srpnu roku 1939 emigroval do Ekvádoru, a zemřel v roce 1957 v Paříži," dodala Gáborová.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
