Setkání s kosmonautem, záhada zamčeného pokoje, šnek na dálnici. I to občas řeší policisté z Mohelnice

„V září 2021 jsme s kolegou vyjížděli na pro mě prozatím nejakčnější případ,“ vzpomíná praporčík Jan Švec. „Při noční směně jsme od operačního důstojníka dostali informaci, že se v obci Studená Loučka pohybuje agresivní muž s brokovnicí a vyhrožuje sousedům, že je postřílí,“ popisuje policista.

„Oblékli jsme neprůstřelné vesty a společně s hlídkami ze širokého okolí jsme okamžitě vyrazili na místo. Pachatel se mezitím ukryl ve svém domě. Následně se policejnímu vyjednavači podařilo navázat s ním komunikaci přes telefon. Mezitím už byla na cestě i policejní zásahová jednotka. Naším úkolem bylo zajistit okolí domu. Později jsme dostali od vyjednavače informaci, že muž vyjde z domu dobrovolně. Zadržení osoby v nočních podmínkách navíc bez přímého pouličního osvětlení je velice problematické a rizikové. Neviděli jsme zřetelně jeho ruce, jestli drží nebo nedrží zbraň. Proto jsme muže opakovaně a hlasitě vyzývali, aby držel ruce nad hlavou a naváděli jsme si jej pod první lampu veřejného osvětlení, kde byl dostatečně bezpečný prostor k provedení zákroku. Poté jsme muže zadrželi a spoutali. Byla provedena kontrola domu, jestli se v něm nenachází další osoby nebo zbraně. Nalezeny byly 3 dlouhé střelné zbraně a velké množství nábojů. Tento případ a jemu podobné nejsou pravidelnou záležitostí, ale každý policista s nimi ve službě musí počítat a být na ně dobře připraven. A my připraveni jsme,“ říká policista Švec.

Policejní služba je každodenní prací s lidmi a pro lidi. Kromě akčních výjezdů občas policisté řeší i kuriózní a komické případy. „Člověk se při policejní práci nikdy nenudí. Vybavuji si např. zmateného muže, na kterého nás zavolali kolemjdoucí, protože se jim zdálo jeho chování podivné. Když jsme přijeli na místo, muž se vší vážností tvrdil, že sedí ve své raketě a právě se chystá k odletu do vesmíru. Zopakoval nám to ještě několikrát, takže nám bylo jasné, že toto není případ pro policii, ale pro psychiatra a muže jsme předali lékařům,“ popisuje Jan Švec.

„Nebyl to můj jediný zvláštní případ,“ pokračuje praporčík Švec. „V noci nás zavolala vylekaná žena, že se k ní někdo vloupal a právě teď jí chodí po domě. Vypadalo to jako známý případ Sherlocka Holmese „Záhada zamčeného pokoje“, protože dveře i okna byly nepoškozeny a při prohledávání domu jsme nikoho nenašli. Když jsme uslyšeli ten podezřelý zvuk, na který oznamovatelka upozorňovala, okamžitě jsme měli i „pachatele“ – tající a padající sníh ze střechy.“

Kolega praporčík Jan Janák doplňuje zajímavý, ale také velmi nebezpečný případ z dálnice: „Řešili jsme situaci, kdy bylo nutno zcela zastavit provoz na dálnici kvůli řidiči, který jel rychlostí zhruba 30 km/h v protisměru. Takto ujel neuvěřitelných 20 km, a když dojel k nám, ještě se velice divil co se děje.“

A jak probíhá běžná služba na obvodním oddělení? Policista Švec vysvětluje: „Hlídky se střídají v 7 hod. a v 19 hod. Před začátkem směny se obléknu do uniformy a vyzvednu si zbraň ze zbrojního skladu. Seznámím se s instruktáží, což je přesný plán na celou směnu, kde je určeno jaké služební vozidlo budeme mít k dispozici, jaké úkoly máme plnit, kde se máme pohybovat. Potom si od předchozí směny převezmu a zkontroluji vybavení. Jsou to třeba přístroje k provádění dechových zkoušek, služební telefony, prostředky balistické ochrany, světlomety a mnoho dalšího. Při denní směně nejdříve pracuji na přidělených spisech. Provádím různé administrativní úkony spojené s prací v terénu a také s komunikací s lidmi, např. šetření v místě událostí, podání vysvětlení osob, ohodnocení poškozených a odcizených věcí apod. Poté následuje část směny venku v terénu. Dohlížíme na veřejný pořádek v ulicích, kontrolujeme osoby a vozidla apod. Důležitá je i preventivní činnost. Při noční směně více času trávíme v terénu. Na denní i na noční směně samozřejmě ihned reagujeme na oznámení přijatá operačním střediskem.“

Praporčík Janák se stal policistou před 4 lety hned po maturitě. „Pro mě jako pro mladého kluka byla největším lákadlem akce, kterou vidíme všude ve filmech. Realita není jako ve filmu, ale policejní práce mé očekávání naplnila,“ říká Janák. Jeho kolega se k policii dostal trochu jinak. Než se před 6 lety stal policistou, pracoval ve výrobním podniku. „Právě v té době jsem přemýšlel, že bych se k policii přihlásil. Práce mi přišla zajímavá a v mnoha směrech užitečná. A po ubíjejícím stereotypu v továrně se mi velmi líbilo, že se každý den bude dít něco jiného a že nebude nuda,“ svěřuje se Jan Švec.

Mám ráda různorodost, nikdy nevím, co mě při službě potká, říká sympatická policistka z Přerova

Čtvrtek, 4. srpna 2022, 15:30Společnost

Sympatická blondýnka, která se před dvěma lety stala policistkou, slouží na oddělení hlídkové služby v Přerově v převážně mužském kolektivu. Toto oddělení nově vzniklo v září 2020 a sídlí v historické budově nádraží. Je to moderně vybavené oddělení...

Jaký typ zásahů mají policisté nejraději? Janák říká: „Konkrétní oblíbený druh zásahu asi nemám, ale mám rád akci. Takže tzv. události FHQ, které vyhlásí operační důstojník a kdy se nejbližší hlídka musí co nejrychleji dostavit na místo, mám v oblibě. Ať už se jedná o útočníka s nožem, podezření z loupeže nebo o možného sebevraha, nikdy nevíte co na místě čekat a každý případ je úplně jiný. Cestou k zásahu, kdy ve služebním vozidle se zapnutými “majáky” a se zvýšeným adrenalinem musím ještě přemýšlet nad případným zákrokem na místě, se dostavuje pocit takové té akce, kterou chce právě asi každý malý kluk po vzoru akčních filmů zažít.“

Jeho kolega má zase jiný úhel pohledu: „Každý zásah je určitým způsobem spojený s lidským neštěstím popřípadě s hmotnou škodou. Osobně jsou mi asi nejbližší zásahy u dopravních nehod. Jde o typ zákroku, kde je často nutné pomoci přímo postiženým osobám a tak odvrátit ještě větší škody na zdraví nebo dokonce něčí smrt. Na místo často přijíždíme jako první, po poskytnutí první pomoci se zraněným už věnují záchranáři a my řídíme dopravu v okolí nehody, aby byl zajištěn co nejplynulejší provoz. Policejní práce je služba lidem a má velký smysl.“

Oba policisté také oceňují jistoty a benefity, které práce u policie přináší. Policista Švec říká: „Práce ve státním sektoru je mnohem stabilnější než v soukromém, což je v dnešní době velmi důležité. Další nespornou výhodou je pravidelně se navyšující příjem v závislosti na služební hodnosti a délce služebního poměru. Já jako dobrovolný hasič využívám i možnosti čerpat služební volno pro činnost ve sboru dobrovolných hasičů. Zaměstnavatel tedy mnohdy vyjde vstříc i v případě soukromých záležitostí.“

Praporčík Janák souhlasí: „Mezi jednoznačné výhody podle mě patří finanční jistota a jistota místa, že se nestanete nadbytečným a o práci nepřijdete, jak se to stává v soukromých firmách. Máme i mnoho dalších příjemných výhod, např. o dva týdny delší dovolenou, nekrátí se nám plat v době pracovní neschopnosti, pokud nepřekročí 30 kalendářních dnů, a také máme velké možnosti dalšího vzdělávání. Můžeme studovat na různých vysokých školách nebo přímo na Policejní akademii v Praze. Já sám jsem této možnosti rád využil. Zaměstnavatel mi proplácel cestovní výdaje, dostával jsem služební volno na přednášky a zkoušky a nemusel jsem si pro tyto účely čerpat svou dovolenou.“