Na oslavu náročné pomoci: Olomoucký kraj uspořádal děkovnou akci za podporu ukrajinských běženců

Zástupcům hasičů, policistů, charity i Univerzity Palackého či dobrovolníkům děkoval na úvod slavnostního odpoledne v kongresovém sále budovy Regionálního centra Olomouc hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek (Piráti a STAN). „Ještě jednou chci všem poděkovat. To, co jsme spolu prožívali od konce loňského února bylo zcela jistě bezprecedentní. Vystřídalo se nás na KACPU opravdu hodně a pracovali jsme na tom, abychom uprchlickou vlnu zvládli. A mohu říct, že Olomoucký kraj tuto fázi opravdu zvládl. Ale stále je tu s námi a ještě nás nějaký čas bude provázet,“ prohlásil hejtman a doplnil, že se s otázkami na pomoc Ukrajině setkal i při nedávné služební cestě do USA.

„Byli jsme ve městě Cedar Rapids, kde sídlí početná česká a slovenská komunita. Přijela tam na setkání také kongresmanka a první téma, které zmínila byla pomoc ukrajinským uprchlíkům, kterou jsme v České republice poskytovali. Znala i nějaké detaily, ocenění této práce tedy zaznělo i ve Spojených státech,“ podotkl Josef Suchánek.

Krajské asistenční centrum odbavilo stovky uprchlíků z Ukrajiny. Nově bude sídlit v Hanáckých kasárnách

Čtvrtek, 3. března 2022, 17:13

S náročným zajištěním prvotní pomoci uprchlíkům se na začátku loňského roku vypořádávali také profesionální a dobrovolní hasiči, na řešení nečekané situace vzpomínal v proslovu Karel Kolářík, ředitel Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje. „Prvního března 2022 byla zahájena činnost KACPU v provizorních podmínkách krajského úřadu a jeho kongresového sálu. Poté byla jako stálý objekt KACPU vybrána Hanácká kasárna. Areál byl předtím osm let mimo provoz a na jeho přípravu jsme měli šest dnů. Dá se říct, že to byl šibeniční termín. Sepsali jsme si padesát úkolů, které je potřeba plnit a potýkali jsme se se stovkami technických problémů, které s sebou nevyužívaný areál nesl. Ale vše se podařilo vyřešit a KACPU funguje až do dnešního dne,“ komentoval vznik Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině brigádní generál Kolářík.

Do Olomouckého kraje během prvního roku konfliktu ve východní Evropě zamířilo 15 tisíc ukrajinských občanů, takřka polovina tohoto počtu přicestovala v průběhu prvního měsíce. „Provoz byl velmi složitý, zejména, když bylo potřeba řešit agendu ve čtyřiadvacetihodinovém režimu. Zapojovaly se desítky organizací a stovky lidí. Vytvořili jsme jeden velký a soudržný tým a to bylo podstatné. Všem patří obrovské poděkování,“ poznamenal Karel Kolářík.

Ukrajinští vojáci na Libavé trénují boj i pomoc zraněným. Instruktoři vyzdvihují jejich houževnatost a odhodlání

Pátek, 21. dubna 2023, 18:54Z krajeSpolečnost

Ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá u Olomouce získávají bojové zkušenosti a dovednosti další stovky ukrajinských vojáků. Instruktoři z české armády se věnují už třetí skupině, která se připravuje na střetnutí s ruskými jednotkami.

„Byla to další ze situací, na kterou jsme jako policie ve svém výcviku připravováni nebyli. Mysleli jsme, že nás po covidu už nic nemůže překvapit. V tom jsme se krutě spletli. Migrační krize se týkala všech okolních států a České republiky nevyjímaje. Byli jsme zapojeni do činnosti KACPU. Chtěl bych poděkovat všem policistům nejen z cizinecké policie, v různých funkcích zde fungovali i kolegové z dalších odborů. Dík patří i hasičům, zástupcům samospráv i dobrovolníkům, kteří odvedli velký kus práce,“ doplnil Petr Tománek, náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje.

Dobrovolníci, tlumočníci, koordinátoři, hasiči a zástupci dalších institucí vyslechli před kulturní částí programu s ukrajinskými účinkujícími také poznatky ředitele Arcidiecézní charity Olomouc Václava Keprta. „Chtěl bych se podělit o pár osobních zkušeností. Společnými silami se podařilo tuto krizi dostat v naprosto neuvěřitelném čase pod kontrolu. Vzedmula se taková vlna solidarity, která v novodobé historii podle mého nemá obdoby. Jsem u charity už skoro třicet let. V tomto roce jsme měli možnost s kolegy Ukrajinu dvakrát navštívit. Na ukrajinských hřbitovech na nás dopadla tíseň ze zmaru kvůli šílené a nesmyslné válce, která nikdy neměla nastat. O to víc jsem si uvědomil, jak bylo důležité naše společné dílo. Ani jednou jsem nezažil, že by nám někdo nechtěl pomoct,“ ocenil Václav Keprt.