Před několika lety si Kristýna Bízek na dovolené v zahraničí všimla zajímavých mechových obrazů. Protože jí hned padly do oka a v Česku nic takového nesehnala, rozhodla se, že si je vyrobí sama. Nyní tvoří obrazy na zakázku a mechy si na ně objednává ze zahraniční. Některé dokonce až od polárního kruhu.
„Myslím, že to bylo v Londýně nebo v Miláně, kde jsem si v některých podnicích všimla, že mají na stěnách zajímavé obrazy z mechu. Hrozně se mi to líbilo, a tak jsem po návratu domů pátrala, kde se dají sehnat. K mému překvapení to u nás ještě nebylo,“ vzpomíná na úplné začátky Kristýna Bízek.
Rozhodla se proto, že si obraz vytvoří sama. Ten první umístila u rodičů doma. „Tvořila jsem ho podle pocitu, nikde jsem to nestudovala, nemám žádný aranžérský kurz. Mám jen asi po taťkovi nadání na manuální práce, a tak jsem to zkusila. První obraz jsem dala na Instagram a tam sklidil velký úspěch,“ popisuje.
Asi nejsložitější bylo najít dodavatele, od kterého by mohla mech objednávat. S klasickým mechem, který roste v lese, se totiž pracovat nedá. V České republice jsou navíc některé druhy chráněné. „Ten mech musí být speciálně zbavený parazitů, musí být chemicky ošetřený a znovu nabarvený přírodní barvou, protože po ošetřený vybledne,“ vysvětluje Kristýna Bízek.
Našla si proto plantáže, které v zahraničí mech prodávají. Obrazy tak tvoří z mechů z Francie, Švédka nebo Norska. „Tyhle malé brokolice, jak jim říkám, jsou například až od polárního kruhu,“ ukazuje na jednu ze svých prací.
Vytvořit obraz jí zabere 4 až 5 hodin. Žádným manuálem se ale Kristýna neřídí, tvoří je podle aktuální nálady a rozpoložení. „Je pro mě vždycky důležité poznat konkrétního člověka, pro kterého to dělám, musím vědět, kam přesně obraz umístí, jak to u něj doma vypadá. Podle toho se pak můžu pustit do práce,“ říká.
Údržba mechových obrazů je až překvapivě jednoduchá. Člověk by se o ně neměl podle Kristýny Bízek starat vůbec. „Díky tomu, jak jsou mechy upravené, vydrží třeba až deset let bez toho, aniž by na ně člověk sahal. Vlastně jim to vyhovuje nejvíc. Třeba jedna klientka mi volala, že ho chtěla jen oprášit, tak obraz vzala vysavačem… no, to není úplně ideální,“ směje se.
Kromě samotných obrazů dělá Kristýna i kurzy, kde učí, jak si je mohou lidé vytvořit sami. „Je to vždy jen pro pár lidí, s brunchem a proseccem. Ve výsledku pak člověk zjistí, že to je vlastně jednoduché a občas mi pak ještě volají, že si na svůj výtvor přidali třeba nějakou větvičku nebo kus kapradí. To se mi na tom líbí, že může být člověk jakkoliv kreativní,“ říká.
Jednou z největších zakázek, kterou Kristýna dělala, byly kancelářské prostory v Praze. Tehdy musela na pomoc povolat všechny své známé. „Bylo to šílené, dělala jsem tam asi padesát obrazů kopečkového mechu. Když jsem to instalovala, byla jsem zhruba tři týdny před porodem. Byla to velká jízda, tehdy se musel zapojit i můj přítel. Přišlo mi zábavný pozorovat, jak se toho chopil a probudil v sobě kreativce,“ směje se.
Když se ohlíží zpět, na cestě, kdy se u mateřské rozhodla naplno věnovat obrazům, by nic neměnila. „Já jsem na učení nikdy nebyla, nevydržela jsem nikdy sedět v lavici a vždycky mě spíš bavily zručnější práce. Hned po gymplu jsem ale začala pracovat v kanceláři, a i když to nebyla špatná práce, neuměla jsem si představit, že budu sedět osm hodin za počítačem. I díky covidu jsem se pustila do dělání těch obrazů. A zpětně teď myslím, že to bylo dobré rozhodnutí,“ uzavírá Kristýna Bízek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
