Ve Šternberku už je několik let jako doma a nyní bude jednu z budov nedaleko Hlavního náměstí zdobit jeho dílo. Francouzský výtvarník Vincent Chignier bydlí a tvoří v malém městě na Olomoucku. V mládí mu učarovalo pouliční umění, přes truhlařinu a grafický design se dostal až ke studiu umění na pařížské Sorbonně. S partnerkou a dětmi se usadil na Moravě, češtinu se učil na fotbale i při mytí nádobí ve školní jídelně.
U štítové zdi Základní umělecké školy ve Šternberku na Olomoucké ulici stojí už tři týdny lešení. Nejde ale o rekonstrukci, nýbrž o zkrášlení budovy v centru města. O umělecké zpracování motivu spojeného se Šternberkem se stará francouzský Šternberan či šternberský Francouz Vincent Chignier. Jde o jeho první malbu na fasádu ve městě, ve kterém už sedm let bydlí. A zároveň o jeho dosud největší počin. „Malba není kvůli dohodě s památkáři přes celou zeď, ale i tak má zhruba 160 metrů čtverečních. Na výšku má asi třináct metrů, nejvíc jsem pracoval asi ve výšce devíti metrů. Nahoře už se i trochu bojím,“ směje se umělec.
Šternberk je pro něj důležitou kapitolou a druhým domovem. Tvorba tak získává další speciální rozměr. „Francii budu mít vždy v srdci a občas si řeknu, že mi chybí. Ale jezdím tam čtyřikrát až pětkrát ročně. Tak to nevadí a myslím, že ve Šternberku se mi žije úplně perfektně. Je to příjemné tvořit ve městě, kde žiju. Maloval jsem i v zahraničí, ale to je něco jiného. Když skončím, tak už se tam pak většinou nevrátím. I když na některá místa bych se rád vrátil, třeba do Slovinska, tam se mi krajina moc líbila. Chtěl bych tam jet jako turista a zároveň se podívat na mural, který jsem tam vytvořil těsně po covidové pandemii,“ přemítá Vincent.
Úterý, 26. září 2023, 18:54
Sídliště, studentské koleje i továrnu na okraji města ozvláštnila díla výtvarníků při letošním ročníku olomouckého Street Art Festivalu. Kromě vertikálních murálů měla letos i premiéru i malba horizontální. A to na hřišti v Bieblově ulici, kde...
Jeho práci tvoří street art i ilustrace na plakáty či třeba reklamní materiály. Právě malby na budovách ho v dospívání nadchly a nasměrovaly na uměleckou dráhu. „Nepocházím z Paříže a neměl jsem každý týden přístup do velkých muzeí a galerií. Zajímalo mě umění, které jsem viděl venku v ulicích, když jsem chodil třeba do školy. Snažil jsem se dělat to stejné, co jsem viděl. Ale v tom věku to ještě nebylo ono. Ale byla to důležitá škola. Dělal jsem grafiti a pak už jsem se zajímal o jiné pouliční umělce, kteří pracují hodně v ateliéru, než něco vytvoří venku. Není to takový freestyle, ale víc mě to zajímalo, díla byla hlubší a promyšlená,“ říká brzy pětatřicetiletý výtvarník, jehož vzorem je proslulý autor Ernest Pignon-Ernest.
Do České republiky se přestěhoval z Francie s partnerkou, když se jim narodil syn Ernest. „To abychom byli blíž rodině mé ženy. Pro mě to ani nebylo těžké rozhodování, těšil jsem se na to, že poznám novou kulturu a naučím se nový jazyk,“ ohlíží se Vincent Chignier, který je také tátou malé dcerky Marion. A pro rychlejší zvládnutí češtiny zvolil zajímavou taktiku.
„Na začátku to bylo těžké, protože jsem neměl společenské kontakty. Je složité trávit čas s lidmi, se kterými si člověk nemůže moc říct. Chodil jsem venčit psa, na nákup a doma jsem tvořil. Pak jsem se rozhodl, že půjdu hrát fotbal do nedaleké vesnice a tam jsem se trochu zapojil. Přišla mi škoda být zavřený jen doma, tak jsem využil možnosti pracovat ve školní jídelně, kde jsem umýval nádobí. Byly tam se mnou samé dámy a ty mluvily pořád, tak na to vzpomínám rád. Nebyl jsem tam dlouho, asi jen půl roku. Ale kolegyně ještě potkávám, zdravíme se, máme tady dobré vztahy. Jako na větší vesnici,“ usmívá se rodák z města Clermont-Ferrand.
Pátek, 29. září 2023, 15:04
Jeho dřevěné plastiky jsou k vidění na řadě veřejných míst na Prostějovsku, oblíbené jsou jeho šperky a přívěsky, ve Špalíčku má nyní reprezentativní výstavu ke svým sedmasedmdesátinám. Miroslav Srostlík Moravský je nejen výjimečným umělcem, ale...
Od poloviny září opět pracuje na škole, tentokrát jako malíř od osmi od rána až do setmění. „Bohužel mi to trochu trvá,“ pousměje se při popisu svého stylu a přidává: „Nepoužívám spreje a je to hodně o ruční práci, část mé práce je i řemeslo. Pohybuju se mezi figurální malbou, abstrakcí a koláží. Inspiruje mě hodně street art a historie. Třeba v Olomouci jsem uplatnil i motiv hanáckého kroje na budově Telegraphu, zajímají mě tradice. Možná se k tomu zase někdy vrátím,“ připomněl Vincent své dílo na budově nedaleko hlavního nádraží v krajském městě.
Aktuální velkoplošná malba nese námět minulosti, současnosti i budoucnosti města Šternberku. „Použil jsem motivy z archivu, které jsem dal dohromady s abstraktními prvky, které to spojují. Je tam vidět například stará fotka auta z Ecce Homo, nebo bývalá podoba radnice či pěkné budovy banky. Je to takový pohled do budoucnosti. Bude tam vidět i Albert ze Šternberka či lesní roh, který je odkazem k budově Základní umělecké školy,“ přiblížil talentovaný umělec, kterého by lákaly i další umělecká odvětví. Jedním z nich by se oklikou tak trochu vrátil ke svému původnímu oboru stolaře.
„V malbě bych se chtěl ještě zlepšit a dlouho mám v hlavě i myšlenku začít dělat i objekty ze dřeva. Zatím na to nebyl čas, ale třeba si zaplatím nějaké kurzy a snad se najde možnost spolupracovat se sochaři. Mám kamarády, kteří se tomu věnují a jsou tak šikovní, že když to vidím, tak to v mém případě skoro ani nemá cenu se tím zabývat. Byla by to pro mě do budoucna velká výzva. Chtěl bych taky obnovit spojení s umělci z Francie,“ uzavírá naznačením budoucích vizí francouzský výtvarník na Hané.
Foto Stanislav Heloňa, poskytnuto Vincentem Chignierem
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
