Významnou osobností byl překladatel, básník, polyglot, bibliofil a knihovník Otto František Babler, od jehož úmrtí včera uplynulo čtyřicet let. Narodil se v bosenské Zenici, později se usadil v Samotiškách a působil v Olomouci.
Milovník literatury Otto František Babler se narodil 26. ledna 1901. Otec byl Rakušan německé národnosti, matka Češka pocházela ze Slaného. Po smrti otce se přestěhovali k příbuzným Letochovým do Prijedoru. Strýc Ignác Letocha se stal i Bablerovým poručníkem. V Prijedoru začal navštěvovat obecnou školu a v Sarajevu německou reálku. Válečná evakuace města podnítila v roce 1915 strýcovo rozhodnutí k odjezdu do Olomouce. Pocházeli totiž z blízkých Košušan. Babler potom studoval na německé reálce v Olomouci a v roce 1919 na ní maturoval.
Jeho velkou láskou byly jazyky a literatura. Znal dokonale německy, srbsky, chorvatsky a k tomu pilně studoval francouzštinu, angličtinu, italštinu, polštinu a ruštinu. Už v době svých studií začal překládat. V roce 1928 se oženil a usadil se na Svatém Kopečku. Od roku 1933 žil s rodinou v Samotiškách, kde si nechal postavit vilku. Od roku 1935 pracoval jako knihovník v olomoucké obchodní komoře a od roku 1949 v olomoucké univerzitní knihovně. V roce 1956 onemocněl oční chorobou, oslepl na pravé oko a odešel do invalidního důchodu. Vrátil se ke svému původnímu zaměstnání spisovatele a překladatele z povolání.
Své překlady vydával ve své edici Hlasy (1926–1948). Vyšli zde například William Blake, Jacques Prévert, Georg Trakl, Paul Claudel, R. M. Rilke, Marina Cvetajevová, Erza Pound a další. U jiných nakladatelů vycházely Bablerovy překlady Stanislava Reymonta, E. A. Poa, Sergeje Jesenina, Stefana Zweiga či Anny Achmatovové. K významným překladům patří překlady Buberových Chasidských povídek, Andričovy Travnické kroniky a autorů staré Francie – Román o Lišákovi, Román o růži.
Neděle, 4. února 2024, 09:57
V těchto dnech uplynulo sto padesát let od narození učitele, archiváře a muzejníka Karla Štégera. Vlastivěda a regionální historie byly jeho velkou láskou, z jeho prací čerpají historikové dodnes. Byl například prvním městským kronikářem Kojetína.
Především je však třeba vyzvednout jeho překlad Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval řadu let. Spolupracovat při něm s básníkem Janem Zahradníčkem. Překlad vyšel v roce 1952 v nakladatelství Vyšehrad. Babler byl velkým ctitelem Dantovým a vykladačem jeho díla. Překládal také díla našich autorů do cizích jazyků, například Seifertovu báseň Mozart v Praze přeložil do němčiny, Halasovy Staré ženy do angličtiny.
Psal eseje, recenze, přednášel o literatuře a výtvarném umění. Byl členem Svazu českých bibliofilů a v roce 1970 se podílel na založení olomoucké pobočky. Je také autorem bibliofilských tisků – Kosířské elegie, Myšlenky o písmu a písmařství a Krajina mého srdce.
Jeho vilka v Samotiškách, nacházející se na svahu s nádherným výhledem do široké Hané a Jeseníků, byla svědkem desítek setkání s významnými kulturními činiteli. Byli mezi nimi například básníci Václav Renč a Eugen Stoklas, literární vědci Timotheus Vodička a Oldřich Králík, malíři Karel Svolinský a Rudolf Michalik, filozof J. L. Fischer, muzikolog Robert Smetana, překladatelka Zdenka Stavinohová, loutkář František Čech, překladatel a básník Petr Mikeš, bibliofilové Josef Glivický a Bohuslav Smejkal a literární badatel a sběratel Ladislav Šebela. Legendární byla jeho pracovna, jejíž zdi byly obestavěny až po strop knihami, police byly plné knih a knihy, které se do polic nevešly, ležely ve stozích na zemi. Na jeho pracovním stole stála maličká soška mnicha čtoucího středověký manuskript. Právě ona vystihovala Bablerovo zaujetí a pracovitost.
Neděle, 3. prosince 2023, 09:57
Katolický kněz, básník, překladatel, publicista a organizátor katolického písemnictví na Moravě na přelomu 19. a 20. století, vůdčí osobnost Katolické moderny a podporovatel umění. Tím vším byl Karel Dostál Lutinov, od jehož úmrtí nyní uplynulo sto...
O. F. Babler zemřel 24. února 1984. Pohřební obřady vedl 1. března 1984 svatokopecký farář Gustav Riedel a zúčastnila se jich řada osobností literárního, kulturního a církevního života. Tehdy jsem studovala na Filozofické fakultě v Olomouci a jméno Babler bylo samozřejmě v nemilosti režimu a i nám studentům bylo utajené. Ve výloze knihkupectví národního podniku Kniha v Engelmannově paláci na Horním náměstí se však objevilo smuteční oznámení a připomínka O. F. Bablera. Byla to docela odvaha, ale i prokázaná pocta této vynikající osobnosti.
Kniha života O. F. Bablera se uzavřela. Jeho rozsáhlé dílo však žije dál, podněcuje, inspiruje a přibližuje českému čtenáři skvosty světové literatury. V Samotiškách připomíná jeho památku název náměstí a pamětní deska.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
