Ceněnou sbírku šesti nejvýznamnějších maratonů série World Marathon Majors před nedávnem uzavřel nadšený sportovec z Hané Jan Klásek. Rodák z Olomouce se vydal na své běžecké pouti do světových metropolí jako New York, Tokio či Londýn. Na cestě za netradičními zážitky mu přálo i štěstí, překonával ale také překážky covidové doby.
Na bostonském maratonu před dvěma měsíci skončila pětiletá kapitola amatérské sportovní kariéry Jana Kláska, nadšeného mladého běžce z Olomouce. V čase 3 hodiny a 21 minut doběhl v hlavním městě amerického státu Massachusetts svůj poslední ze šesti nejvýznamnějších světových maratonů. Zařadil se mezi více než sedmnáct tisíc členů klubu Six Star Finishers z celé řady zemí po celém světě, speciální medaili dosud získalo pětadvacet občanů České republiky.
„Bylo to pro mě zakončení běžeckého snu, na kterém jsem začal pracovat před pěti lety. Jsem rád, že jsem mohl zažít atmosféru největších světových závodů. Trochu ze mě i spadl tlak. Tím, jak je těžké se na tyto akce dostat, tak když už se to podaří, tak závod prostě musíte zaběhnout. Kdyby to člověk nezvládl, tak třeba nemusí mít několik dalších let šanci,“ říká šestadvacetiletý sportovec.
Nejen sportovní výkon v podobně uběhnutí 42 kilometrů a 195 metrů představuje u nejvýznamnějších světových akcí výzvu, tvrdým oříškem je už samotné získání startovního čísla. „Než jsem běžel svůj první maraton, tak jsem absolvoval některé české závody ze série RunCzech. Potom jsem viděl v televizi londýnský maraton, který se řadí mezi největší akce tohoto typu na světě. Řekl jsem si, že by bylo skvělé moct to jednou zažít. Začal jsem zjišťovat, jak se tam dá dostat, jaký je ten proces,“ vypráví Jan Klásek a vysvětluje: „Pro Čechy je možnost jenom přes loterii. Vyplníte přihlášku a oni vás buď vylosují, nebo ne. Šance na úspěch je pouhá tři procenta. Na poprvé se mi to povedlo, v roce 2019 už jsem mohl běžet. Bylo to štěstí, tímto způsobem se mi povedlo dostat se i do Berlína ten stejný rok a potom také do Chicaga, to už ale bylo až na třetí pokus losování,“ dodává.
Pátek, 14. dubna 2023, 14:46
Před třinácti lety začínali jako letečtí modeláři a nadšenci do nově objevované možnosti natáčení videa s použitím dálkově ovládaných dronů. Filip Brázdil a Antonín Nevrlý z Olomouce ze svého projektu během několika let vybudovali značku, která díky...
Běžecký nadšenec z Olomouce se do vytrvalostních disciplín pustil v dětském věku, kdy se věnoval raketovým sportům jako squash a badminton, při studiích v Praze už zůstal pouze u běhu. Po úspěšných losech na evropské maratony si Jan vyhodnotil, že takové štěstí už při dalších pokusech na akce v Americe či Japonsku pravděpodobně mít nebude. „Ale byly i jiné možnosti, jak se tam dostat. V New Yorku se dá koupit balíček na závod přes cestovní kancelář, která zajistí hotel, startovné a nějaké další doplňkové služby, které nejsou úplně důležité. Objednal jsem si cestu v lednu 2020, kdy byl covid jen v Číně a nikdo to ještě neřešil. Ale pak to přišlo, v roce 2020 se závod zrušil, o rok později nebylo možné cestovat do USA. Nakonec jsem běžel až v roce 2022,“ říká běžec.
Dlouhé čekání na akci v New Yorku se nakonec vyplatilo. „Bylo to úžasné. Běží se přes pět slavných čtvrtí. Vybíhá se ze Staten Islandu přes most Verrazano, je tam krásný výhled na New York a také Sochu Svobody, už jen start tam tedy stojí za to. Na kilometrový most Queensboro nesmí diváci, ale potom se sbíhá na Manhattan, a tam se postupně blížíte mezi tisíce fandících lidí, všude hraje hudba. Z úplného ticha se dostanete do nádherné ohlušující atmosféry,“ líčí unikátní zkušenosti z maratonu mladý sportovec, ke kterému se loni opět přiklonilo štěstí a v losování získal registraci na maraton do Chicaga. Letos v březnu pak mohl startovat v Tokiu díky příspěvku na japonskou charitu. „A poslední závod byl Boston, kde je možnost se také kvalifikovat, ale to mi ještě těsně nevyšlo. Žiju v Praze a běhám v komunitě adidas Runners. Společnost je jedním z hlavních sponzorů bostonského maratonu a pro naši komunitu bylo nabídnuto jedno startovní číslo, já jsem ho dostal, a tím pádem když jsem to odběhl, tak jsem měl všechny závody zkompletované,“ raduje se neúnavný mladík, který v hlavním městě trénuje v běžecké skupině reprezentačního trenéra Jana Pernici.
Tréninkový režim v nejintenzivnějším období zahrnuje i sto naběhaných kilometrů za týden. „Nejvíc jsem trénoval na letošní Tokio. Jsou různé typy tréninků, příprava byla i dvoufázová a o víkendu jsem pak běhal 25 až 30 kilometrů. Výsledkem pak byl v Japonsku osobní rekord, tři hodiny a tři minuty. Tréninky se dají skloubit i s cestou do práce. Jel bych 25 minut tramvají, tak si udělám padesátiminutový nebo hodinový trénink a už mám pro ten den splněno. V hlavní fázi, kdy potřebuju naběhat, to tak řeším,“ usmívá se datový analytik ze zdravotnického start-upu.
Čtvrtek, 11. dubna 2024, 17:04
I poblíž historického centra Olomouce se kolemjdoucím občas naskytne nevšedně detailní podívaná na Měsíc a další vzdálené objekty vesmírné oblohy. Přímo ve městě totiž své dalekohledy a znalosti nabízí lidem hvězdář v ulicích Michal Štipl. I v silně...
Před samotnými světovými akcemi si ale přísné přípravné rituály neordinuje a vydává se na prohlídku slavných míst. „Před normálním závodem bych si více hlídal jídlo i odpočinek, ale na světových maratonech se stane, že před tím nachodím patnáct nebo dvacet kilometrů za den, protože chci město vidět. Navíc před závodem musí být závodník na startu dvě nebo tři hodiny předem, je to náročné na organizaci, když běží třeba 50 tisíc lidí. Podél trati jsou desetitisíce až statisíce diváků. I když člověk běží tři nebo čtyři hodiny, tak se nenudí a pořád může pozorovat nějaké zajímavé vjemy,“ dodává Jan Klásek.
Výkon z Japonska jej nasměroval k jedné ze symbolických met a dalšímu sportovnímu cíli. „Časem z Tokia se nabízí, že bych se chtěl dostat na čas pod tři hodiny. Chci také objevovat i jiné lokality, v dalších letech bych to třeba směřoval do Jihoafrické republiky, kde jsou také zajímavé maratony či silniční ultramaratony,“ nastínil sportovec z Hané.
Nyní se ale těší na jedenadvacet kilometrů běhu na domácí půdě, které přilákají tisíce běžců do olomouckých ulic v sobotu 15. června. „Půlmaraton v Olomouci už jsem běžel několikrát, minule jsem poprvé vynechal kvůli zranění. Je to pro mě srdcový závod a těším se i na letošní ročník. Olomoucký půlmaraton má skvělou atmosféru, lidé v Černovíře, na Lazcích a na dalších místech si vytáhnou židličky a před svými domy fandí. Jinde v České republice jsem to moc neviděl, je to spíš typické pro čtvrti Berlína nebo Bostonu, tam si z toho taky udělají víkendový program a město tím ožije,“ porovnává závěrem mladík s bohatými zkušenostmi z nejprestižnějších běžeckých podniků.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.