FOTO: S olomouckými Nature Ninjas do jeskynních hlubin i zapomenutých lázní

Předem vás musíme upozornit, že vám neřekneme, kam nás Nature Ninjas vzali. Komunita, která se na podobná místa vydává, si jejich polohu střeží. Jednak proto, aby na místo nezačalo jezdit více a více lidí, čímž by mohlo dojít k jeho zničení, a také proto, že ne vždy je to bezpečná záležitost – laik by se bez potřebného vybavení či zkušeností mohl lehce zranit.

Po kontaktování Nature Ninjas jsme dostali vcelku jednoduché instrukce – vezměte si oblečení do lesa, pevnou obuv a čelovku. Vybaveni potřebným jsme tedy s Nature Ninjas vyjeli pár desítek kilometrů za Olomouc, do lesů, k opuštěnému dolu, kde se těžila břidlice. Kdo nezná přesné místo sestupu do dolu, jen těžko by ho našel, pro Nature Ninjas je to však už několikátá návštěva.

Při sestupu do hlubin dolu vnímáme první náznak toho, jak lehké by bylo se zranit. Po laně slaňujeme po nestabilním břidlicovém podloží, každá sesouvající se část by vám mohla lehce rozseknout kotník nebo nohu. Na konci sestupu musíme dávat velký pozor, protože sráz končí v jeskynním jezírku – jeden špatný pohyb a měli bychom to i s koupačkou.

Jakmile jsme všichni dole, postupujeme dál jeskyní. Teď už chápeme, proč nás Nature Ninjas vzali právě sem. Naprosto omámeni atmosférou toho místa procházíme obrovskými síněmi, prohlížíme si poskládané stěny z břidlice, které tu kdysi vytvořili dělníci. Ti tu vlastními silami tahali břidlici na povrch. V jedné části jeskynního komplexu narážíme na nádherné jeskynní jezírko s průzračnou vodou a jakousi mohylu, kde jsou zvečněni někteří návštěvníci, kteří tu byli před námi. Působí to až mysticky, když si čtete nápisy od skautů, kteří tu byli už v roce 1983.

V břidlicové jeskyni strávíme asi dvě hodiny a když vylezeme na povrch, kluci rozhodnou, že nás vezmou ještě na jedno místo, z kterého budeme mít prý zaručeně husí kůži. 

Přejíždíme asi dvacet kilometrů na místo, kde se zastavil čas. Jde o areál budov bývalých lázní, které tu byly vybudovány počátkem devatenáctého století. Za války se celé lázně staly výcvikovým střediskem pro Hitlerjugend a později sloužily jako zajatecký tábor pro důstojníky. Po válce tu dál probíhaly rekreace, přibližně od roku 1994 je celý areál opuštěný.

Naše první kroky vedou k altánu, který byl kdysi dominantou lázní. Přímo v altánu tryskal léčivý pramen, teď je však uvnitř kompletně zdemolován. „Když jsme tu byli tak půl roku zpátky, tak to tu bylo ještě celkem v pohodě, teď už je to zdevastovaný,” říkají smutně kluci z Nature Ninjas. A mají pravdu – i další budovy, které navštívíme, jsou poznamenány vandaly. Často se na fasádách a zdech uvnitř budov objevují hákové kříže a zmínky o Hitlerovi a Třetí říši. „Nejspíš je to tím, že jak to tu za války měli Němci, tak ti magoři teď ty místa vyhledávají a takhle si je cejchují,” vysvětlují kluci.

I přes totální devastaci budov vandaly však celý komplex dýchá neuvěřitelnou atmosférou. Procházíme budovou, kde byli ubytovaní lázeňští hosté, tančírnou, místem, kde byla velká knihovna nebo kaplí. V duchu si představujeme, jak tu před desítkami let žilo a nechápeme, jak může něco tak velkého a honosného ležet ladem, stranou od lidských očí.

Po celou dobu výletu bylo na Nature Ninjas vidět, že mají ke všem navštíveným místům neobyčejnou úctu. V lázních bylo patrné, jak moc jim vadí to, že si z toho místa vandalové udělali jedno velké hřiště, na kterém se postupně vyřádili. 

Slíbili nám, že nás příště klidně zase někam vezmou. Je pravda, že z lázeňského komplexu nám opravdu běhal mráz po zádech, ale zkušenost to byla neocenitelná. Jakoby jsme se vrátili do dětských let, kdy jsme s partou prolézali kdejakou skulinku. Takže jo, jedeme zas někdy znovu... 

Cesty Nature Ninjas můžete sledovat na jejich Instagramu nebo Facebooku.