Lemuři letos hlásí narození 4 mláďat. Přišly na svět 18. dubna a 2. května, postaraly se o ně samice Tonga a Menatra a hrdým otcem je opět král Sambo. Také výběh dikobrazů se rozrostl o další dva členy. V posledních 3 letech zaznamenáváme u dikobrazů značný baby boom.
Olomoucká zoo chovala lemury kata v letech 1990-1993. Tato zvířata se však nikdy nemnožila. Zlomový se stal až rok 2012, kdy došlo k otevření chovného centra. 25. 4. 2012 ze ZOO Ostrava přicestovaly 3 Samice Menatra, Tonga a Ambia a ze Zoo Opole samec Sambo. Celkový počet lemurů ve skupině čítá 11 jedinců.
Dikobrazi dříve patřili k běžně chovaným druhům a byl to také jeden z ustavujících druhů v olomoucké zoologické zahradě, které jsme zde měli již při otevření v roce 1956. Celkově má zoo 8 dikobrazů.
OBECNÉ INFORMACE - LEMUR
Lemur kata obývá výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o 30 členech, kterým velí dominantní samice. Většině poloopic kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě, na prahu vyhynutí. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích. Pohybuje se převážně v korunách stromů, a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů, či hmyzem. Samice je schopná oplodnění pouze 3 dny v roce. Mládě se drží nejprve na břiše matky, po 2 týdnech přesedlá na matčina záda. Samice kojí cca 5 měsíců. Skupina vždy čítá pouze jednoho dospělého samce.
ZAJÍMAVOSTI
Staří Římané nazývali duchy zemřelých "lemuros“. První Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy, připomínající lidský nářek, dali jejím původcům právě toto jméno. Slovo "lemur" tedy znamená "noční putující duch". Lemuři mívají problémy s termoregulací. Za chladného počasí se k sobě tisknou, aby se zahřáli. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky, sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženýma rukama.
OBECNÉ INFORMACE - DIKOBRAZ
Domovinou dikobrazů srstnatonosých je jihozápadní a Střední Asie. Libují si v listnatých a smíšených lesích, kde se živí částmi rostlin včetně kůry. V případě, že je uvidíte, jak si pochutnávají na kostech uhynulých zvířat, má to jediné opodstatnění, a tím je potřeba dostat do těla vápník, nikoliv maso. Širokým končetinám nechybí dlouhé drápy, které slouží k vyhrabávání nor, jež si budují pod skalisky a velkými stromy a jsou více než komfortním bydlením. Dlouhá vstupní chodba vede do vnitřní části. Tu nepředstavuje žádná 1+kk, ale rozsáhlý prostor s několika východy. Do svého podzemního doupěte zalézají v průběhu zimy, v noře se schovávají i přes den. Dikobraz je noční, samotářský živočich. K jeho predátorům patří např. tygr či levhart.
ZAJÍMAVOSTI
Dikobrazi mají chlupy přeměněné v ostny různé délky. Měkčí dlouhé ostny vyrůstají na krku a ramenou, kratší vyrůstají na ocase, některé z nich jsou duté a mají velmi ostrou špičku – vydávají chřestivý zvuk. Není pravdou, že dikobraz ostny vystřeluje, nejprve útočníka zastrašuje jejich chřestivým zvukem, nešetří ani funěním a dupáním. Až v okamžiku, kdy se nepřítel odváží příliš blízko, obrátí se dikobraz zády a snaží se do něj svou zbraň při couvnutí zabodnout, a jelikož v pokožce nedrží pevně, nečiní mu něco takového žádný problém. Nikdy je ale nevystřeluje. Malý novorozený dikobraz přichází na svět už s ostny, jež po 2 týdnech tvrdnou. Zpočátku jsou ale měkké, krátké a přilehlé, protože kdyby tomu tak nebylo, kdo by chtěl rodit… Tak odvážná by asi dikobrazí maminka nebyla.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
