Ve třídě paní učitelky Danuše Petrášové v Základní škole v Horní Moštěnici na Přerovsku mají každé pondělí ráno takový zvyk: než otevřou učebnice češtiny, svěřují se všichni třeťáci s tím, co prožili o víkendu. Jako druhý se dnes hlásí Ondra ve druhé lavici uprostřed: „My jsme měli velkou návštěvu a pekli jsme divočáka.“ „Kde jste vzali divočáka?“ diví se paní učitelka. „Koupili jsme ho,“ odpoví Ondřej.
Na první pohled zcela běžná situace. Na ten druhý – malý zázrak. Ondra totiž trpí na jednom uchu naprostou a na druhém praktickou hluchotou. Za to, že sedí v běžné školní třídě a baví se s učitelkou, vděčí ušnímu implantátu, vlastní píli, obětavosti rodičů a v neposlední řadě odvaze učitelů.
Ondra se s hluchotou nenarodil. Když mu bylo rok a půl, prodělal zánět mozkových blan. Lékaři na pohotovosti si původně mysleli, že má jen zánět středního ucha. Ondrův stav se však zhoršil natolik, že musel být po operaci uší uveden do umělého spánku, ze kterého se probudil až po sedmi dnech. Tehdy nepoznával vlastní mámu a nebyl schopen žádného pohybu. Všechno se učil znovu. Až později přišli rodiče na to, že přišel o sluch. Maminka se během několika měsíců naučila znakový jazyk a se synem začala navštěvovat logopedy specializující se na neslyšící. Díky odborníkům v olomouckém speciálně-pedagogickém centru a lidem z Centra pro dětský sluch Tamtam se začala zajímat také o kochleární implantát. „Jezdili jsme na psycho-rehabilitační pobyty, abych se setkala s rodinami dětí, které mají stejný problém. Tam jsme viděli děti s implantátem, které mluvily. To nás motivovalo,“ vzpomíná Kateřina Kalovská.
Ondra se svého ušního implantátu dočkal už ve třech letech, jen půl roku po zjištění diagnózy. Po operaci seděla maminka s Ondrou denně u zrcadla a učila jej vydávat první zvuky a hlásky. Procvičovali odhmaty, daktylografiku i znakovou řeč. Už od tří let se rodiče snažili Ondru integrovat. Čtyři dny v týdnu navštěvoval speciální mateřskou školu a pátý den chodil do školky. Poměr se postupně překlápěl tak, že poslední rok před školou chodil už jen do běžné školky. Ve výuce má nyní Ondra téměř stejné podmínky jako ostatní spolužáci. Až na drobnosti. „Těžko se učí zpaměti, takže třeba nové písničky a básničky mu dají hodně práce. Proto mu dávám za úkol naučit se jen dvě sloky,“ popisuje paní učitelka, která se v rámci integrace věnuje Ondrovi i jednu hodinu týdně mimo vyučování. „Opětovně se vracíme k pojmům, kterým nerozuměl v průběhu výuky, rozšiřujeme slovní zásobu za podpory vizualizace a dopředu se učíme některé nové pojmy, aby se pak v hodině lépe orientoval. Procvičujeme také správný slovosled ve větě, správné tvoření koncovek u podstatných jmen, přídavných jmen a sloves, správné používání zájmen, předložek a spojek ve větě. Dbáme na správnou artikulaci hlásek ve slovech a provádíme různá reedukační cvičení," uvádí Danuše Petrášová.
Ondra dělá radost nejen svým rodičům, ale taky Alaxandře Tiché z olomouckého speciálně-pedagogického centra pro sluchově postižené, která má chlapce v odborné péči. „Jsem ráda, že integrace Ondry probíhá úspěšně. Díky běžné základní škole se pohybuje v přirozeném sociálním prostředí, které mu významně pomáhá rozvíjet jeho komunikační schopnosti a dovednosti,“ říká speciální pedagožka.
Zkušenosti paní učitelky i Ondrovy maminky se velmi pravděpodobně objeví v Katalogu podpůrných opatření, který vzniká ve spolupráci Univerzity Palackého a společnosti Člověk v tísni. Manuál, který má při práci se znevýhodněnými dětmi radit učitelům na všech druzích i stupních škol, mají obě možnost připomínkovat v oblasti týkající se dětí se sluchovou vadou. „Myslím, že katalog hodně pomůže hlavně učitelům, kteří nikdy nepřišli do styku se sluchově postiženým. Nikdy neví, kdy se takovým žákem setkají. Integrací je teď čím dál víc,“ myslí si Kateřina Kalovská. (mk)
Na pomoc dětem, které potřebují speciální podmínky pro své vzdělávání, přichází projekt Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR financovaný z ESF a rozpočtu ČR. Během posledního roku 150 odborníků z praxe, především speciálně pedagogických center, i akademických pracovníků vytvořilo Katalog podpůrných opatření, který bude sloužit zejména učitelům v běžných školách. Učitelé tak dostávají návod jak tyto děti nově začlenit do kolektivu běžné třídy a vytvořit jim takové podmínky, aby mohly dosáhnout maximálním možných výsledků. Katalog počítá nejen s dětmi zdravotně postiženými, ale i sociálně znevýhodněnými. Projekt realizuje Univerzita Palackého v Olomouci spolu s partnerem společností Člověk v tísni o. p. s.
Více informací na www.inkluze.upol.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
